Ridley Scott, slavný režisér VETŘELCE, se po úspěchu GLADIATORA rozhodl, že znovu natočí historický velkofilm. Stejně jako v případě GLADIATORA se měl o hudební složku postarat jeho vícenásobný spolupracovník Hans Zimmer, který pro Scotta komponoval mimo jiné i BLACK HAWK DOWN nebo THELMA AND LOUISE. Jak se tedy ke skládání dostal Harry Gregson-Williams? Jednoduše, Harry s Hansem si zahráli škatulata a prohodili si zakázky. Zimmer z toho odešel s MADAGASCAREM a Gregson-Williams s KINGDOM OF HEAVEN. Důvod? Zimmer měl roku 2005 tolik práce, že by si nestačil vyhradit potřebný čas na KoH a tak ho radši přenechal Gregson-Williamsovi. Přesto se od skladatele CHICKEN RUN, SHREKA nebo SPY GAME očekával druhý GLADIATOR. Ale očekávání jsou tu od toho, aby nedošla skutečnosti.
Děj filmu se odehrává v době středověkých křížových výprav převážně v oblasti Blízkého východu, jenž je styčným bodem mezi západní křesťanskou civilizací a východním arabským světem. Vliv těchto dvou kultur se samozřejmě projeví i po hudební stránce. Křesťanství je symbolizováno hlavně sbory zpívajícími latinsky, prostředí Blízkého východu zase typickými etnickými prvky, které zajišťovali krom jiných i umělci z tureckého Istambulu. Harryho oblíbená elektronika ustoupila do pozadí, přesto se však na hudbě podíleli Hugh Marsh s Martinem Tillmanem a jejich elektrické housle respektive cello. Z předchozích soundtracků Gregsona-Williamse je tento stylově nejblíže SINDIBÁDovi právě kvůli nízkému použítí elektroniky a většímu zaměření na práci s orchestrem, jiní mohou díky východním vlivům spatřovat podobnosti se SPY GAME. A kdo si poslechne kratičký soundtrack k filmu THE MATCH z roku 1999, taky pozná odkud vítr vane, přestože je to od KoH skutečně hodně vzdálené.
Počáteční tři skladby, ve kterých sbory naservírují hlavní i vedlejší motivy, jsou silně pod vlivem křesťanství, protože úvod filmu se odehrává v Evropě. Tyto první tracky nás naplno uvedou do světa, kde náboženství hrálo hlavní roli. První hrátky s východními vlivy jsou ke slyšení až ve čtvrté
A New World. Gregson-Williams vytvořil povedený hlavní motiv, který hojně využívá během celého soundtracku, jednou zazní v chorální podobě, jindy zase ve smyčcové, neuslyšíme jej ale v nějakém nabubřelém bombastickém pojetí, nejvíce však dal hudebníkům z London Session Orchestra zabrat ve skladbách
Rise a Knight a
An Understanding. Jednou z nejzajímavějších skladeb je bezesporu
Ibelin symbolizující nový domov hlavní postavy, chytlavá melodie vás snadno dostane do horkého prostředí Svaté země. Komu to nestačí, může si poslechnout zpívanou (Natacha Atlas) verzi umístěnou na chvostu playlistu jako
Light of Life. Dalším zmíněníhodným trackem je
Battle of Kerak, jak už název napovídá, nebude se jednat o nějaké rozjímavé brnkání, ale o výbornou akční hudbu s bohatým použitím chorálů, perkusí a rychle kmitajících smyčců, která se střídá s pomalejšími vyčkávacími plochami. Zajímavé je, že skladba začíná naprosto stejně jako
The Battle ve CHRONICLES OF NARNIA. Závěr soundtracku patří vedle již zmíněné Natachy Atlas čistě chorální hymně
Path to Heaven, pomyslná třešnička na dortu, který nám Gregson-Williams na tomto CD připravil.
Přestože HGW složil hudbu velmi kvalitní, tak ho v několika pasážích filmu zastoupili jiní skladatelé. Určitě nejvýznamnější je nasazení Goldsmithova 13TH WARRIORa do scény Balianova (Orlando Bloom) projevu a elegické
Vide Cor Meum (HANNIBAL) od Patricka Cassidyho hrající po smrti krále. Ve finálním mixu také zazněl zasmyčkovaný BLADE 2 (konkrétně skladba
Family Feud) Marca Beltramiho a také THE CROW od Graeme Revella. Toto Ridley Scott nepraktikoval poprvé, vzpomeňme třeba na Goldsmithova FREUDa ve VETŘELCI.
Harry Gregson-Williams určitě udělal dobře, že se vydal vlastním směrem při skládání tohoto soundtracku a ne vydlážděnou cestou svého německého mentora, přesto jsem při celkovém pohledu na toto album nenašel jednoznačnou pecku, která by mě vyloženě odrovnala jako je tomu u GLADIATORA, v tomto případě to ale nepovažuji za velký mínus. Celý soundtrack je totiž velmi konzistentní a nedisponuje slabými místy, za což může především kvalitní orchestrace. HGW zvádl svoji první práci na epickém velkofilmu na jedničku, potvrdil, že je nadaným a všestranným skladatelem a já mu nemám téměř nic, co vytknout. A kdybych si měl vybrat mezi GLADIATOREM a KINGDOM OF HEAVEN, určitě si zvolím kompaktní, skvěle vyváženou prácičku Harryho Gregsona-Williamse, jejíž kvality rozpoznala i International Press Academy, když udělila Harrymu cenu Satellite za nejlepší score roku 2005. Plné hodnocení uniklo jen o vlásek.
Jako bonus krátký
dokument o střihu a hudbě
MERIDIUS
Kingdom of Heaven: Recording Sessions