Korejský snímek s americkými herci D-WAR u nás ani nebyl uveden v kinech. Jedná se o fantasy podle čínské legendy (vystupují zde bájné monstra drak versus přerostlá kobra Imoogi). Jedná se o víceméně mírně odfláknutou průměrnou záležitost pro celou rodinu (krve se tu nedočkáte). Co však snímku dodává grády epických rozměrů, je hudba Steve Jablonskyho, který v témže roce složil tolik opěvované TRANSFORMERS.

Přestože výsledná kompozice dozajista na plátně plní epickou úlohu, Jablonskyho soundtrack je (pokolikáté už !) přehlídkou tisíckrát omílaných postupů Hanse Zimmera a jeho kolegů bývalých Media Ventures. Naštěstí má Jablonsky několik slibných nápaditých motivů a stále melodický styl. Klidné melodické plochy s roztahaným "zimmerovským" něžným orchestrem se střídají se plochami akčními na pozadí elektroniky, standardních perkusí, disonantních žesťů a smyčců. Obě plochy jsou příležitostně okořeněny ženským pěveckým sborem, který dává score nádech epičnosti. Pár zajímavějších sekvencí rozhodně stojí za rozebrání.

Album začíná pohádkově znějícím, melodickým trackem Imoogi, představující hlavní téma v plné parádě. Pozvolna gradující smyčce, sbory a lehké perkuse gradují až do konce skladby (stejně jako Autobots v TRANSFORMERS, přičemž podobnost obou skladeb je až zarážející - stejné orchestrace, podobná interpunkce). Pomineme -li rozvleklejší skladbu The Legend Awakes, která se nese na pozadí roztahaných etnických fléten a dřevěných dechů, přichází tu první akce v Village Attack. Nebude překvapením, že akce zde není nijak převratná a jde v tradičních, dnes již notně omšelých zimmerovských intencích, v půli se však akce vytrácí a nastoupí žalozpěvy ženského sboru. Poté následuje "kýčovité" romantické téma - skladba Love Theme, téma je zopakováno v tracku Yeouijoo (prim zde hraje dechová sekce). Vzletný moment představuje Generals And His Army (militantní perkuse). Druhá polovina alba se nese převážně ve sterilní akci ( Battle In the Sky, Cafe Attack, Rooftop Showdown a vyvrcholivší D -War). Poslední dva tracky představují opět melodičtější atribut alba - opět roztahaný orchestr a sbory ( Farewell a Arirang).

D-WAR je těžké objektivněji hodnotit. Jedná se tu sice o poměrně stravitelnou kompozici, kterou zachraňuje několik chytlavých témat (skladby jako Imoogi, Farewell, Arigang, Love Theme). Bohužel score vyloženě čiší okatým vykrádáním několika desítek předchozích produktů z dílny Remote Controll Productions, která je dodnes plodí jako na běžícím pásu posledních dvacet let. Právě tahle neoriginalita a sterilnost mi zabraňuje jít s hodnocením nad 2*. Takhle je D-WAR kopií TRANSFORMERS, ovšem v méně invenčím kabátě a po řemeslné stránce poměrně pokulhávající.



Vamp