Přestože je Alexandre Desplat se 70 televizními a filmovými projekty v evropské filmové hudbě již zavedeným autorem (spolupracoval s Philippem de Brocou, Patricem Lecontem nebo Jacquesem Audiardem), upozornil na sebe teprve před časem hudbou k Nabokově ekranizaci LUŽINOVY OBRANY (The Luzhin defence, 2000). Již zde se projevil jako klasicky vzdělaný skladatel (studoval nejprve hru na klavír, trubku, flétnu a teprve potom se začal věnovat kompoziční činnosti) s citem pro specifické hudební potřeby komorních filmů.

Film DÍVKA S PERLOU (Girl with a pearl earring, 2003), jenž se zrodil z obdivu k dílu čelního představitele vlámského malířství Jana Vermeera van Delft (1637 - 1675), líčí domnělé okolnosti vzniku tajemného obrazu Dívky s perlou a je zejména zásluhou kamery Portugalce Eduarda Serry a hudby Francouze Alexandra Desplata pozoruhodnější, než se může na první pohled zdát. Prostým (nikoliv prostoduchým) příběhem služebné Griet (Scarlett Johansson) ožívá čas dávno minulý, epocha i prostředí vlámských Delft.

Klíčovým dějištěm se přirozeně stávají prostory Vermeerova ateliéru, jedinečného svou světelnou atmosférou, jakou lze dodnes obdivovat na několika málo dochovaných plátnech. Ateliér se zde podobá hlavním lodím gotických katedrál - je tichý, krásný a září. Jedinečný a nerozpojitelný svazek spolupráce kameramana a hudebního skladatele dává vzniknout kinematografické malbě světlem, stínem a tónem, vyslovující se k malířskému umění. Desplat v Dívce s perlou neopakovatelně zhudebnil malířství.

Roztroušené skladby na CD, jakož i celková Desplatova hudební koncepce filmu, se rozpadá do dvou stěžejních bloků, důsledkem čehož má OST dvě hlavní témata. První tématický blok, reprezentovaný úvodní skladbou Girl with a pearl earring, míří do artificiální oblasti, k umění, a právě zde leží pocta Vermeerovým obrazům. Druhou tématickou oblast se skladbou Griet's theme v čele tvoří profánní skladby dramatizující děj a hudební charakteristiky jednotlivých postav i historické epochy. Obě oblasti se ovšem prolínají, všední život je nahlížen jemnocitem umělce a uměleckou tvořivost formuje život ve svých nejpřirozenějších projevech. Celkově tak lze k hudební koncepci říci (a vystihnout tak její hlavní kvalitu), že Desplatova komorní až decentní hudba vyniká imaginativností, je takřka fantazijní a vyvolává živé, Vermeerovým světlem malované, představy ještě dlouho po té, co v hloubi duše dozní.

Ticho a světlo. Ve spolupráci režiséra Petera Webbera a Alexandra Desplata byli už od začátku klíčové tzv. Spotting sessions, na nichž se rozhodovalo, kde nechat ticho znít a kde do něj s úctou vstoupit hudbou. Ještě těžší úkol čekal na samotného Desplata, který měl hudbou prohloubit soustředěné ticho a klid Vermeerova ateliéru, ticho které přihlíželo zázraku stvoření. Vedle vlády netknutého ticha se ateliér vyznačoval také specifickým druhem rozptýleného světla.

Přestože se ústřední skladba Girl with a pearl earring prolíná spolu s Griet's theme celým filmem i albem, své výsadní postavení získá až v epilogu filmu. Vystoupí při pohledu do třemi sty lety zestárlého plátna tajemné Dívky s perlou. V tu chvíli táhlou jízdou portrétuje kamera zapovězený obraz stejnou měrou jako hudba, která v něm nalézá svůj hudební program. Líčí, co vše je v něm zakleto - choulostivá celesta nesměle a v úžasu přivolává zpět magii zachyceného okamžiku dívčina ohlédnutí, vibrafon hraný smyčcem se zablýskne perleťovou září náušnice, v níž se zračí tehdejší svět, a viola d'amore svou barvou ruměnce znovu zažíhá vášeň mezi Griet a Vermeerem - utajenou v obraze a lesku dívčích očí. Tajemství nesené hudbou tak tiše vystupuje z šerosvitu plátna.

Jaký pohled na svět skýtá camera obscura, to vypoví stejnojmenná skladba kolorovaná blyštící se celestou nad velmi vysokou hrou smyčců na kobylce, jejíž tenké a táhlé tóny nesou svazky světelných paprsků procházející čočkou zázračné camery obscury. I hudbě se z toho pohledu tají dech, a proto se odvažuje do tiché aury dřevěné skříňky sotva jen špitnout.

Takřka posvátné prostory vzniku vrcholných Vermeerových děl jsou vyobrazeny charakteristickou klavírní figurou. A proto, že je ateliér mimo jiné místem, kde jedině je dovoleno a umožněno probudit své city, chápe se viola d'amore své vláčné melodie. Ona již zmíněná klavírní figura, připomínající pableskující sluneční záři na vodní hladině, je vůbec pro DÍVKU S PERLOU emblematickou a to nejen proto, že zaznívá pokaždé, když se Vermeer chopí štětce (The master is painting), nýbrž také proto, že je prvními tóny, jaké film přináší - doprovází znělku distribuční firmy Pathé. Je ale s podivem, nakolik doprovod znělce se stínohrou kohouta odpovídá. Až se chce věřit: Pathé nalez svůj hudební motiv! Když před lety Francois de Roubaix ohudebnil lilii Gaumonta, proč by nyní totéž nemohl Desplat udělat pro Pathého opeřence?

