Filmovou adaptací slavného Wellsova románu Válka světu režisér Steven Spielberg opět prokázal své mistrovské režijní schopnosti. Film, ač není zcela bez kazů vzhledem k diskutabilnímu závěru, je nesmírně svěží, inteligentní podívanou, jež nesází pouze na monstrózní přehlídku vizuálních efektů a naopak největších kvalit dosahuje pečlivým budováním atmosféry, postupným narůstáním stále tíživějšího pocitu bezmoci a strachu hlavních hrdinů. Válka světu se tak namísto velkému hollywoodského spektáklu blíží spíše k psychologickému dramatu a divákovi představuje věrohodnou alternativu a obraz chování lidí v nejkrajnější situaci existence. Steven Spielberg a kameraman Janusz Kaminski navíc dokázali příběhu dodat neotřelou vizuální podobu a dílčí scény vynalézavě ozvláštnit, k čemuž režisér využil prakticky všech myslitelných složek filmového vyprávění.

S hudební složkou je v případě Války světů nakládáno obdobným způsobem jako ve Spielbergově válečném dramatu Zachraňte vojína Ryana. Veškerá muzika je nasazena a koncipována tak, aby na divákovy smysly působila spíše podvědomě a nenápadně. Hudba postupně plyne s jednotlivými obrazy, významně podporuje zobrazované události, divák sice reflektuje její přítomnost, ale jen v naprostém minimu okamžiků převyšuje obraz a náležitě upozorňuje na svou přítomnost. John Williams se tak podřídil režisérově koncepci, snaze o bezprostřednost, takřka veristický způsob vyprávění. Teprve soundtrack umožňuje řádně docenit kvality hudebního doprovodu a přínos muziky při gradování a vytváření nezaměnitelné atmosféry Spielbergova filmu.

Válka světů náleží do kategorie komplikovanějších a experimentálnějších soundtracků Johna Williamse â?? patří mezi ně bezpochyby Blízká setkání třetího druhu, svým způsobem i A.I. â?? Umělá inteligence, či Minority Report. Na celém albu prakticky absentují charakteristicky â?žwilliamsovskéâ?ś, vzletné leitmotivy. Většina hudby je založena na kakofonii, disonanci a skutečně ocenitelnou se stává až při znalosti kontextu ve filmu samotném. Dokonce i pomalejší a klidnější pasáže představují mnohem komplikovanější výstavbu než bývá u tohoto skladatele zvykem. Někomu navíc může vadit, že soundtracku chybí užší provázanost prostřednictvím konkrétního hudebního motivu.

Žádné postavě, ani vesmírné hrozbě není věnováno výrazné hudební téma, což v případě Spielbergova filmu přesto není handicapem. Skladatel se s dílčími dějovými zvraty a situacemi vypořádal nesmírně chytře a cesta, kterou zvolil se ukázala jako funkční a výrazně ovlivnila divákův dojem a vztah k metodě vyprávění, tj. principu ukázat toho co nejméně a spíše formou náznaků. Vedle samotného prologu se poprvé hudba rozezní až při prvním konfliktu s mimozemskou civilizací, kdy je lidstvo nesmírně chladnokrevně vyvražďováno přímo v ulicích New Jersey (skladba The Intersection Scene). John Williams zvolil postup, který se v průběhu filmu ukazuje jako zástupný za patřičný hudební motiv pro vesmírné vetřelce. Agresivní doprovod (zejména smyčcové nástroje, žestěâ??) má podobu jakési monotónní, opakující se smyčky, která vyvolává dojem strojovosti, bezcitnosti a rutiny, se kterou mimozemšťané plní své nelítostné poslání. Na stejném principu je založen i zvuk ve scéně, kdy se Ray Ferrier a jeho dcera ukrývají ve sklepě domu patřícího pološílenému Ogilvymu. Industriální, nekonečně repetiví zvuk ozývající se z venku nahání strach a dává tušit přítomnost doposud neviděné hrozby.

Přinejmenším stejně agresivní a zběsilý hudební doprovod je použit i ve scénách davového šílenství (The Ferry Scene, Escape From the City, The Attack on the Car), kdy chaos a strach kulminují v otevřené násilí a nelidskou brutalitu. Disharmonicky strojený orchestrální přednes je prokládán mrazivými sbory a výsledkem je atmosféra paniky, strachu a kruté beznaděje â?? jinak bezesporu poslušní občané se vzájemně vraždí kvůli pojízdnému automobilu, status quo je poznamenán násilím, bezohledností a vzájemným zabíjením.

Téměř postapokalyptické výjevy z následku mimozemského ítoku Williams hudebně vyjadřuje temnou, pesimistickou melodií (Reaching the Country) a téměř jediným momentem, ve kterém se skutečně zrcadlí zlomek naděje s trochou vítězného patosu je druhá polovina skladby The Return to Boston.

Soundtrack z Války světu ani na okamžik nezapře svého autora. Postupy, instrumentace, výstavba jednotlivých skladeb a dramatické přechody nedávají zapomenout na kompozice pro Hvězdné války, Minority Report apod. Veškerou hudbu je třeba zohledňovat ve vztahu k filmu. Williams totiž opět volí metodu ilustrativnosti a svou muzikou se podřizuje atmosféře, obrazu a dění na plátně. Beze vší pochybnost se jedná o vynikající soundtrack, který patrně zklame posluchače toužící po vřelých motivech jako ze Sám doma, Hooka, apod. Válka světů je mnohem komplikovanější, posluchačsky náročnější, vyžaduje soustředěnější poslech a definitivně zaujme především toho, kdo již při sledování filmu dokázal ocenit Williamsovu rafinovanost, se kterou v nás vzbuzoval strach, děs a napětí.


LUCAS