Jako velmi překvapivé se jevilo rozhodnutí, že hudbu k válečnému dramatu HARTOVA VÁLKA bude skládat â?žromantičkaâ?ś Rachel Portmanová. Hudební složka je však nakonec jednou z těch, které ve výsledném filmu fungují výborně a na které se jeho neíspěch rozhodně svalovat nedá (další takovou složkou je např. neošizená výprava snímku, který se celý natáčel v České Republice).

Ono vlastně označení â?žválečný filmâ?ś je trochu ošidné (mnohem spíše se jedná o â?žsoudní dramaâ?ś). Snímek se sice odehrává mezi americkými vojáky v německém zajateckém táboře na přelomu let 1944-45, ale mnohem víc než na mechanismy a hrůzy války se soustředí na mezilidské vztahy mezi zajatci (a německými dozorci), řeší otázky cti, rasismu, důstojnosti a zodpovědnosti. Pokud máte o významu zmíněných â?židejíâ?ś jenom takový matný pojem, film vám je ve své druhé polovině velmi polopaticky a proamericky vysvětlí (což považuji za jeho největší slabinu). A z tohoto pohledu se angažování Pormanové vůbec nejeví jako nepatřičné, protože â?žpitváníâ?ś mezilidských vztahů je její velmi silnou doménou.

Proto se také nedočkáme žádné razantní změny stylu, charakteristický rukopis Portmanové je jasně čitelný ve všech skladbách alba. Už první track Final Salute toto potvrzuje víc než jasně. Jde navíc o vrchol alba, protože tento hlavní motiv, hraný na sólovou trubku se svěžím podkresem smyčců, vzbuzuje přesně ten pocit smutku, tragédie a vznešenosti, který od válečného dramatu očekáváme (a zároveň se nejvíce na celém albu přibližuje â?žtypickéâ?ś válečné hudbě). Proto je obrovská škoda, že se tento motiv objevuje už jenom jednou, a to v předposledním tracku McNamara Trades His Life.

Druhá skladba už není tak výjimečná a předznamenává, jak vypadá většina následující hudby. Dramatická, melancholická až tragická, přesto poměrně svižná a neustále melodická (opravdu album neobsahuje jediný disharmonický moment) a bohužel i trochu repetitivní. Právě neustálá dramatičnost a značná â?žnaléhavostâ?ś jsou hlavními prvky, které nejvíce odlišují HARTâ??S WAR od jiných děl Portmanové. Dokonce se dočkáme i akční hudby, na závěrečné dvě minuty skladby Visser Finds Tunnel se orchestr â?žrozburácíâ?ś a ozvou se hluboké ídery tympánů. Jinak je ale prostřední část alba chvílemi až nudná, hudba se stále drží v zajetých dramatických kolejích, střídavě klidných (kdy rytmus udává všudypřítomný klavír (další â?žtrademarkâ?ś Portmanové)) a vypjatých (s rytmem zdůrazněným hlubokými smyčci). Klidných momentů je pomálu (â?žEverything is OK, Tommyâ?ś) a ani ony se neobejdou bez značné dávky â?žosudovostiâ?ś.

Právě emotivnost hudby (ve smyslu několikrát zmíněné osudovosti, naléhavosti či tragédie) je hlavní triumf, kterým tento soundtrack disponuje. Ve filmu hudba působí bezchybně a i na samotný poslech vyvolává ty pocity, kvůli kterým byla složena. Ĺ koda jen, že se neubránila určité monotónnosti, což je nakonec hlavní důvod, proč při hodnocení váhám mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami. I přesto, že nakonec volím â?žpřísnějšíâ?ś variantu, se ale jedná o kvalitní a na poslech příjemné dílo.



VanTom