Adaptaci románu A.J. Quinnela o americkém bodyguardovi (Denzel Washington) strážícím malou holčičku (Dakota Fanning) v mexickém horku si jako předlohu pro svůj film zvolil vizuální mág Tony Scott (TOP GUN, ENEMY OF THE STATE, SPY GAME). Co se týče hudby, Tony Scott ke svým moderním filmům vyžaduje moderně znějící hudbu, proto pracoval především s tvůrci z dobře známé Media Ventures, kteří si skvěle rozumí s elektronikou, jež se stala pro jeho díla téměř esenciálním prvkem. Skladatel Harry Gregson-Williams je jeho tradičním spolupracovníkem už od ENEMY OF THE STATE, o kterého se dělí s Trevorem Rabinem, sám pak pro Scotta komponoval SPY GAME, DEJA VU či DOMINO.

Soundtrack k filmu MAN ON FIRE by se dal rozčlenit na tři části. První část tvoří zpívané latinsko-americké skladby - Una Palabra, Angel Vengador a Oye Como Va. Písně na soundtrackových albech většinou nemáme rádi, ale tento typ songů dobře doprovází celkový "latin feeling", a tak jejich zařazení na CD není záporem. Druhou částí jsou elektronické místy až agresivní skladby, ve kterých HGW opět posouvá své hranice v práci se syntetizátory. Gregson-Williams zde užívá hlavně kytar a zmíněných elektronických efektů. Tento styl reprezentují skladby Main Title, Nightmare, Gonzales, The Rooftop a skvělá Sanchez Family. Za zmínku také stojí začátek šesté stopy The Rave, který obsahuje bláznivý remix známého Mansellova motivu z filmu REQUIEM FOR A DREAM. V pozdější části The Rave mísí Gregson-Williams na první pohled nemísitelné - do diskotékových rytmů prolíná melancholický motiv pohřešované Pity.

Creasy's Room, Smilling(silně připomíná Shoreův motiv hobitů) nebo Pita's Room tvoří třetí a nejlépe poslouchatelnou část. Vykreslují vztah hlavních postav - malé Pity a jejího strážce Creasyho. Tato část dá vzpomenout na Harryho soundtracky k filmům GONE BABY GONE nebo MAGIC OF MARCIANO, protože zde skladatel používá podobných kompozičních postupů s použitím smyčců a tklivé melodie v podání klavíru. Navíc z důvodu že se příběh odehrává v Mexiku, přidal Gregson-Williams ještě akustickou kytaru Heitora Pereiry. Score zakončuje protáhlá The End Music, na které se podílela Lisa Gerrard. A je to znát. Chvílemi máte pocit, jako když posloucháte Gladiatora. Ne, že by byla závěrečná skladba špatná, ale tato reminiscence kazí dojem jinak docela povedeného ,ovšem je nutné říci také průměrného, dílka. Po ní následuje ještě nezáživný disco/trance remix, jenž ponechám bez komentáře.

MAN ON FIRE je místy těžko stravitelný, klasičtěji ladění posluchači s ním mohou mít potíže. Nicméně nelze popřít, že ke stylizovanému snímku Tonyho Scotta se hudba Harryho Gregsona-Williamse výtečně hodí. Může nabídnout několik zajímavých kousků (Main Title, The Rave, Sanchez Family či Pita's Room), avšak proč ta podobnost s Zimmerem v závěru? Gregson-Williams rozhodně umí lépe.



MERIDIUS