ZAMILOVANÝ SHAKESPEARE zazářil v roce 1998 na oscarovém nebi a zastínil i Spielbergův válečný epos ZACHRAŇTE VOJÍNA RYANA. Překvapení se konalo i v hudební oblasti, protože do té doby neznámý Stephen Warbeck obdržel za svou hudbu Oscara a nechal za sebou ostřílené bardy typu Johna Williamse a Hanse Zimmera.

Stephen Warbeck měl před sebou nelehký úkol. Musel zvolit vhodné nástroje pro strhující lovestory odehrávající se v době alžbětinské Anglie. S tímto problémem se vypořádal velmi obstojně. Warbeck maluje táhlými líbeznými smyčci, dřevěnými dechy, pro rušný život u dvora volí harfy, kytary a další drnkací nástroje, žestě se objevují zřídka. Hudba je většinou tichá, konejšivá, nevtíravá a decentní, tak jako divadelní prostředí, ve němž se převážná část filmu odehrává.

Zmiňované výjímky tvoří to nejlepší, co lze na soundtracku najít. Je to především krásná úvodní skladba The Beginning of the Partnership, která strhává do světa Shakespearova svou svižností a houževnatostí. Škoda, že se toto téma objeví v plné kráse pouze dvakrát (The Beginning of the Partnership a The Brawl). Druhou výjimku tvoří Violino téma, jež se představí už ve Viola's Audition a potom marně čekáme na repete. Je s podivem, že se dále již prakticky neobjevuje, když je Viola hlavní postava a je na plátně téměř neustále. Byl by hřích opomenout báječné příklady dobové dvorní hudby The De Lesseps' Dance a Greenwich. Nezbývá nic jiného, než si opět povzdechnout, že jsou takové pouhé čtyři minuty z hodinového soundtracku. Žestě ve větší míře uslyšíme až v závěrečné The End, která je tím posledním zpestřením. Ale i ta "větší míra" je podstatně menší, než je "míra průměrná".

Největší slabinou Warbeckova Shakespeara je monotónnost. Po úvodních dvou skladbách upadne hudba do jakéhosi hypnotického spánku, z něhož je občas vytržena výše zmíněnými výjimkami. Podobně je na tom například Burwellův ROB ROY. Avšak tam se alespoň akční a klidné pasáže střídají s jistou pravidelností. Kdežto v Shakespearovi ne a to je škoda. Kdyby byl o dvacet minut kratší, vůbec by mu to neuškodilo, ba právě naopak. Jiným a ještě lepším řešením by bylo, kdyby Warbeck častěji opakoval a více rozpracoval hlavní motivy. Tak by se z pěkného soundtracku mohl stát soundtrack velmi pěkný a možná i vynikající.

SHAKESPEARE IN LOVE doporučuji těm, kteří rádi při hudbě usínají, rádi se při ní učí nebo prostě mají klidnou nevtíravou hudbu v oblibě.


GIMLI