Mysteriózní thriller o nadpřirozeném významu čísla 23 natočil v roce 2007 režisér Joel Schumacher, s jehož filmografií to je jak na horské dráze. Se snímkem THE NUMBER 23 si vybral jednu ze svých slabších chvilek. Filmu podrážel nohy špatný scénář a Jim Carrey v roli, ve které na něj nejsme zvyklí. Kvůli hudbě byl znovu povolán Harry Gregson-Williams, pro něhož to byla třetí spolupráce se Schumacherem po PHONE BOOTH a VERONICA GUERIN.

Z hlediska hudební stránky nechybí ve Třiadvacítce všechny typické náležitosti Gregson-Williamse pro tento žánr. Základní charakteristikou nahrávky by mohla být temnota, zmatek a strach. K vytvoření těchto pocitů používá HGW širokou paletu samplů, kterou vyhrabal ze všemožných zákoutí svého hard disku. Jejich následné kombinace s ostatními prvky kompozice působí mnohdy rušivě až neposlouchatelně. Na albu najdeme pouze dvě skladby, které se tomuto střihu vzpírají - je to téměř pohádková Fingerling's Childhood, jejíž úvod by se neztratil ani v Narnii, a závěrečná Atonement s působivým crescendem. Toto duo úspěšně odlehčuje všudypřítomné syntetické dusno. Na albu však najdeme ještě dvě skladby, které si zaslouží zvýšenou pozornost. Sedmiminutová Suicide Blonde zaujme elektrickou kytarou a popovými bicími, zato úvod Finishing the Book dá vzpomenout na netopýří smyčce z Gothamu. Díky častému použití etnických fléten pak score překvapí svým blízkovýchodním nádechem.

Celá nahrávka však postrádá jakýsi hlubší smysl, či zapamatovatelné prvky. Sice se snaží být zajímavá a jistým způsobem znepokojující, ve výsledku je však nepříliš příjemným tokem elektronických experimentů s překvapivě skvělým finále v podobě závěrečné skladby Atonement. Hlavně ona tahá Třiadvacítku do žánrového standardu Harryho Gregsona-Williamse. Lehce zapomenutelný kousek.


MERIDIUS