Genius loci a mystérium Vermeerova ateliéru naplno vystoupí v okouzlující scéně, v níž Griet obezřetně otevírá okenice, jimiž do interiéru vpadá denní světlo, důvěrně známé z Vermeerových pláten. Zatímco Serra se zde věrností a světelnou atmosférou vyrovnal svému vzoru, Desplat hudební lyrikou plně dotváří jedinečnou magii okamžiku, sílící s každou otevřenou okenicí. ústřední hudební nástroje (celesta, klavír, vibrafon, smyčce) zachytávají sluneční paprsky do skromných, ale vznešených melodií, jimiž se rozlehlý prostor projasňuje a drobným echem navíc prohlubuje. Hudební pohyb prostorem je pro DÍVKU S PERLOU vůbec klíčový. Ožívají-li Vermeerovy obrazy důmyslnými pohyby kamery, iluzi třetího prostoru resp. plnou perspektivu potom získávají především zásluhou zhudebněného prostoru právě pomocí již zmíněné echo stopy.

Jakou barvu mají oblaka? Pohled na ně odhaluje mnohé z vnímavého cítění nadaného malíře. Colours in the clouds představují jeden z vrcholů alba, neboť ve finále přináší impozantní dotek poznání. Plíživými tahy hlubokých smyčců proniká Grietin zrak závojem všedního nahlížení věcí, oblaka jí odhalují celou paletu netušených barev a ona poznává Vermeerova génia. Skladba vrcholí vzrušeným trylkem flétny, ohlašující famózní finále, při němž Griet opouští dům svého mistra a odnáší si s sebou jeho poznání.

Stejně jako ve filmu a potažmo v malířství, má i v hudbě své výsadní postavení otázka barvy (jakou barvu mají oblaka, Grietiny vlasy...). Nutno podotknout, že nalézání odpovídajícího a zároveň nápaditého hudebního témbru je Desplatovou nejsilnější devizou. Nesporným důkazem tohoto Desplatova mistrovství je - v rámci OST výrazově osamocená - skladba Van Ruijven, jíž skladatel portrétuje chlípné choutky Vermeerova patrona. Ponuré a ostré pizzicato spolu s hrozivými smyčci vrhají na Griet stín a dostávají ji do nepříjemných situací.

Světské skladby jsou o poznání živější a výřečnější. Již Griet's theme slouží jako slavobrána do tehdejší historické epochy. Jejím prostřednictvím ožívá prostředí nizozemských Delft, přivádí na scénu mladičkou Griet a navazující skladbou A new life s téměř komickým trombónem sleduje Desplat její první kroky v roli služebné. V centru roztančené skladby Griet's theme víří živá zvonkohra, tu a tam do hry vstupují osamělé žestě nebo flétny a ty kompozici naplňují nadějí. Hudební materiál z Griet's theme je v průběhu OST pestře rozvíjen a jsou jím zpravidla syceny skladby, které odkazují k příjemnějším chvílím Grietina jinak neveselého života služebné: A new life; The birth feast; Winter nights; Home; By the canal. Zřejmě nejživější skladbou OST bude The birth feast, doprovázející radostný shon v domě, který se připravuje oslavit příchod novorozeněte a Vermeerův návrat do přízně patrona Van Ruijvena. Hudba se přimyká k dění v obraze, pohání služebné, které se sotva stačí otáčet, a téměř poplašné fanfáry volají každého, kdo má volné ruce, do práce.

Temnou stránku OST vyplňují skladby fixované na nepřátelství v umělcově domě, reprezentované zejména Vermeerovou ženou Catherine a dcerou Cornelií. Velké smyčce a běhy po klaviatuře příznačně spouštějí hrůzu a objevují se vždy, jakmile se Griet dostává do křížku s raněnou paní domu (The master's house; Cornelia; Catharina's pearls).

Album vítaným způsobem zakončují reprízy dvou ístředních skladeb Girl with a pearl earring a Griet's theme, čímž jsou ústřední hudební myšlenky alba přehledně zrekapitulovány a CD příznačně zastřešeno. Seznam závěrečných stop doplňují bonusové skladby: smyčcová variace na Colours in the clouds sice ve filmu nezazní, za to nabídne ozvláštněný pohled na téměř minimalistickou kompozici; klavírní provedení Grietina valčíku Silence and light vypíchne její zdrobnělou melodickou linii a Griet remembers neurčitým dovětkem, skoro povzdechem, OST uzavře.

K plnému hodnocení OST schází jen opravdu málo. Jakkoliv je technicky, hudebně i myšlenkově brilantní, nemusí být pro každého - takový je už osud malých klenotů. Jisté ovšem je, že soundtrackem k DÍVCE S PERLOU Desplat prokázal směřování k novodobé naději evropských (a nyní již i amerických) tvůrců, jimž může být neochvějnou oporou v krajině hudebních zákonitostí.

Desplatova partitura je na disku zastoupena v takřka plném znění a preciznímu přednesu komorního tělesa i sólistů (teskná flétna v závěru skladby Home patří samotnému Desplatovi) odpovídá stejně dokonalá technická nahrávka. Vzácně vyvážená kvalita OST tak nakonec CD staví do velice lichotivého světla čtyř hvězdiček, netto.



TOMÁĹ  VLČEK