K dobré polovině filmů v 70. a 80. letech, v nichž Sylvester Stallone hrál hlavní či vedlejší roli, skládal hudbu Bill Conti a ne jinak to je v tomto případě. KRIMINÁL, snímek z roku 1989 od režiséra Johna Flynna (známého spíše díky filmu Nemilosrdná spravedlnost se Stevenem Seagalem v hlavní roli), se snaží vystihnout drsné podmínky vězení. Stallone si zde zahrál Franka Leoneho, kterému zbývá už jen 6 měsíců na svobodu, což mu chce překazit pomstychtivý dozorce v podání Donalda Sutherlanda.

Na albu nejvíce zaujmou klavírní sóla. Hned v prvním tracku se nám předvede hlavní motiv dokreslený smyčci hrajícími v pozadí, jenž nás bude provázet i nadále a ze kterého je doslova cítit touha a naděje zahalená lehkou melancholií. V následujících minutách však zjistíte, že celé dílo není pouze orchestrálního charakteru, ale kombinací orchestru a elektroniky. Conti zvolil elektroniku ve scénách s akcí a rychlejším dějem. V tomto případě není použití syntetických nástrojů íplně nejvhodnější, i když je pravda, že elektronika hudbě dává spád a přechody zpět do orchestrace Conti zvládl perfektně.

Elektroniku doplňují zejména smyčce nebo lesní rohy a trombony, které ješte více umocňují celkový dojem. Nejlépe rozvedené hlavní téma a zároveň také asi nejlepší orchestrace z celého alba uslyšíte ve skladbě s názvem First down!, která má dynamiku a zároveň lahodí uším. Po jakékoliv â?žživějšíâ?ś hudbě většinou následuje klavírní sólo, které navodí uklidňující a melancholickou náladu. Druhá polovina alba je více akčnější, což také znamená častější použití elektroniky, která však nezastiňuje orchestr. Contimu se povedlo, že vnímáte obojí stejnou měrou. Výjimkou snad může být jedině skladba Payback time a Breakout, kde elektronika výrazně dominuje a až ke konci je opět v souladu s orchestrem. V poslední třetině alba tempo a napětí roste. Bohužel elektronika hraje stále totéž, co předtím, jen v rychlejším tempu. Akce skončí a vystřídá ji znovu klavírní sólo hrající hlavní motiv, stejně jako v ívodu.

Co říci závěrem? Conti dirigoval malý orchestr a hudbu doplnil a zkombinoval s elektronikou, která je však velmi jednotvárná. Vůbec je u Contiho překvapující užití elektroniky v takovém rozsahu. Dalo by se říci, že vychází z elektroniky použité v KARATE KID (tam se obejvila pouze jednou). Klavírní sóla nejsou u Contiho nic nového. S íspěchem je zakomponoval do hudby ve filmech ROCKY, HARRY AND TONTO a BROADCAST NEWS. Přes všechnu tu elektroniku v poslední třetině alba, u Contiho tak nezvyklou, jde o vcelku průměrné kvalitní dílo, které rozhodně neurazí, ale ani nenadchne. Soundtrack se dočkal svého prvního vydání teprve v roce 2005 společností Intrada v limitované edici v počtu 1200 kopií, která však byla rychle vyprodána, tudíž nyní lze originální disk sehnat pouze na internetových aukcích.



FIGHTER