Elliot Goldenthal má svou práci rád a určitě ho velmi baví experimentování. Dále nebere příliš vážně komiksy a akční sci-fi komedie. Podle čeho tak soudím? Poslechněte si jeho soundtrack k filmu Demolition Man a asi vás to napadne také!
Začíná dobře. První skladba je skvělá - monumentální fanfáry v podání mohutného orchestru (což by mohlo být považováno za hlavní motiv, kdyby skladatel s něčím jako jsou motivy pracoval) se v půli zlomí do rytmické akce s téměř vojenskými perkusemi. Prvním varováním, že nejde o obyčejný soundtrack, je podivná elektronika na začátku druhé skladby, ale ta záhy ustoupí opět hutnému orchestru s divoce "fidlajícími" smyčci. Třetí skladbu tvoří pomalé atmosférické hučení a rozjímavé klavírní improvizování s kovovými ídery. Nebudu zde popisovat každý track zvlášť, proto vězte, že po akční čtyřce, ďábelském valčíku na ívod opět akční pětky, atmosférické šestce a rytmicky pochodové sedmičce (celkem cca 13 minut) končí alespoň trochu příjemný poslech a na řadu přicházejí experimenty. Hlavně s podivnou elektronikou, která zní jako ze sedmdesátých let, různými samply (kovové zvuky, chrastění, šustot) a divokými atonálními vpády orchestru. Kdo slyšel dřívější Goldenthalovu věc VETŘELEC3, je doma (až na tu elektroniku), akorát že zde není přítomna ta dokonalá temná a strašidelná atmosféra, díky které se VETŘELEC3 stal klasikou. Vrcholem utrpení je dvanáctá Obligatory Car Chase, "bublající" (opravdu mě nenapadá výstižnější výraz) elektronika s náhlými nerytmickými ídery a disonantními trumpetami. Alespoň že závěrečný track je hezký a melodický â?? protože paroduje milostné motivy z klasických Golden Age soundtracků.
Problémem koneckonců není ani tak absence zpěvného motivu (to snad od Goldenthala nelze ani očekávat), ale přílišná roztříštěnost hudby. Je to hrozný "guláš", od všeho trochu. Spojující prvek neexistuje, pouze všechny skladby mají nezaměnitelný Goldenthalovský feeling, takže autora identifikuje každý po pár vteřinách (zvláště při znalosti již zmiňovaného VETŘELCE3). A o nějakém emocionálním prožitku či celistvé atmosféře nemůže být ani řeč.
Shrnout pocity z tohoto soundtracku lze velmi jednoduše: Zajímavé, ale nepříliš poslouchatelné. Goldenthal se při skládání pobavil a všem dokázal, jaký je Pan skladatel, ve filmu hudba vcelku funguje (i když stejně, ne-li lépe, by fungoval jakýkoli akční Media Ventures), ale soundtrackáři trpí ze šílené excentričnosti tohoto díla. Na druhou stranu, kdo jednou slyšel, hned tak nezapomene!!! :-)
VanTom
Hudba ** Album **
|
