Bájným HRDINOU (2001), který okouzlil západní svět, nadepsal Zhang Yimou 'kaligrafickou' etapu své tvorby a jak dosvědčuje i jeho nadcházející projekt KLETBA ZLATÉHO KVĚTU, je odhodlán i nadále podléhat okouzlení populárním (a na Západě nad jiné žádaným) žánrem wu-xia. Zatímco v případě HRDINY šlo o závažný úkol poplatný národní hrdosti, který sezval ke spolupráci to nejlepší, čím může být Čína (resp. Hongkong) hrda (Zhang Yimou - režisér, Christopher Doyle - kameraman, Tan Dun - hudební skladatel, Tony Leung, Maggie Cheung, Jet-li - představitelé hlavních rolí), KLAN LÉTAJÍCÍCH DÝK (2004) je o poznání skromnější ve výpravě i rozpočtu. Přináší ovšem procítěnější pohled do komorního prostředí, jímž jsou vroucí city milostného trojíhelníku zmítaného a osudově rozlomeného historickou situací na sklonku vládnoucí dynastie Tchang (618 - 907). V této historické romanci je tudíž milostný trojíhelník Leo-Mei-Jin vším (v Japonsku šlo pod názvem LOVERS) a její prvky v žánru wu-xia plně reflektuje i hudba od Shigeru Umebayashiho.

Po rodilém Číňanovi Tan Dunovi, jehož um prověřil i takový TYGR A DRAK (v Číně nechvalně proslulý původce HRDINY), byl k Zhangu Yimouovi přizván Japonec Shigeru Umebayashi, někdejší rockový hudebník, který se ve filmu prosadil až svým působením za hranicemi domoviny. Příznivce si získal zejména zásluhou Wong Kar-waie, jehož prostřednictvím se i tuzemský posluchač může setkat se jménem Shigeru Umebayashiho na přebalech soundtracků ke STVOŘENI PRO LÁSKU (2001) nebo nejnověji 2046 (2004). Roztoužené hongkongské romanci STVOŘENI PRO LÁSKU dokonale posloužila ještě nepůvodní skladba Yumeji's theme, ale pro 2046 již Shigeru Umebayashi složil jediné původní (necitované) skladby. Svým způsobem Umebayashi navázal KLANEM LÉTAJÍCÍCH DÝK také na zkušenost s THE JIN JANG MASTER (2001).

Zkušenost nás učí, že je třeba v souvislosti s asijským filmem věnovat zvýšenou pozornost zvukové složce (nota bene, pokud jde o příběh slepé dívky). Asijci jsou k zvuku mnohem vnímavější než my a už proto mívají v produkčním týmu 'zvukového designéra' (Tao Jing), který pro auditivní složku znamená to, co kameraman pro vizuální. Odtud výrazná instrumentace KLANU LÉTAJÍCÍCH DÝK, jejíž krystalickou čistotu pocítí posluchač už při první skladbě Opening title a jejím ostrém akordu znázorňující pád krvavé slzy, která se stane živou součástí kaligrafického zpodobení mandarínského titulu 'SHI MIAN MAI FU'.

Pro hudbu resp. soundtrack KLANU LÉTAJÍCÍCH DÝK je příznačná dvojí charakterizace: zaprvé, z Umebayashiho strany jde o úsilí vyrovnat se s dobovou hudební tradicí Říše středu (instrumentace, specifická melodika) a zadruhé, staví do svého čela romanci vyjadřovanou v průběhu OST variacemi na ústřední píseň Beauty Song (Jia Ren Qu), která se sice tváří jako lidová, ale její původ je třeba hledat u Shigeru Umebayashiho, který obě znění (mandarínské i anglické) také otextoval.

V rámci OST lze vysledovat zřetelný vývoj tematického materiálu skladby Beauty Song (Jia Ren Qu). Aniž bych se chtěl pouštět do krkolomných výkladů, co ten pohyb značí, je na místě uvést, že rozdíl mezi Beauty Song (Jia Ren Qu) a závěrečnou Lovers) je propastný - lépe řečeno: kulturní. V tomto ohledu se výběr zahraničního skladatele osvědčil, protože Umebayashi prokázal schopnost nadhledu nad čínskou tradicí a kulturou, jaké by rodilý Číňan zřejmě nebyl s to dosáhnout. Pro KLAN LÉTAJÍCÍCH DÝK je pak příznačná kombinace a mísení východního se západním (Japonsko jako nejzápadnější země Asie), starého s novým resp. syntetického s akustickým (tradiční čínské osazení orchestru včetně houslí 'erhu', loutny 'pipa', bambusové flétny 'dizi', dulcimeru 'yangqin' na jedné straně vs. dominantní smyčcová sekce klasického tělesa na druhé - dokonce za drobného přispění saxofonu). Právě tato dvojjakost vnáší do kompozice kosmopolitní a moderní přídech. Přesto i nadále pevně zůstává na základech čínského historického filmu.

