V roce 2001 svěřilo studio Dreamworks režisérům Vickymu Jensenovi a Andrewovi Adamsonovi (jenž se udržel v případě Shreků na režisérské stoličce celou trilogii a natočil obě dětské fantasy NARNIE) animovanou parodii SHREKA, který si střílel jak z provařených pohádek, tak i známých hollywoodských velkofilmů (převážně parodoval četná klišé a stereotypy v těchto filmech). Tyto klišé nabourává i sám fakt, že hlavním hrdinou této animované pohádky není krásný princ, nýbrž zelený zlobr Shrek, ukecaný oslík a zakletá princezna/zlobryně Fiona. Složení hudby bylo nabídnuto na animáky osvědčenému tandemu skladatelů z původní továrny na filmovou hudbu Media Ventures - Johnu Powellovi a Harrymu Gregsonu-Williamsovi. Tento tandem má se skládáním hudby k animovaným filmům bohaté zkušenosti- v roce 1998 se spolu sešli poprvé na ANTZ, o dva roky později na CHICKEN RUN a práce na SHREKOVI je jejich v pořadí již třetí spoluprací.

Výsledná kompozice se nese v adekvátně parodickém duchu jako film samotný. Oba skladatelé tu citují zaběhnuté hudební postupy, zkrátka máme pocit, že jsme jednotlivé pasáže již někde slyšeli. Tímhle odpadává originalita, ale nedá se říci, že by score bylo neinvenční. Album se skládá ze dvou různorodých stylů, které se pravidelně střídají. Tím prvním je hravá až parodická hudba s převahou smyčců a příležitostných žesťů (případně klavírem). Řeč je o skladbách jako Ogre Hunters / Fairytale Deathcamp, Donkey Meets Shrek, Uninvited Guests, The Perfect King, Delivery Boy Shrek / Making Camp, Friends Journey to Duloc a dalších.

Druhým stylem je typická pohádkově laděná hudba, která se vyskytuje ve skladbách, kde je variován vynikající ústřední motiv - poprvé je použit v úvodní Fairytale - začíná zvukem glockenspielu, posléze se přidává flétna, smyčce, harfa, v druhé půli žesťe a typicky "elfmanovské" sbory. Hlavní téma charakterizuje jak kletbu princezny Fiony a dokresluje vztah Shreka a Fiony, tak graduje v akčních sekvencích (Escape From The Dragon, Ride The Dragon). Téma se objevuje ve většině skladeb, jako například ve druhé půli Dragon! / Fiona Awakens, One of A Kind Knight, Helmet Hair, Singing Princess, Fiona Kicks Ass, Better Out Than In / Sunflower / I'll Tell Him, Fiona´s Secret, a finální Transformation / The End.

K nejlepším sekvencím, které album nabízí, patří ty, kdy se vzedme celý symfonický orchestr ve své plné síle a nezřídka jej doplňuje smíšený pěvecký sbor Metro Voices a příležitostné syntezátory (první třetina Donkey Meets Shrek, druhá půle Uninvited Guests, March of Farquuad, Dragon! / Fiona Awakens, One Of A Kind Knight, Escape From The Dragon a Ride The Dragon). Na albu nalezneme i příjemně dojemné a romantické momenty, ať se již jedná o klasické kytarové vybrnkávačky (Eating Alone, prvá půle Friends Journey to Duloc, Starry Night, Better Out Than In / Sunflower / I'll Tell Him). Které skladby zcela nezapadají do tradičního schématu kompozice, je kratičká March of Farquuad, kde jsou použity varhany, mužský pěvecký sbor a perkuse. Track velmi připomene velmi podobně laděnou skladbu z Powellovy kompozice pro dětský animák ROBOTS, a to konkrétně skladbu Madam Gasket. Za zmínku dále stojí source music, jako například Welcome to Duloc (velmi originální přivítání hrdinů v Dulocu) a popěvky tlupy Robina Hooda (Merry Man).

SHREK je příjemným soundtrackem s několika vynikajícími momenty, nicméně nepřináší do světa filmové hudby zcela nic nového či originálního. John Powell s Harrym Gregsonem-Williamsem si přesto na výsledné kompozici dali záležet a složili několik zajímavých motivů- škoda jen, že se jim nedostává adekvátního rozvoje (většina skladeb netrvá více než dvě minuty). SHREK bohužel také nedrží pohromadě (za což může hudební různorodost nahrávky). Faktem také zůstává, že oba skladatelé nedokázali své dítko udržet pohromadě. Přesto se jedná o řemeslně dobře odvedenou práci, a nabízí příjemnou hudbu, kterou nejspíše opět nejvíce ocení děti. Hodnocení však nemůže překročit hranici mírného nadprůměru (3,5*).


Vamp