V roce 2006 slavný režijní veterán Martin Scorsese sklidil oscara za režii svého nového krimi thrilleru SKRYTÁ IDENTITA. Snímek je nepřiznaným remakem staršího hongkongského dramatu VOLAVKA. Třebaže scénář na několika místech povážlivě zaskřípe (nedořečený a vyloženě "divný" milostný trojúhelník, velice překombinovaný konec), Scorseseho vynikající režie a výborní herci výsledný projekt utáhnou. Nejedná se sice o takovou vyloženou pecku jako v konečném důsledku mnohem lepší THE AVIATOR, kultovní GODFELLAS či RAGING BULL, ale slušný thriller to bezesporu je. Hudební kulisu obstaral skladatel pracující řadu let se Scorsesem - Howard Shore. Základem jeho kompozice je akustická kytara, případně ji v dramatičtějších partech nahrazují riffy kytary elektrické (Miss Thing, 344 Wash, Command). Druhým atributem jsou posmutnělé, typicky "shoreovské" smyčce, doprovázející osamělou kytaru (Billy's Theme).

Shore tu v prvních vteřinách alba servíruje ústřední motiv ve stylu chytlavého tanga, které je svižné a rytmické. Téma ve svižném duchu se objevuje téměř ve všech skladbách (nejvýrazněji v Cops And Criminals, Colin, Command, Miss Thing a Departed Tango). Samotný vrchol alba představuje právě finální Departed Tango, kde jsou zastoupeny ty nejlepší atributy alba. Výše uvedené skladby se řadí k tomu nejlepšímu na albu díky své neustálé veselosti a chytlavosti. Důležitou roli hrají ve scénách snímku, kdy se představují hlavní postavy (Colin), či se kují pikle (Command). Druhá tvář soundtracku, ta posmutnělá a depresivní, je poprvé prezentována šestiminutovou skladbou Billy's Theme za zvuků depresivních smyčců. Téma Billyho je použito v posmutnělé Madolyn, Boston Common, The Baby a gradováno v osudově znějící The Last Rites. Trackem, který nespadá ani do jednoho stylu, se stává poněkud zvláštní Chinatown. V prvé půli slyšíme asijské, elektronické pochroumané rytmy a v té druhé rychlé nárazy kovových perkusí. Do těch akčnějších momentů lze zařadit i 344 Wash, kde neklidně hučí elektrická kytara.

Howard Shore složil příležitostně chytlavou kompozici, která posouvá děj filmu svižně kupředu. Po monumentálních kompozicích trilogie fantasy PÁNA PRSTENŮ sáhl Shore tentokrát po stylově umírněnější a o poznání minimalističtější kompozici. SKRYTÁ IDENTITA se nese na vlnách kytar, tango prvků, ale i smutné smyčcové sekce. Jedná se o řemeslně zručně napsané score, které přináší několik zajímavých nápadů, ovšem nejedná se o nic výjimečného. SKRYTÁ IDENTITA jednoznačně je jedním z Shoreových nadprůměrných počinů.



VAMP