Elektra je jmého hlavní hrdinky průměrného (volného) pokračování stejně průměrného snímku DAREDEVIL. Tentokrát se však o hudební podkres nepostaral veterán Graeme Revell, ale mnohem méně známý skladatel Christophe Beck. Jeho nejznámější prací je nejspíše BUFFY, PŘEMOŽITELKA UPÝRŮ či nejnovější předělávka RŮŽOVÉHO PANTERA. Přiznám se, že pro mne je ELEKTRA první setkání s tímto skladatelem a proto se nemohu odvolávat na jeho starší díla a ani je nijak porovnávat.

Samotné hudby jsem si všiml už během sledování filmu, neboť spolu s vnady hlavní představitelky se jednalo o nejlepší části filmu. Ať už se jednalo o atmosférické momenty nebo akční scény, hudba vždy plní svoji ílohu velmi dobře. Temná atmosféra je tvořena nízko položenými syntezátory opakujícími krátký motiv, který se během filmu i soundtracku často opakuje. Poprvé je uveden v druhé skladbě Demarco's End. Tato skladba vůbec by mohla sloužit jako reprezentativní vzorek celého CD, obsahuje totiž témeř vše co je nám během 45-ti minut nabídnuto. Začíná již zmíněným syntetizátorový motivem, aby po pár vteřinách přešla do rytmické sekvence za použití dřevěných i plechových bicích nástrojů a nakonec vygradovala do hutného finiše s podporou téměř až rockových bicích a elektrické kytary. To vše s nenápadnou podporou orchestru.

Rytmické pojetí hudby má vůbec na tomto soundtracku značné zastoupení. Je to dáno tím, že námět i některé lokace filmu jsou asijské a tyto dřevěné bubínky a různé kovové paličky a tyčinky dodávaji hudbě trochu asijský sound. Co však zaujme posluchače nejvíc, jsou smyčcové pasáže podkreslující vypjatější sekvence filmu. Beckovi se daří díky atonálnímu běsnění smyčcové sekce příjemně gradovat celou scénu a přináší něco, co na hudebním poli Hollywoodu zas tak často neslýcháme. S oběma očima přimhouřenýma bych to srovnal s Davisovým MATRIXEM. Typickým představitelem tohoto stylu je skladba Escape from McCabe's. Velká škoda je, že se nedočkáme poctivého finále. Závěrečná Electra's Second Life je jen klidná, uhlazená skladba plynoucí bez toho, aby konci CD dodala důstojný závěr.

Ono vůbec ke koncepci alba, by šlo mít výhrady. Tím největším handicapem je malá délka většiny stop, díky které se skladby většinou nerozvinou a zůstávají tak pouze na írovni efektního doprovodu pro obraz. Je to škoda, protože jednotlivé elementy tohoto díla - smyčcové "nařezy", poměrně podařená elektronika i rytmické plechové pasáže mají velmi slušný potenciál. Nevím je-li to záležitost producenta nebo nedotažené práce skladatele, ale ELEKTRA prostě není tak dobrá, jak mohla být. Netřeba však klesat na mysli, milovníkům akční hudby může přinét pěkné chvíle a dost možná i vyšší hodnocení.


TEAM DADDY