Yo, ho, haul together,
hoist the Colors high.
Heave ho,
thieves and beggars,
never shall we die...

Tak přesně takto začíná poslední díl trilogie PIRÁTŮ Z KARIBIKU, která nám již několik let přinášela poctivou a nefalšovanou popcornovou, mořskou vodou promočenou zábavu. To platí jak po stránce filmové, tak i hudební. Soundtracky k této sérii se nikdy nesnažily o bůhvíjaké umění či převrat v hudební branži. Vždy to ale byly poctivé hudební díla, nesoucí jednoznačný podpis svých autorů a značnou měrou se podílely na zábavnosti svých filmových předloh. Naštěstí pro nás, si to nejlepší nechal Hans Zimmer na konec a právě recenzované CD je bezesporu nejlepším dílem trilogie.

CD je zahájeno novým tématem - pirátskou hymnou Hoist the Colours, jedná se o zpívanou skladbu. Nejprve samotným chlapeckým vokálem, po minutě se zpěvem přidá celá parta pirátských živlů. V různých podobách je toto téma přítomno v průběhu celých 55-ti minut poslechu. Následující skladba Singapore zase rozjíždí tradiční orchestrální dobrodružství v nejlepších Zimmerových tradicích, okořeněné tentokrát asijskými hudebními prvky, které vzhledem k názvu sklaby prostě nemůžou chybět. Všechny prvky kompozice jsou velmi přesně vyváženy a Singapore se uchází o post jedné z nejnašlápnutějších skladeb pirátské trilogie. V polovině následující At Wit's End, konkrétně v čase 3:10 je představeno další nové téma, jímž je milostné téma Willa a Elizabeth. S následující skladbou Multiple Jacks se opět mění nálada a podivné drnkačky v Morriconeho westernovém stylu provází Jacka Sparrowa říší mrtvých a jedná se o celkem bláznivý a podivný kousek. Poslední veselejší okamžik zažijeme v mé nejoblíbenější skladbě Up Is Down.

V druhé polovině CD totiž začíná jít do tuhého. Celý příběh se zamotává a začíná být jasné, že to prostě nemůže skončit dobře. Parlay - od začátku až do konce jasná pocta Zimmerovu idolu Morriconemu (stejně jako Multiple Jacks a The Brethren Court) a jeho práci na TENKRÁT NA ZÁPADĚ. Ostatně Zimmer se svým obdivem k Ennio Morriconemu nikdy netajil. Závěr disku je pak velmi temný, často se slyšíme sborové zpěvy a prolínání jednotlivých témat. To je však provedeno lépe než v TRUHLE MRTVÉHO MUŽE a finále je pompézní, melodické, báječné. Přechody nejsou tak násilné, jak se to občas stalo v předchozích dílech a jednotlivé části k sobě pasují naprosto dokonale.

Proč dávám pět hvězdiček, ptáte se? Nejedná se o přelomové dílo, které by měnilo svět filmové hudby. Je to "jen" proklatě zábavný, melodický a ani na moment nenudící soundtrack, který je radost poslouchat. Pokud je to pro vás málo důvodů, máte smůlu, pirátská série nikdy nebyla o ničem jiném než o zábavě.


TEAM DADDY