BOURNE ULTIMATUM byl jedním z nejvíce očekávaných filmů roku 2007. Proč by také nebyl, když se jedná o poslední část trilogie, která slibuje vyvrcholení Bournova příběhu (předchozí filmy vzbudily jak u diváků, tak u kritiků velký ohlas) a také dozajista nejvíce propracovaných honiček a četných soubojů s působivou choreografií. Potřetí převzal své skladatelské otěže již osvědčený "elektromágL John Powell, který bude s příběhem Jasona Bourna spjat navždy svou akční hudbou (doufejme, že i v případě čtvrtého pokračování). Podobně jako film samotný byla po THE BOURNE SUPREMACY netrpělivě očekávána Powellova kompozice (dodnes mnohými po právu považována nejen za vrchol bournovské trilogie, ale i celé Powellovy tvorby).

Zatímco BOURNE SUPREMACY byla svěží, originální moderní kompozicí s několika vrcholy (Goa, To The Roof, Bim Ball Smash) kombinující živý orchestr s příležitostnými elektronickými samply, BOURNE ULTIMATUM je pravým opakem svého mladšího bratříčka. Nejen, že zde kompozice k třetímu dílu podobný vrchol zcela postrádá, ale jde zpět ke kořenům prvního dílu, kde převládala elektronika a bylo zde pouze minimum témat. Páteř alba je tvořená typickými Powellovými atributy posledních let: nejvýraznější jsou živé a samplované perkuse, jim sekundují nervózní smyčce (opět se vrací osvědčený staccato motiv z obou předchozích dílů), příležitostné žestě (Man Verses Man). V klidnějších pasážích se vrací osvědčený hoboj a s ním téma Bournovy lásky Marie (Thinking Of Marie) a není nouze o melancholičtější místa s důrazem na smyčcovou sekci (Faces Without Names, Jason Is Reborne).

THE BOURNE ULTIMATUM začíná ústředním tématem Bourna ve skladbě Six Weeks Ago. V čase 1:05 náhle přejde v kratší akční sekvenci, variující téma Marie (tímto odkazuje na skladbu Goa) a je charakteristické výraznou žesťovou a bicí sekcí, později však přejde ve zvuky kmitajících perkusí a elektroniky. Na albu se pravidelně střídají akční momenty s těmi klidnějšími. Největšího prostoru se dostalo hektickým akčním pasážím. Disponují sice potřebnou dávkou napětí a adrenalinu (divoké Tangiers a Waterloo), ale po několikátém poslechu působí poněkud otravným až únavným dojmem. Ve filmu sice skvěle funguje coby dynamická kulisa, ovšem na CD stále stejná a v některých sekvencích až otravná (Assets and Targets). Několik sekvencí je tu recyklováno z předchozího dílu (druhá polovina Tangiers kopíruje Berlin Foot Chase a začátek tracku podbarvující "honičku na kočku a myš" Waterloo zase Gathering Data).

Nejlepšími momenty jsou skladby v závěrečné třetině alba. Ať je to gradující Man Verses Man (jeden z vrcholů score), která je nicméně pouze variací na To The Roof z THE BOURNE SUPREMACY (téma Treadstone). Výsledný dojem napravuje především perfektní finálovka Jason Is Reborn, která na prostoru 4 minut přináší emoce a o poznání nápaditější akční vyvrcholení (na konci slyšíme Bournovo téma v tichém podání smyčců). Tečkou na albu je tu Mobyho Extreme Ways, která zní v závěrečných titulcích. Nová remixovaná verze se však nepovedla.

THE BOURNE ULTIMATUM nepřináší do oblasti filmové hudby nic nového, spíše se jedná v podstatě o totéž, co jsme slyšeli v THE BOURNE SUPREMACY s tím rozdílem, že zde má jasnou převahu elektronika nad živým orchestrem a opravdu několik nezapomenutelných skladeb jako ve dvojce se tu najde poskrovnu. Spíše je návratem k elektronické THE BOURNE IDENTITY. Nicméně potřetí tu máme soundtrack, který se vyloženě hodí k jakékoli činnosti (moje doporučení- cestování). Vzhledem k vydařené a dobře vygradované poslední třetině alba se přikláním ke slabším třem hvězdičkám.



Vamp