Film režiséra Petera Hewitta o lidech, kteří žijí pod podlahou, byl prvním sólovým projektem pro tehdy začínajícího skladatele Harryho Gregson-Williamse, který se posléze etabloval mezi hollywoodskou elitu . V bookletu ale také můžeme poprvé nalézt i jiné významné jméno, je to Steve Jablonsky, jenž začínal jako Gregson-Williamsův asistent, aby se později dostal do přízně megalomana Michaela Baye. Aby se ale chlapci neutrhli příliš ze řetězu, bděl nad celým projektem ještě Hans Zimmer a z pozice producenta dohlížel na kvalitu práce.

THE BORROWERS je infantilní film a poznáte to i ze soundtracku díky několika minutám mickeymousingu. Naštěstí ho HGW prostřídává se zajímavými nástupy ústředních motivů. Ten nejlepší - hrdinský je slyšet poprvé ve třetí skladbě Ocious P. Potter, v průběhu alba zazní tento vzletný motiv ještě několikrát vždy v podání lesních rohů. K dalším významným momentům patří Borrower's Galore, kde skladatel uvádí další nosné téma pomocí trumpet a opět lesních rohů. Stejné téma ale ve smutečním hávu je ke slyšení i v Arriety's Sadness. V závěrečné Home And Dry / End Titles (jak už bývá zvykem) neuslyšíte nic nového, avšak pěkně shrne všechny hlavní motivy. Toť vše z důležitostí. Bohužel zbylou většinu alba zabírají především tajemné plíživé plochy se staccatovými vstupy dechů. Zde by pravděpodobně postačila redukce celkové stopáže, protože několikanásobné variace na totéž přestávájí být velmi záhy zajímavé.

Score je tedy naprosto standardní prací, která působí jako předzvěst pozdějších kvalitnějších děl. HGW zde buduje základy svého stylu pro animované filmy, protože THE BORROWERS působí jako nevyvinutý sourozenec SLEPIČÍHO ÚLETU. Silné dvouhvězdí si ale díky slušným motivům a pestrobarevné orchestraci bezesporu zaslouží.


Meridius