Hektická výroba propadáku režiséra Richarda Donnera už naznačovala, jakým směrem se bude film ubírat. Jedním z těch, kteří byli postihnuti šarádami v postprodukci byl i hudební velikán Jerry Goldsmith. Jeho hudba byla napsána pro původní střih filmu a protože se stříhalo opravdu ve velkém, Goldsmithova práce byla najednou k ničemu. Nově přestříhaný film dostal za úkol ozvučit v té době zelenáč Brian Tyler, pro něhož se posléze TIMELINE stala jedním z odrazových můstků do světa známějších skladatelů.

Album začíná tajemným otvírákem (The Dig), jenž se za pomocí burácejích bubnů zvrátí do trademarkové Goldsmithovské akce s důrazem na žestě. V této skladbě můžeme poprvé slyšet i krátký hlavní motiv, který se opakuje nespočetněkrát během celého score. Goldsmith také dává poměrně velký prostor své oblíbené elektronice - využívá ji s rozvahou tam, kde se skutečně hodí. Skladba Find Marek nabídne sekundární hrdinský motiv, jenž jde často ruku v ruce s motivem hlavním a dá vzpomenout na skvělé téma z FIRST KNIGHT. Jelikož je CD našláplé akcí, nebylo od cesty zařadit také hudební odpočívadla v podobě pomalejších skladeb jako jsou lyrická Cornflakes, napínavá The Rooftop, romantická Setting Up a závěrečná To My Friends. Je nutno říci, že akce a relativní klid jsou ve skvělém poměru a ani jedna složka nezačne nikdy nudit.

Celá výstavba alba spěje k nevyhnutelné erupci v podobě předposlední skladby Prepare for Battle/Victory For Us. Tato více než jedenáctiminutová jízda patří k tomu nejlepšímu, co Goldsmith pro středověké žánry stvořil. Orchestr jede na plný výkon a především členové perkusní sekce nestíhají stírat pot z čela, v několika částech skladby se totiž Goldsmith spoléhá pouze na jejich rytmy. Album uzavírá happyendové smyčcové podání hlavního motivu v To My Friends.

TIMELINE rozhodně vzbuzuje úžas na tím, jak může skvělé score skončit na podlaze. Naštěstí byl tento soundtrack, který v nejlepších momentech může konkurovat kompozicím typu FIRST KNIGHT nebo 13TH WARRIOR, dodatečně (a zaslouženě) vydán. V přímé konfrontaci Goldsmithova a Tylerova díla je těžké zvolit jednoznačného vítěze - oba soundtracky mají čím zaujmout, ale mají také své zápory. Nezkušený Tyler místy tlačí až příliš na pilu, na druhou stranu Goldsmith zase točí hlavní motiv stále dokola, oba ale stojí za poslechnutí. Osobního vítěze si zvolte sami, já to nechávám na remíze.



Meridius