Vzhledem k žánru filmu (bezmyšlenkovitá letní akční podívaná) a producentovi Jerry Bruckheimerovi bylo jasné, že zakázkou filmové hudby pro film 60 sekund bude pověřen některý ze skladatelů z Media Ventures. Na Trevora Rabina možná padla volba díky jeho popové minulosti (ex-kytarista art-rockových Yes), možná byl jen ve správný čas na správném místě nebo na něho prostě přišla řada. Na tom ovšem vůbec nezáleží, důležité je, že svou práci odvedl profesionálně a ve smyslu fungování hudby ve filmu na výbornou. Při samostatném poslechu se ale superlativy hýřit nedá, spíše naopak.
Nejzajímavějším na tomto soundtracku je jeho forma, takže nejdříve o ní. Agresivní elektronika, pokrývající téměř veškeré styly a žánry současné taneční elektronické hudby, v bombastických instrumentacích tolik typických pro Media Ventures (zbytečností je proto zmiňovat vynikající zvukovou kvalitu alba). Množství originálních kouzel se samplery, sekvencery a bůhvíčím ještě, časté změny tempa, neustávající dusot všemožných bicích a jiných rytmických nástrojů, občasné devastující nájezdy elektrických kytar a do toho všeho ještě krátké vsuvky orchestrálních pasáží. Znovu ale zdůrazňuji, to zásadní pochází z všemožných super-hyper-... moderních mašinek zaplňujících sídlo Media Ventures. Je to jednoznačně efektní, určitou dobu velmi zajímavé, ale brzy to začne být jednotvárné a nudné, ke konci až ubíjející. To když si uvědomíte, že prázdná forma sama o sobě není nic a daleko více záleží na obsahu.
A zde už soundtrack z GONE IN 60 SECONDS nemá čím zaujmout. Jednotlivé skladby spolu nijak nesouvisí a nejsou nijak vnitřně propojené. Tím pádem se naprosto nedaří vybudovat jakoukoli atmosféru, o emocionálním zainteresování posluchače už vůbec nemluvě. Možná je trochu přísné toto vyčítat, když se o to autor ani nepokoušel (navíc měl velmi ztíženou pozici - score je totiž koncipováno tak, aby mohlo být prokládáno spoustou techno-rockových písniček). V důsledku toho mě ale prostě a jednoduše tato hudba nudí, a to i přes značnou krátkost alba a extrémní rozmanitost jednotlivých tracků. Jak jiné by vše mohlo být, kdyby Rabin více rozvinul slibný náznak motivu v těch jediných dvou klidných a až étericky jemných skladbách Keys To Eleanor a Halls Of Dalmorgan! Jenže to film, k velké škodě pro soundtrackáře, bohužel nevyžadoval.
VanTom
Hudba ** Album **
|
