Cílem tvůrců filmu MASTERS OF THE UNIVERSE bylo navázat na vlnu úspěšných sci-fi filmů osmdesátých let, a to včetně úspěchu původní hudby. Film se bohužel nepovedl, stal se propadákem a sklidil drtivou kritiku, i když měl podle svých tvůrců ambice stát se "STAR WARS osmdesátých let". Jeho hrdiny jsou ďábelský mág Skeletor, který se chce stát vládcem celého vesmíru, a blonďatý superhrdina He-Man, který se mu v tom snaží zabránit. Při vzájemných zuřivých bojích se přenesou pomocí teleportace na planetu Zemi, kde do svých půtek zatáhnou mladé pozemšťany Kevina a Julii, kteří se náhodou zmocní jednoho z důležitých teleportovacích zařízení. Nakonec po společném úsilí dopadne vše, tak jak má a ve vesmíru zvítězí dobro, alespoň dokud to nevezme do rukou Darth Vader... ale to už je jiná kapitola...
Bill Conti byl angažován s tím, aby vytvořil co možná nejmonumentálnější hudbu ve stylu tehdejších sci-fi trháků. Zejména je to patrné na heroickém hlavním motivu ve stylu HVĚZDNÝCH VÁLEK, který záhy přechází do melodické linky silně připomínající další úspěšný titul té doby, SUPERMANA. Motivem pro hlavního záporného hrdinu je po vzoru HVĚZDNÝCH VÁLEK a jejich Imperial March podobně hrozivá, militaristicky laděná pochodová hudba. Contimu je mnohými vytýkána přílišná inspiraci Johnem Williamsem a také Holstovým symfonickým cyklem Planety, na druhou stranu však pro tento film složil zcela novou hudbu a nepoužil motivy ze seriálů, které již tehdy byly se stejnými hrdiny natočeny.
Hned první stopa Main Title / It's All Mine je velkolepým hudebním nástupem a udeří na posluchače maximální intenzitou. Vše zahajuje hlavní téma He-Mana s mohutně burácejícími fanfárami, které záhy přechází do hrozivého motivu Skeletora (1:30). V podání flétny následuje magicky éterický motiv pro Čaroděje (2:40), kteří jsou na straně He-Mana. Tento motiv se později objevuje jen ojediněle, když je v záběru jedna z Čarodějek zajatá Skeletonem. Battle in the Greyskull začíná vířením orchestru a poprvé se objevuje motiv kosmického klíče v podání žestí (:49). Následuje Arrival On Earth, jediná pasáž, která nakonec nebyla ve filmu použita, a na jejímž konci zazní rozpustilý motiv pro skřítka-vynálezce Gwildora, který He-Mana doprovází při cestě na Zemi. Stopa The Cemetery je vítaným zvolněním strhujícího tempa úvodu soundtracku a v podání hoboje a smyčců je zde poprvé prezentováno téma pro Kevina a Julii a zároveň pro celou lidskou rasu. Battle in the Gym nás opět vrhá do vřavy bitvy, která se tentokrát odehrává už na Zemi, a ve které soupeří agresivně frázovaná hudba pro Skeletorovy žoldáky s triumfálními lesními rohy He-Manova motivu. Dalším zdařilým trackem je It's Them! / Centurion Attack s gradovaným akčním napětím a skvělou rytmikou. Skeleton Arrives / After Them je nejdelší a zároveň jedna z nejlepších stop na albu. Orchestr hraje s maximálním nasazením a střídají se tu již známé motivy s novými výraznými melodickými linkami, které se nesou nad vzájemně bojujícími sekcemi orchestru se sólovými vpády jednotlivých nástrojů. Je to sedm a půl minuty nabitých energií a hudební invencí a v tomto duchu navazuje i následující He-Man's Last Battle / Skeleton Departs. Nápor orchestru se zklidňuje, když se skupina pomáhající He-Manovi uchýlí do ústraní, kde se snaží Kevin vybavit si melodii teleportovacího zařízení, aby jej aktivoval. Tato melodie je stejná jako motiv Kevina a Julie a je s podivem, že Conti nesložil jiný motiv, protože použití melodie pro Kevina a Julii pro tento další účel je dosti nelogické.
Na začátku druhého disku si můžeme připomenout diskotékové syntezátory osmdesátých let, jejichž zvuk ve filmu zní při aktivaci teleportovacího zařízení. Naštěstí jde jen o pár vteřin a hned se vracíme do světa symfonické hudby v The Battle Begins / The Final Battle. Tato část začíná motivem kosmického klíče, postupně nabírá na tempu jako doprovod k poslední bitvě a lze ji zařadit mezi vrcholy alba. Po romantickém zklidnění dalších dvou stop přichází závěrečné End Credits, které shrnují hlavní témata. Druhý disk obsahuje závěrečných pět stop kompletní verze a také celé původní album Varese Sarabande o délce přibližně 43 minut, které vyšlo zároveň s uvedením filmu do kin a bylo pro tuto edici remasterováno. Tuto původní verzi produkoval sám Bill Conti. Některé stopy vytvořil zkrácením nebo spojením hudby, která zazněla ve filmu, jiné stopy se liší ve srovnání s kompletním vydáním jen názvem. Toto album je posluchačsky výborně vyvážené, a pokud se vám zdá kompletní hudba příliš dlouhá a svou minutáží a intenzitou trochu unavující, zasuňte do přehrávače druhý disk a pusťte si tuto kratší verzi.
MASTERS OF THE UNIVERSE je jedním z nejlepších soundtracků v oblasti klasické sci-fi. Přináší celou škálu motivů a stylů: kladný hrdina je oslavován fanfárami, zloduch hrozí pochodovou hudbou, nechybí subtilní motiv pro čaroděje, je tu romantické zamilované téma, chytlavý motiv kosmického klíče či komediální trylky trpaslíka Gwildora. Bill Conti ve Wagnerovském stylu vše proplétá a kombinuje, přidává další výrazné melodie a vedlejší motivy. Přesto jeho hudba působí trochu emocionálně ploše a nedokáže posluchače vtáhnout tak, aby si zasloužila maximální hodnocení. Může to být částečně způsobeno i tím, že Conti musel hudbu dávat dohromady z jednotlivých nahrávek, které se pořizovaly na různých místech Evropy, s různými dirigenty a s využitím ne zrovna špičkových orchestrů, protože v Hollywoodu v té době stávkovali hudebníci. Ale i přes tyto problémy a omezení Bill Conti dokázal, že velmi slušně zvládá i mohutnou epickou hudbu nespoutaného světa science-fiction.
SCOREPETITOR
Hudba **** Album ***** Zvuk ****
|
