Nový kriminální thriller amerického režiséra Tonyho Scotta THE TAKING OF PELHAM 1 2 3 pojednává o únosu vlakové soupravy, které se rozhodl zmocnit terorista Ryder (John Travolta). Nedá- li mu město peníze, všechny rukojmí zabije. Jeho protihráčem se stane ve filmech Tonyho Scotta již tradičně obsazený Denzel Washington, tentokráte v roli dispečera metra Gurbera (CRIMSON TIDE, MAN ON FIRE), který se Ryderovi postaví a pokusí se rukojmí zachránit. Tento moderní typ thrilleru zhudebnil již léty osvědčený skladatel Harry- Gregson Williams (ENEMY OF THE STATE, SPY GAME, MAN ON FIRE, DOMINO, DEJA VU), jehož nejnovější kompozice se od těch výše jmenovaných příliš neliší.

Již úvodní track Something On The Track naznačuje, že se Gregson- Williams od časů po hudební stránce odbytých thrillerů DEJA VU a THE NUMBER 23 nepoučil a jeho nové dílko se ubírá stejnou (ne- li ještě horší) cestou. Základem kompozice jsou ambientní plochy, které jsou obohaceny o četné zvukové ruchy, které se v průběhu poslechu stávají až iritujícími. Gregson- Williams tak naplno selhává v dramatické hudbě, která působí nesmírně zmateně a chaoticky. Z dramatických skladeb stojí za zmínku snad pouze (alespoň ve své první polovině) oproti zbytku dramatické výplně svižnější An Ass Model Named Lavitka, která zaujme rytmickým klavírem a téměř ?bournovskými? smyčci. Tradiční klavír a smyčce jsou na albu v menšině. Příjemný hlavní motiv je využit (s výjimkou závěrečné "You A Yankees Fan?" ) pouze ve zřídka a zaznívá tak v pouhých fragmentech, jako například první půle "It's Me, Man!" , Rigged Contracts, závěr Manhattan Bridge). Sice se jedná postupy, které připomenou většinu předchozích Gregsonových počinů, nicméně tyto momenty jsou jediným důvodem 1* hodnocení.

Harry Gregson- Williams tak selhal na celé čáře, většina score je pouhou nezáživnou, rutinní ambientní výplní, které chybí styl a především vlastní identita. Jeho THE TAKING OF PELHAM 1 2 3 tak posluchači, znalému Gregsonovu diskografii připomene jeho nejslabší příspěvky- např. PHONE BOOTH, REPLACEMENT KILLERS, THE ENEMY OF STATE či nedávné THE NUMBER 23. Výsledné score se však nedá doporučit ani notorickému fandovi MV/RCP, na to je příliš nemelodické a po stránce orchestrační nezajímavé.


Vamp