Trevor Jones je jedním z těch skladatelů filmové hudby, v jejichž tvorbě mají relativně velké zastoupení díla pro televizi, ať už jde o seriály (DINOTOPIA) nebo televizní filmy (CLEOPATRA, MERLIN, GULLIVER´S TRAVELS), přičemž i u televizních zakázek udržuje vysokou kvalitu, která nijak nezaostává za jeho filmovými počiny. Film LOCH NESS byl původně natáčen pro kina, ale nakonec skončil jako televizní produkce a v kinech se promítal jen v Evropě. Jeho hlavní hrdina, výzkumník Dempsey, je vyslán svým šéfem, aby prokázal existenci nebo neexistenci lochnesské nestvůry. Přitom se setkává s nepřátelstvím a zarputilostí místních, ale zároveň naváže vztah se svou ubytovatelkou Laurou a její malou dcerou Isobel.

O Trevoru Jonesovi je známo, že rád využívá lidové nástroje a motivy (EXCALIBUR, MERLIN, THE MIGHTY) a v LOCH NESS je tento typický znak jeho kompozice bohatě přítomen. A protože jsme ve Skotsku, jde o skotské lidové motivy, které hraje nejčastěji flétna, "skřipky" a dudy. Poprvé se tyto motivy objevují už ve druhé stopě a jsou pak dále roztroušeny po celém albu, například v Isabel Throws a Stick, One of the Family nebo The Fight, a především ve stopě The Expedition Prepares, která asi nejlépe demonstruje Jonesovo umění hladce propojit lidové nástroje a motivy se symfonickým orchestrem, jak již dříve ukázal v EXCALIBRU nebo MERLINOVI. Naplno se zde také rozvine téma pro místní obyvatele, které hrají lesní rohy.

Ale od začátku: jakmile vložíme CD do přehrávače, rozezní se hlavní motiv přednesený smyčcovou sekcí, ale ještě než se plně rozvine, slyšíme harfy doprovázené éterickými syntezátory, jejichž jednoduchý motiv vyjadřuje ve filmu tajemnost hlubin jezera Loch Ness. Hlavní téma je pak typicky Jonesovské - rozmáchlé a mohutně vystavěné, ale zároveň romantické. Na albu jej můžeme slyšet v mnoha variacích, nejčastěji v podání smyčců, ale také na flétnu, harfu nebo klavír. Dalším motivem je subtilní téma malé Isabel, které se objevuje na začátku 4. stopy Dempsey Windsurfs. Trevor Jones ale v tomto filmu nepracuje s tématy tak, že je používá vždy ve spojení s příslušnou postavou nebo místem, spíše je propojuje a variuje tak, aby co nejlépe hudebně doprovodil obraz.

Velmi výraznou skladbou na albu je Dempsey Dispels the Myth. Překvapivě se zde objevují rytmické bicí a saxofon, které podporuje elektronická flétna. Okamžitě nás napadne, že tato stopa stylově a zvukově vůbec neladí se zbytkem alba, ale má tak osobitou kompozici a tak nápadité variace motivů, že celý soundtrack ozvláštňuje a zpestřuje, přičemž doslova srší energií. Další pozoruhodnou stopou je London, kdy se hlavní hrdina filmu Dempsey vrací do Londýna, aby zvěstoval světu pravdu o lochnesské příšeře. Scéna je podbarvena hudbou, která zní jako variace hlavních motivů z pera barokního skladatele - a do tohoto mozartovského stylu Jones nenásilně zakomponoval i několik vteřin v podání syntezátoru.

Celé album v podstatě poklidné a melodicky plyne v tajemně romantické atmosféře s nádechem dobrodružství. Výjimkou jsou části stop The Keeper of the Loch, Local Antagonism a We Are Going Out, a stopa Searching for Issy, kdy se na krátkou dobu rozpoutá frenetický, místy až disonantní nápor orchestru, ze kterého vyskakují útržky jednotlivých témat. To však trvá jen krátce a zbytek alba se nese v klidném melodickém duchu s variováním a vzájemným proplétáním hudebních motivů. Závěrečný track je z podstatné části tvořen klasickým hitem "Rhytm of My Heart" od Roda Stewarta, který jej také ve filmu zpívá, ale na tomto albu - zřejmě z důvodu nevyřešených autorských práv - zazní v podání blíže nespecifikovaného interpreta, jehož kvality bohužel této anonymitě odpovídají.

LOCH NESS donedávna patřil k těm soundtrackům Trevora Jonese, které nikdy oficiálně nevyšly nebo byly těžko k sehnání. Díky počinu malé vydavatelské firmy je nyní tento soundtrack k dispozici v dobré zvukové kvalitě, uspokojivé délce a s velmi slušným 16ti stránkovým bookletem. Pokud jde o hudbu samotnou, je to jedno z nejtypičtějších děl Trevora Jonese, které v sobě spojuje všechny jeho nejlepší stránky a oblíbené postupy, a až na malé výjimky je prosto experimentů, o které se tak rád pokouší, a které soundtrackovým fanouškům ne vždycky dělají radost. I když je tento soundtrack ve srovnání s jinými jeho typickými díly jako je MERLIN, EXCALIBUR nebo CLEOPATRA možná jednotvárnější a hlavně komornější, patří k tomu lepšímu, co Trevor Jones složil a i k tomu lepšímu, co je na soundtrackovém trhu v dnešní době k mání.



SCOREPETITOR