Hudební téma milenců zrodil hlas samotné Zhang Ziyi. Ta tancem a zpěvem o krásce severu (Jia Ren Qu) rozehrává v Pivoňkovém pavilónu 'hru na lásku', jíž oba nastrčení milenci ve strhujícím finále podlehnou. Ještě zde - na začátku příběhu, v mandarínštině podané rozechvělým dívčím hlasem a za doprovodu skupiny strunných louten Pipa a čínské violy Erhu - zní 'tradiční' píseň bezstarostně a oslavně, kdežto v samém závěru tatáž píseň, ztěžklá osudovým rozuzlením, až zamrazí - odtud volba tragického sopránu operní pěvkyně Kathleen Battle (s anglický textem) a klasického složení symfonického orchestru. Po specificky čínské melodice a instrumentaci nezůstalo takřka ani stopy a přece, i když je to pomalu k nevíře, Kathleen Battle zpívá tutéž píseň jako Zhang Ziyi.

Dohromady se leitmotivické hudební téma Beauty Song (Jia Ren Qu) na OST objeví v šesti podobách a tím bezostyšně odsouvá ostatní motivy do pozadí (Farewell, Leo's eyes). Jak plyne děj, a láska mezi Mei a Jinem se prohlubuje vášní, opouští hudba čínskou instrumentaci ve prospěch početných symfonických smyčců, které věrněji dovedou zažehnout spalující plamen sdílené touhy. V tomto ohledu citově nejvypjatějším momentem OST je 17. skladba Lovers (Mei and Jin), při níž milenci nadobro podlehnou svým citům a navzdory povinnostem stavících je do znepřátelených stran, zpečetí svůj osud mučedníků. Marš z No way out též využívá známé melodie. Ostře ji ve smyčcích nasazuje vysoko nad neúprosným krokem rytmicky postupujících perkusí. Uhrančivou gradací se smyčka kolem obklíčených hrdinů nemilosrdně stahuje a dosud poetická melodie nabývá agresivní, podrážděný charakter. No way out patří k jedněm z akčních vrcholů alba, ale přeci jen stojí poněkud ve stínu prvního bojového střetu z Battle in the Forest, při němž poprvé ožijí ti posluchači, kterým lyrická poloha zbytku alba příliš nesedne.

Vedlejší skupinu skladeb tvoří témata sbohemdání a ta, která se váží ke zhrzenému milenci Leovi (Leo's eyes, Leo's theme). Dvojice Farewell no.1 a Farewell no.2 zopakuje tentýž uzlový bod vyprávění - hrdinové stanou na rozcestí a volí mezi povinností a hlasem svého srdce. Skladby Farewell tudíž vynikají výrazným rytmickým tepem se stupňující se tendencí a na takto neklidném až naléhavém podkladu dávají posléze vyrůst melodické síle pouta Jin a Mei.

Úvod OST je specifický mimo jiné i tím, že na CD zpřístupňuje tzv. 'source music' resp. diegetický hudební doprovod (Beauty Song (Jia Ren Qu), The echo game). Strhující skladba The echo game zachycuje perkusní rej roztančené slepé dívky, která údery svých hedvábných rukávů rozechvívá napnuté blány bicích kotlů a je opravdovou lahůdkou vychutnávat si gradující běsnění na reprosoustavách s bass-reflexem. Ostatně, sama kvalita nahrávky pohybující se na hranici referenční elity (s brilantními detaily, čitelnými v celém spektru) je jednou z nejvýraznějších předností KLANU LÉTAJÍCÍCH DÝK.

KLAN LÉTAJÍCÍCH DÝK je tedy dobrodružným wu-xia soundtrackem postaveným na základech asijské romance. Klíčovým v otázce přijetí tohoto druhu hudby proto zůstává posluchačova otevřenost vůči cizí hudební kultuře (protentokrát čínské). Velkým kladem tohoto soundtracku ale je, že v tomto směru vychází nedotčenému posluchači vstříc, neklade na něj zbytečně vysoké nároky a proto je ve výsledku poměrně přístupným 'asijským soundtrackem'. Nutno ovšem podotknout, že tak OST činí i bez toho, aby Umebayashi tratil na osobním kreditu - KLAN LÉTAJÍCÍCH DÝK totiž skýtá plnohodnotnou příležitost znovu procítěně prožít dávný příběh zapovězené lásky.



Tomáš Vlček