Režisér Oliver Stone má jednu tradici. Ke zhudebnění svých snímků si zve vždy "domácí" skladatele. Domácí myšleno ve vztahu k námětu a místu děje filmu. U ČETY odehrávající se ve Vietnamu - bývalé Francouzské Indočíně - to byl francouzský veterán Georges Delerue, u "amerických" snímků pak američan John Williams (BORN 4th JULY) atd. Hudbu ke snímku pojednávajícím o řeckém vládci Alexandrovi pak složil přirozeně řecký skladatel Vangelis.

Výsledek jeho práce má - stejně jako film samotný - jak skupinu spokojených příznivců, tak i neméně velkou skupinu odpůrců. Ti Vangelisovi vyčítají fakt, že se ani při zhudebňování historického velkofilmu nedokázal odtrhnout od svých syntetizátorů, které mu byly vydatným pomocníkem a jenž má zřejmě k ruce přilepeny velmi silným lepidlem. Pocit nepatřičnosti však není na místě. ALEXANDER totiž není primárně filmem historickým, ale spíše životopisným dílem, který se shodou okolností odehrává ve starověku. Alexanderův životní příběh a jeho osud je natolik nadčasový, že konkrétní historické období je celkem nepodstatné.

A tak je nutno přistupovat i k hudbě samotné. Ta zanechává velmi silný dojem. Je stejně působivá a monumentální jako Alexanderův odkaz v dějinách. Toho Vangelis dosáhl citlivě zkomponovanou směsicí orchestru, sólových struných nástrojů, častého použití sborů a především svou schopností složit krásná témata a melodie. První skladba Introduction je pomalým úvodem do soundtracku a je reprezentativní ukázkou toho, co na nás dále čeká. Bez přerušení přechází do druhé skladby Young Alexander, která nám představuje první zásadní téma. Je to téma Alexandra - člověka. Krásná, jemná, především sentimentální melodie, která ani na moment neztrácí důstojnost a jakousi čistotu. Osobně považuji toto "lidské" téma za velmi povedené, podařilo se mu vystihnout obraz Alexanderovy duše, duše člověka. Jeho druhou stránku nám představuje následující Titans. Název myslím hovoří za vše. Zde je nám předvedeno téma Alexandra - vladaře. Za sborového doprovodu "Ave" čiší z hudby výhradně dojem ušlechtilé majestátnosti a nezlomnosti. Toto vladařské téma bývalo dříve mým oblíbeným, postupnými poslechy se ale vpřed prodralo téma člověčí.

The Drums of Gaugamela pak doprovází bitvu u Gaugamel. Její základ spočívá v lesních rozích, perkusích a chaosu. Přestože má skladba pravidelný perkusní podklad, ostatní vrstvy jsou na něj položeny zdánlivě chaoticky, což je pro válku docela příznačné. Ostatní skladby na CD jsou neméně pestré. Od sentimentálních "drnkaček" po etnické taneční doprovody. Všechny styly jsou odprezentovány v první polovině CD a v druhé se už jen opakují.

Pokud jde o hodnocení, jsem na vážkách. Dříve byl pro mě ALEXANDER jasně pětihvězdičkovu záležitostí. Zub času však z dojmů trochu ubere. Přes nepopiratelnou efektnost hudby, nelze zapřít, že "uvnitř" už toho tolik není. To však nic nemění na mé předchozí chvále tohoto soundtracku. Je na posluchači, jaký si udělá dojem. Jak jsem se již zmínil v samotném úvodu, tento soundtrack vnesl mezi posluchače filmové hudby mnoho rozporů, rozhodl jsem se tedy výjimečně, dát ve své recenzi prostor i ostatním.


Geoffrey: Jsem na vahách, i když kdysi bych neváhal. Rozhodně se dokážu vyrovnat s provokací archaických syntetizátorů v historickém velkofilmu, k jakému jsme si zvykli slýchat Rózsu, a proto v rámci Stoneova hledání nových výrazových cest jsem jedině rád, jak to dopadlo. Navíc, a na to dám skoro nejvíc, ta hudba mě ve stoneových rukou dostává. Ve filmu je to pecka. ****

Gimli: Alexander je Vangelis každým coulem. Album je pěkně zkompilováno do poslouchatelného celku, což se u Vangelise občas nedaří. Vzpomeňme třeba Voices nebo El Greco, které prostě nejsem schopen doposlouchat, protože je každá skladba neskutečně uřvaná a až příliš podobná té předchozí. Alexander je vyvážené album, i když zamrzí, že CD neobsahuje některé výtečné kousky, které zazněly ve filmu. Ke Stoneovým obrázkům Vangelisova hudba padne jako ulitá. Nevím, jak to ten chlapík dělá, ale podobně jako v Blade Runnerovi dává jeho kompozice filmu jakýsi nadpozemský rozměr. Podtrženo sečteno, na CD je Alexander lehký nadprůměr, pokud znáte film. Pokud film neznáte, jde o tuctového Vangelise. Ve filmu je Alexander božská pětihvězdičková záležitost. ****

Lokutus: Vangelisovy předpotopní synťáky, které zasadily v průběhu uplynulých dekád smrtící ránu řadě snímků, si vybraly svou další daň. Jakkoliv pitomé se může zdát kombinovat typickou (dnes již značně tuctovou) Vangelisovštinu se Stoneovým výpravným eposem, výsledek je ve spojení s obrazem ještě o stupeň horší. Pár poklidných (či okopírovaných ze 1492) témat sice ve spojení s obrazem funguje, ale v rámcí dramatické hudby Vangelis selhává na plné čáře a vlastně ani neví, koho vlastně svou hudbou glorifikuje. Dramatická hudba je redukována jen na změť syntetických perkusí, zatímco nejpůvabnější téma na CD vůbec nezazní. Jako Vangelisovo album relativně ucházející, jako filmová hudba zcela mimo a jedna z mála slabin jinak vynikajícího snímku. **

Meridius: Do filmu se sice moc nehodí, ale na samostatný poslech je velmi příjemný. Obzvlášť skladba Titans je jedna z nejlepších, co jsem kdy od Vangelise slyšel. ****



TEAM DADDY