Po propadáku s OSTROVem se Bay nechal zvábit Stevenem Spielbergem k vytvoření další sci-fi. A když se Michael Bay rozhodne natočit film o robotech-bojovnících, kteří se v mžiku dokáží změnit na dopravní prostředek, je jasné, že budou lítat jiskry a kusy plechu na všechny světové strany. Stejně jako u OSTROVu dostal hudbu na starosti Steve Jablonsky. Jak tedy zní scorečko, jehož vydání si vydupali sami fanoušci pomocí onlinové petice?

V zajetí temp-tracku
Při poslechu se skutečně zdá, že režisér filmu hodil Jablonskymu na stůl cédéčka s ARMAGEDDONem, novým BATMANem, KING ARTHURem a s dodatkem: "Chci něco podobnýho." Ozvěny těchto inspirativních zdrojů jsou slyšet téměř v každé skladbě a tak se nabízí otázka, jestli tento soundtrack nepostrádá vlastní identitu. Částečně ano, jenže to nějak neubírá na poslouchatelnosti. Jablonsky předkládá 60ti minutovou porci zábavy a přestože se nejedná novátorství, v přehrávači se bude točit dost často.

Hned v první skladbě na nás žestě a později sbory vyvalí majestání motiv klaďasů, Autobotů. Skladatel toto téma využívá během celého soundtracku, když potřebuje zvýšit dávky testosteronu do vašeho krevního oběhu. Následuje motiv, dá-li se to tak nazvat, jejich soupeřů v honbě za Prajiskrou, Deceptikonů. Víc než klasický motiv je to ale hrozivé vyvolávání zla. Jablonsky se vyjádřil o této skladbě jako o experimentu, který mohl, ale nemusel vyjít. Vyšel, Steve.

Ozdobou celého alba je Arrival to Earth, kousek, jehož vydání se minulo s promem a expandem. Jablonsky sám řekl, že si tato důležitá sekvence filmu zaslouží vlastní hudební motiv. Základem je desetitónová melodie hraná smyčci, která se nikde jinde na soundtracku ani ve filmu nevyskytuje. Po jejím vygradování se hudba transformuje do autobotského motivu.

Velkou část alba zabírají akční výplně. Některé velmi povedené, některé méně. Každopádně jsou velmi jednoduché a nemají čím překvapit. Většina z nich je také protnuta motivem Autobotů nebo Deceptikonů podle toho, kdo má právě v bitce navrch. Nejlepší akční skladbou je Scorponok, kterou žene kupředu hutná elektronika. Dvě a půl minuty, kde si Jablonsky pouze hraje se syntetizátory a perkusní složkou, připravuje prostor pro prostou ale účinnou ascendentní melodii "leteckého útoku". Podobný vzestupný postup lze slyšet ještě ve skladbě Optimus vs. Megatron.

Protipólem akčních fláků jsou skladby Sam at the Lake a Witwicky. Jejich funkce je jediná, ředit vysokotempové dusno. Znějí, jako by se sem Jablonskymu omylem zapletla partitura z jeho ZOUFALÝCH MANŽELEK. Jedná se o typický sound okraje města s krásnými domky, čerstvě střizenými trávníky a bílými ploty, jenž vytvořil Thomas Newman se svojí AMERICKOU KRÁSOU.

Přestože TRANSFORMERS nepřekvapí a vše už jsme někde v minulosti slyšeli, nedá se jim upřít velká zábavnost a spád. Zamrzí jen Jablonskyho nedostatek tvůrčí invence, který byl možná částečně způsoben požadavky režiséra Michaela Baye. Jeho hudba sice splňuje měřítka letního blockbusteru, jež se měří množstvím vyloučeného testosteronu, ale vyšší ambice postrádá.



MERIDIUS