Lonergan (Daniel Craig) se probudí v poušti s pamětí děravou jako ústa staré ženy a nepamatuje si ani to, že se jmenuje Jake Lonergan a ani to jak se mu na ruku dostal ten podivný kovový krám, který se v budoucnu ukáže být velice užitečným. Jakmile se dostane do města, dostaví se potíže, hned má o něj zájem nádherná neznámá (Olivia Wilde), což bývá podezřelé ve čtyřech případech z pěti. Navíc se zdá něco provedl i místnímu chlebodárci, plukovníku Dolarhydeovi (Harrison Ford). Zavřený, ve vězeňském transportu, s nehezkými vyhlídkami dní příštích je spolu s lidmi s městečka svědkem příletu mimozemských nájezdníků, kteří si pro nespecifikované účely pár obyvatel seberou s sebou. Jake vybaven mimozemskou zbraní, se spolu s lidmi, jejichž blízcí byli uneseni, vydává po stopách ukrytých nejen písku prérie, ale i v jeho vlastní paměti? Tolik asi celkem jednoduchému a nepříliš komplikovanému příběhu. Ještě že skladatel tentokrát originalitou nešetřil.

Ozvučit tenhle ambiciózní prolínák dvou základních kinematografických pilířů dostal jeden nejlepších skladatelů bývalého Media Ventures, Harry Gregson-Williams, který naposledy a bylo to vlastně i poprvé, smočil skladatelský brk ve westernovém žánru, když skládal hudbu pro solidní SERAPHIM FALLS. Se sci-fi má zkušeností trochu víc, ať už jde o ARMAGEDDON nebo DEJA VU. HGW hned v prvním kousku nechá rozeznít výborné téma na akustickou kytaru, ke které přidává smyčce a ženský chorál. Jake Lonergan moc dobře vystihuje atmosféru jak divokého západu, tak i trochu toho mimozemského neznáma. Kytara (zvláštní hrabání do strun) skvěle doplňuje i tajemnější Palms To Heaven. V Col. Woodrow Dolarhyde vytáhne HGW kromě typických sci-fi chorálů a kovbojské vybrnkávačky i výborné militantní bicí. Ty se objevují také v úvodu Godspeed, kde jinak dominují dechové nástroje. Pro dokreslení atmosféry využije i dechové nástroje.

Akčnější plochu alba rozhodně reprezentuje kousek Alien Air Attack, kde se skvěle mísí smyčce a žestě. Místy jde zvukem o klasickou kovbojku, místy moderní akčňák. Naléhavou elektronikou (bicí i kytara) hýří i Attack & Abductions, kterou usměrňují především housle a trubky. Na nervy hrající elektronika a skřípající housle v Emmett?s Close Encounter zase připomínají spíš thriller než kovbojku, i když pokud se nemýlím, zaslechl jsem čembalo. Vysloveně hrdinská cestovní muzika s pěkným houslovým motivem přizdobená žesti zazní v úvodu A Kid, A Dog & A Woman. Zhruba v půli přejde do smutného motivu na flétnu a piáno. Ambientní plochy HGW využije například v dojemné She's Gone. Šestiminutovka I Know Where They Are, spojuje oba světy dohromady, jak jemnější tišší plochy, skřípavé flashbackové momenty tak i akci. V Jake's Army se vrací vzletný smyčcový motiv a uslyšíme i indiánské flétny. Return To The Cabin HGW ukazuje, že jen drobnou změnou aranžmá dokáže i z akustické kytary vytřískat maximum.

Album se dá rozdělit na dva úplně odlišné kusy. K té první patří opravdu zábavné akční sekvence s westernovou příchutí a k té druhé tiché tajemné elektroničtější skladby, napínavé jak šňůra na prádlo. To hlavní je, že si jdou na ruku a ve výsledku působí velmi dobře. Nijak úchvatně, ale dost originálně na to, aby si posluchač a zvlášť někdo kdo má pro hudbu HGW slabost, liboval. Na rozdíl od Scottovských elektronických thrillerů, které Gregson-Williams skládá poslední dobou skoro pořád (s někdy většími a někdy menšími úspěchy) je to zase něco trochu zajímavějšího. Jde o jedinečného hybrida, který se možná už nikdy nebude opakovat.



3DD!3