Konec osmdesátých a hlavně první polovina let devadesátých nebylo pro Jerryho Goldsmithe šťastné období. Našlo se sice pár zajímavých projektů (TOTAL RECALL, oscarová nominace za úchvatný BASIC INSTINCT), ale jinak se skladatel pohyboval spíše v béčkových vodách naprosto nezajímavých titulů, které mu sice dávaly prostor pro experimentování, ale které jeho fanoušci přijímaly se značnými rozpaky. Jako by už pro velikány filmové hudby let sedmdesátých a osmdesátých nebylo v oboru místo (se stejnými problémy se potýkali i např. Elmer Bernstein, Maurice Jarre či John Barry): snižoval se význam symfonické hudby ve filmu na úkor poprockových songů a jednoduché syntetické výplně, drasticky se zkracovala doba, kterou měl skladatel na napsání hudby a množily se úpravy a přestříhávání filmů na poslední chvíli, což vedlo ve zvýšený počet odmítnutých score (ALIEN NATION, GLADIATOR...).

Příkladem takového malého nevýznamného filmu té doby je i sentimentální romantika/drama/komedie ANGIE. Vypráví o milostném tápání a hledání sebe sama, toho pravého i cesty ke svému čerstvě narozenému dítěti italoameričanky Angie v podání Geeny Davis. Typický film, o kterém bych - nebýt fanouškem Jerryho Goldsmithe - nejspíš nikdy v životě neslyšel.

Samotná Goldsmithova hudba je podobně nevýrazná, avšak překvapivě příjemně poslouchatelná. ANGIE je malá romantická/sentimentální hudba pro nevelký orchestr s výraznými party pro sólové nástroje (hlavně klavír a flétna). Poklidný lyrický hlavní motiv je nejvýrazněji představen v úvodní Angie's Theme: začátek v podání klavíru a tahací harmoniky s výrazným podkresem elektrické basy navozuje pohodový, takový až "francouzský" feeling, postupně se pak přidá celý orchestr (a samozřejmě Goldsmithovy neodlučitelné elektronické prvky). Tento hlavní motiv se pak prolíná celým dílem, většinou v minimalistickém podání orchestru a sólových nástrojů. Zajímavá svým rytmickým pojetím a velmi optimistickým vyzněním je svižná skladbička Family Life, a to hlavně v porovnání s druhou polovinou alba, která se vzhledem k dramatickým událostem v životě hlavní hrdinky stáčí od lehkého komediálního žánru k sentimentálnímu, patetičtějšímu pojetí (a tím bohužel přestává být zábavná a zajímavá). Jediným zpestřením druhé poloviny alba je tak dramatická skladba The Journey Begins s výrazným využitím elektroniky, zapojením celého orchestru a s tesklivou sólovou trubkou.

Celkové hodnocení je tedy přesně na pomezí dvou a tří hvězdiček. Pokud si ANGIE pustíte jako podkres k nějaké jiné činnosti, budete s největší pravděpodobností spokojeni - soundtrack příjemně prošumí kolem s občasným zaposloucháním se do zajímavějších pasáží a výsledný dojem z něj bude dobrý. Při soustředěném poslechu ale brzy nastoupí nuda - jedná se celých 35 minut o to samé, nikterak výrazné a postupně nezajímavé. Takže album určené spíše pro Goldsmithovy nejvěrnější, které ale náhodné kolemjdoucí rozhodně neurazí.


VanTom

Velmi příjemný, bohužel dost netypický varesácký nadstandard. Čtyřlistový booklet obsahuje krátký pochvalný text režisérky Marthy Coolidgeové o goldsmithově hudbě a několik fotografií Jerryho Goldsmithe, režisérky a orchestru při nahrávání.