V roce 2005 se již potřetí sešla režisérská hvězda Hollywoodu Sam Mendes se svým dvorním skladatelem Thomasem Newmanem. Tentokrát nad válečným filmem umístěným do roku 1991 a prvního amerického tažení na Irák. Po seriózněji a orchestrálněji pojatém ROAD TO PERDITION se Newman vrátil ke své šabloně, která bohužel vytváří z jeho děl pouze atmosférický doprovodu filmu, ale na samotný poslech nemá moc co říct. Pro lehkou inspiraci si zaskočil k Zimmerovu BLACK HAWK DOWN, který se odehrává ve stejné době na velmi podobném místě. Ale zatímco Zimmer se do tohoto tématu ponořil velmi originálním pojetím, Newman nevybočil ani krok z kolejí rytmických soundtracků, do kterých usazuje většinu svých hudebních doprovodů.

A tak se nám celých 60 minut line do uší naprosto typický Newman, využívající rozličných nástrojů ke svým "drnkacím" skladbám, které plynou odnikud nikam, nikde nezačínají, nikde nekončí, pouze dobarvují atmosféru pohyblivých obrázků. Větší roli než je u Newmana zvykem zde dostává elektronika a především elektrické kytary, jejichž zvuk dělá hochy v amerických uniformách více cool, ale nekoná žádný převrat, který by jsme ještě nikdy neslyšeli. Nejde u špatnou hudbu, jen je poněkud nezáživná a hlavou projde téměř bez povšimnutí.

Na CD se přesto najdou dvě skladby, jenž naši pozornost spolehlivě upoutají. Full Chemical Gear - jedním slovem velká divočina. Těžko definovatelný nástroj vydávající zvuk porouchaných dud, rozjíždí divokou jízdu doprovázející řádění amerických vojáků při hraní amerického fotbalu. Dvacátá skladba Dickskinner jejíž základ tvoří lidské pískání, zase mírně připomene ty lepší skladby Ennia Morriconneho z jeho dolarové trilogie, plná optimismu a hravosti, zaručeně zvedne náladu.

To je ovšem na hodinové CD poněkud málo, máme tu 6 minut výtečné hudby, přes půl hodiny průměrné výplně a přes 15 minut songů, které jsou naštěstí celkem dobré, takže nezkazí náladu tak, jak to u míchaných soundtracků bývá zvykem. Z tohoto důvodu nasazuji tentokrát přísnější hodnocení dvou hvězdiček. Ostatně pohled do tabulky Thomase Newmana zde na OST.sk napoví, že nejsem sám, koho JARHEAD příliš neoslovil.



TEAM DADDY