Třetí přírůstek dosavadní trilogie rodinného animovaného snímku DOBY LEDOVÉ, nesoucí potenciálně lákavě znějící podtitul ÚSVIT DINOSAURŮ je ještě více zbytečný než jeho předchůdce. Nejenže svému názvu nedostojí (žádného úsvitu dinosaurů se vůbec nedočkáme), děj je epizodicky roztříštěný, nelogický a staré postavy již nemají co předvést (o to lépe je na tom nová postava lenochoda Bucka), zaujme tu pouze vynikající animace a několik slibných akčních sekvencí. K třetí části byl najat v žánru animovaných filmů zkušený John Powell. Pro studio Blue Skye Studios to byla dozajista sázka na jistotu, kde na hudbu nekladli velké požadavky.

Největším handicapem nesmírně dlouhého alba (asi 74 minut) je jeho roztříštěnost (44 kratších skladeb, z nichž mnohé trvají pouze několik vteřin), jímž trpěl již druhý díl. John Powell tentokrát nesložil žádné nové hlavní téma, vystačil si však s hlavním motivem z druhého dílu. S tímto často motivem ve své kompozici pracuje (druhá polovina Code Blue, , Egg Roll, Nest, Playground). V nejčistším podání celého orchestru jej nalezneme na konci Welcome to the Ice Age a End Credits. Na albu nalezneme i několik nových prvků. V nebývalé míře užil pěvecký sbor a crescenda, sonicky definuje nové postavy dinosaury, jedná se však často o velmi krátké tracky (Magic Eggs, The Cliff, Dinosaur Vista, Chasm of Death, Campfire Stories, Herd Crossing, Battle Cry, Over the Falls, Out of This World). Dalším zajímavým prvkem jsou motivy pro pár zamilovaných veverek. Powell pro ně použil a upravil jednu pasáž z "Adagio from Spartacus" (The Call of the Siren Acorn, True Love for Our Hero) a zlomek z písně Lue Rawls "You'll Never Find Another Love Like Mine" (Scrat Finds Furry Love, At Home With the Scrats, You'll Never Tango) a obohatil tyto části o sbory. Posledním novým prvkem je našlapaný heroický motiv nové postavy, průvodce lenochoda Bucka, objevující se v mnoha skladbách (Meet Buck, Campfire Stories, Flashback, Buck's Theme, Battles, Rescues, Rudy Fight, Farewell, End Credits a dalších).

DOBA LEDOVÁ: ÚSVIT DINOSAURŮ je téměř k nerozeznání od svého 3 roky starého předchůdce. John Powell ve většině nahrávky pouze recykluje svůj starý materiál a polovina alba přísluší nezáživným komediálně- hravým sekvencím, které jsme dříve slyšeli v mnohem lepším kabátě (SHREK). Symfonický orchestr The Hollywood Studio Symphony přichází ke slovu spíše až v polovině alba (důraz kladen na klasické perkuse, žestě a smyčce), kde se začnou v hojné míře vyskytovat akční tracky (Battles, Rescue, Plates of Woe, Rudy Fight). Powellova akce má ve srovnání s druhým dílem více heroický nádech. Samotná sedmiminutová suita End Credits obsahuje ty nejlepší nápady z celého soundtracku (samotná by byla za lepší 3 *). Jako celek album však nedrží pohromadě, a tentokrát hodnocení nad více jako slušné 2 * nepůjde. ÚSVIT DINOSAURŮ lze doporučit snad pouze notorickým příznivcům Johna Powella, jimž nevadí, že slyší totéž, akorát v o poznání akčnějším, monumentálnějším hávu.



Vamp