Velmi nepodařená, tzv. moderní verze příběhu Jesseho Jamese American Outlaws (Američtí psanci) zaslouženě propadla na všech frontách, ale hudba k ní tento osud nenásledovala. Napsat o ní, že se stala hitem, je možná eufemismus, nicméně narozdíl od filmu většinu fanoušků potěšila.

Soundtrack skládal Trevor Rabin, ale možná by stačilo jen konstatování, že autor je členem Media Ventures - natolik je styl a vyznění hudby typické a určující pro jmenovanou skupinu skladatelů. Jediné, čím se AMERICAN OUTLAWS odlišuje od ostatních děl Rabina a jeho kolegů, je westernový žánr filmu â?? autorovi umožnil použít spousty akustických (i elektrických) kytar, už od dob ranného Morriconeho používaných ve filmech z oblasti amerického západu. Jinak jde o klasickou epickou "mediaventurovku", kladoucí důraz na vzletné melodie, bohaté a efektní instrumentace a také samozřejmě elektronické bicí podbarvující zběsilou, ale melodickou akci.

úvodní skladba je téměř celá vystavěna na hlavním motivu, a to jak v jeho monumentální, íderné podobě, tak také v té civilnější, řekl bych až nostalgické. Navíc obsahuje i krátký náznak druhého motivu â?? romantického, který dostane šanci zplna se předvést ve skladbě třetí First Kiss. Motivů je zde ale mnohem více â?? např. hned čtvrtý track Perfect Outlaws, bombasticky a velmi íderně zinstrumentovaný motiv psanců (v akustické podobě ve skladbě 6) â?? pro mě osobně vrchol alba. Tento soundtrack vůbec klade velký důraz na vzletné melodie, variace na některý z motivů se objevují v každé skladbě a často ve velmi originálních podobách. Čistě akčních tracků se zde překvapivě příliš nevyskytuje (např. The Hyperion Job či Train Escape) a i ty, narozdíl od klasické akční výplně ve stylu CON AIR či ENEMY OF THE STATE obsahují mnoho báječných melodických nápadů.

Zatím to zní snad až příliš hezky, že? Jediné mé výhrady k tomuto soundtracku totiž závisí na íhlu pohledu. Někomu proto vůbec nemusí vadit, že hudba je hrozně vykalkulovaná a kýčovitá, že téměř výhradně sestává z fragmentů a postupů již dříve slyšených (za největší inspirační zdroje uveďme obligátní ARMAGEDDON a THE ROCK), a že postrádá jakoukoli hloubku a hraje jen na efekt. Není totiž důležité, zda jde o umění (což asi v žádném případě nejde, ale kdo rozhodne?), ale zda se výsledný tvar dobře poslouchá. A to v tomto případě platí, protože jde o melodický a efektní soundtrack k nenáročnému, řekl bych až konzumnímu poslechu.

VanTom