Blízká budoucnost. Profesionální boxery poslali do starého železa a nahradili je železem novým. Kov vydrží víc než lidské maso a tak proti sobě promotéři v zápasech začali stavět roboty. Prachy za reklamu jsou pořád stejné a plecháči nejsou tak hamižní jako lidi. Právě Charlie Kenton (Hugh Jackman) byl nahrazen a v boxu zůstal jako "ovladač" mechů, skládá levné roboty pro nižší ligu a žije zápas od zápasu. Ve chvíli, kdy dosáhne úplného dna, mu svět (nebo jeho matka) přihraje do péče syna Maxe (Dakota Goyo). Přes počáteční nenadšení ještě spolu s jedním plecháčem ze smeťáku dají dohromady tým, který může změnit jejich nepříznivý osud. Hudební kompozici k téhle rodinné sázce na jistotu dostal do svých talentovaných rukou dvorní skladatel Timma Burtona, bývalý zpěvák Danny Elfman. V REAL STEEL slyšíme převážně kytary, symfonický orchestr a chór. Po jeho posledním zářezu THE NEXT THREE DAYS jde o další solidní, byť nijak nevyčnívající kousek v jeho kariéře.

Elfman se překvapivě hodně zaobírá lidskou stránkou filmu a hudba připomene jak Contiho hrdinské kompozice k ROCKYMU, tak i atmosféru klasického amerického domečku a dvorečku. Tyhle dvě roviny i dost často kombinuje. Hodně z toho dojmu má na svědomí elektrická kytara a lehounké vybrnkávání hlavního tréninkového tématu, jak slyšíme hned v úvodním tracku Charlie Trains Atom, které přechází na smyčce (připomenou Waiting z orchestrálky k THE KINGDOM) a boxerské žestě, jen trochu říznuté pohádkovějším stylem. Na rodinné hodnoty hraje i On the Move (nebo i ...For a kiss, It's your Choice a podobně, kusy jsou rozsety v průběhu celého alba), kde se sáhne i po piánu a v závěru dostáváme vybrnkávačku v texaském stylu. Do toho Elfman nezapomíná rubat řízné rify k robotickým bitvám. Taky tady máme výborné sci-fi kousky jako Into the Zoo nebo Into the Ring, kterou vede podmanivá elektronická smyčka a exotické perkuse. Meet Atom zaujme hlavně svištivým perkusovým rozjezdem a Atom Versus Twin Cities je rytmický track, vedený elektronikou a sklouzává do Powelovského drum'n'bass, k tomu přidává smyčce v kombinaci s hrdinským žesťovým tématem v závěru. Jeden z nejlepších kousků na albu. Dál takové Twin Cities' Intro má výborně nastavovaný smyčcový úvod, dokreslovaný kytarou a žestěmi, stejně jako podobně laděný This is a Brawl.

Ve skladbách Why We're Here a Parkway motel si Danny Elfman vzal na pomoc vokalistku známou pod jménem Poe a ta do atmosféry vnáší potřebný lidský prvek. Podobně jako jemné chorály v Safe with Me, které krásně doplňuje kytara a piáno. Povedené jsou i variace na klavír v You Deserve Better nebo v začátku Final Round, který se, i jako nejdelší skladba na albu, rozprostře do široké emocionální škály, sice zamrzí, že na úkor kytarových rifů, ale hrdě na svých bedrech nese finální zápas. Stejně tak je People's Champion pěkným rozloučením s příběhem o rodinných hodnotách a brutálně zápasících robotech. Celkově jde o poměrně povedenou orchestrálku, je trochu smůla, že dost motivů se opakuje a některé části jsou docela vata. Přesto však Elfman vdechl život dalšímu sportovnímu a tentokrát i trochu netradičnímu snímku.



3DD!3