Po rozpačité první epizodě se z předaleké galaxie přiřítilo i značně nasládlé pokračování. Návrat ke kvalitě původní STAR WARS se ale nekoná. Děj je příliš utahaný, některé dialogy hloupé. Přestože Lucas znovu zklamal, dosáhl lepšího výsledku než u PHANTOM MENACE. Jednou z mála jistot, která ve STAR WARS funguje i po čtvrt století je hudba Johna Williamse. Je jen dobře, že tento věhlasný skladatel nepodlehl senilitě jako jeho kamarád Lucas a opět složil výbornou hudbu a doplnil další část mozaiky.

Celému soundtracku dominuje nádherný milostný motiv, který Williams složil pro Anakina a Padmé. Na albu se objeví hned několikrát a v různých provedeních, nejpůsobivější je ale koncertní verze nazvaná Across the Stars. Williams touto skladbou nevyjádřil pouze romantiku a zamilovanost dvojice, ale i jejich problémy a neštastnou budoucnost, jež je čeká. Hned po milostném motivu následuje jedenáctiminutová Zam the Assassin and the Chase Through Coruscant, která ve filmu podkresluje pokus o vraždu senátorky Padmé a následnou adrenalinovou honičku ve vzdušných koridorech Coruscantu. Celá skladba je bohatě instrumentovaná a dostane se překvapivě i na elektrickou kytaru, jež byla však ve filmu utlumena a téměř tam nezazní. Skrze perkusní složku Williams (na doporučení Lucase) zakomponoval do hudby asijské vlivy. Čtvrtá, skoro až pohádková, Yoda and the Younglings obsahuje vícero známých motivů (milostný, Yoda, Síla), za zmínku stojí také použití jemňoučkých sborů, které ve filmu podkreslovaly promítání modelu galaxie. Pro Anakina a Padmé složil Williams ještě jeden motiv, je hrán na flétnu a poprvé se objeví ve skladbě Anakin and Padme, větší úlohu ale sehraje v The Meadow Picnic, kde se dočká i smyčcového provedení. V závěru The Meadow Picnic také zazní motiv záhady, při jehož skládání se Williams inspiroval u fenomenálního skladatele Bernarda Herrmanna. Hlasité žestě v intru do Bounty Hunter's Pursuit se po minutě zklidní, aby přenechaly místo nízko položeným smyčcům budujícím tajemnou atmosféru. V závěru ještě stihne zaznít vygradovaný motiv droidů. Return to Tatooine začíná v podobném nádechu jako The Meadow Picnic, poté přichází opět tajemno, které se po třetí minutě překulí do motivu Síly. Hudba nás vrátí do roku 1977 a dá nám vzpomenout na starý dobrý Binary Sunset, tehdy však vymazlený motiv Síly nemohl přejít do citace z Duel of the Fates(tentokrát v jiné orchestraci, než jak ho známe ze SKRYTÉ HROZBY). Určitě jeden z vrcholů alba.

Osud skladby Love Pledge and the Arena je nanejvýš zajímavý. V začátku nechal Williams vyniknout milostný motiv Anakina a Padmé a po něm přichází militaristická akční hudba, která měla původně podkreslovat dění (popravu) v aréně na Geonosis. Jenže chlapíkovi jménem Ben Burtt (střihač filmu) se hudba nelíbila a tak ji nahradil domorodými bubny. No není to pašák? :-) Tato vystřižená sekvence se nakonec objevila až v POMSTĚ SITHŮ, kde doprovázela pochod Anakina v čele regimentu clonetrooperů do chrámu Jediů. Pro navazující střetnutí klonů a droidů Williams bohužel nesložil žádnou hudbu, šáhlo se tedy do archivu SKRYTÉ HROZBY. To nejlepší na závěr. V hlavní roli krátká ale grandiózní verze Imperiálního pochodu, lepší v nové trilogii prostě neuslyšíte. Následuje milostný motiv podbarvující svatbu senátorky a mladého Jediho, titulková hudba a zase milostný motiv v koncertním provedení. V nejúplnějším závěru skladby ještě zazní motiv Anakina a pak Williams ukáže na budoucnost pomocí decentního motivu Impéria.

V rámci Star Wars hudby se jedná spíše o podprůměr, protože vedlejší motivy nejsou tak dobré jako tomu bylo u klasických SW a časté tajemné plochy, ve kterých se ale nic zajímavého neděje, taky nepotěší. Přesto má tohle CD několik krásných momentů, kvůli nimž stojí za to si ho poslechnout. Across the Stars pohladí, Return to Tatooine vrátí v čase, Chase through Coruscant rozproudí krev v žilách, která ztuhne během Confrontation with Count Dooku and Finale. John Williams opět odvedl kvalitní práci, leč nebeských výšek IMPÉRIA VRACÍ ÚDER nedosáhl.


MERIDIUS