Kongeniální tandem M. Night Shyamalan - James Newton Howard se při práci na Vesnici (2004) sešel již počtvrté a dílo vzešlé z poslední spolupráce tohoto dua opět stojí za zvýšenou pozornost. Ačkoliv Shyamalan tentokrát (ne vlastní vinou) řadu svých natěšených příznivců zklamal, Howardova kompozice se setkala s vesměs nadšenými reakcemi a hrdý režisér ji (možná trochu drze, leč ne bezdůvodně) označil za nejlepší hudbu, jakou kdy James složil.

Důvodem, proč se stala Vesnice divácky patrně nejkontroverznějším snímkem roku 2004, byl zřejmě fakt, že Shyamalan změknul a po hrátkách s duchy (Ĺ estý smysl), ívaze o supermanech (Vyvolený) a rozpínavých mimozemšťanech (Znamení) se vrhnul na love story z 19. století. Právě skloubení romantické linky, která hraje ve Vesnici prim, s prvky hororu a tentokrát dvěma pointami mnoha lidem nesedlo, někteří film dokonce nahlas odsuzují. Pro pořádek je třeba říct, že mně hrála Vesnice do noty už od ívodních titulků a po několikerém zhlédnutí se netajím nadšením. Do jaké míry vás tenhle film osloví či ne, záleží především na tom, nakolik podlehnete tajemstvím opředené atmosféře vybudované hned v ívodu filmu. Svůdcem číslo jedna na cestu do Shyamalanova tajuplného světa je supertalentovaná Bryce Dallas Howardová coby slepá hlavní hrdinka Ivy. Když nepodlehnete ani jí (což už samo o sobě vede k zamyšlení), je tu naštěstí ještě James Newton Howard, který ve své hudbě především melancholii, smutek a tu nejopravdovější lásku zachytil tak jako nikdy předtím.

Celé (na první poslech jednotvárné) kompozici vévodí dva velmi vydařené motivy. Ten první, na poslech příjemný, avšak díky nervóznímu fidlání a tajemnému trianglu v backgroundu řádně tajuplný a znepokojivý motiv Vesnice, zazní v plné síle smyčcového ansámblu hned v první skladbě Noah Visits a dále je v ideálních dávkách protkaný celým zbytkem alba. Podobně jako překrásný motiv Ivy, který následuje v ívodu druhé skladby What Are You Asking Me?. Sólové housle Hilary Hahnové s doprovodným klavírem a tichým (povětšinou smyčcovým) orchestrem v zádech jako by vycházely z okouzlujícího, láskou (a později i bolestí) zmítaného nitra hlavní hrdinky. V závěru této skladby se rovněž představí jeden z jednoduchých thrillerových motivů ve vcelku netradičním podání flétny, která jinak hraje nezanedbatelnou roli v celé kompozici. V tomto místě nezbývá než pochválit perfektní orchestrační práci Jeffa Atmajiana a Brada Dechtera, kteří dodali Howardovým notám ten správný šmrnc. K nejzajímavějším nápadům patří ístřední melodie Vesnice hraná na kytaru. Z na první poslech povšimnutelných témat nemůžu opomenout jediný â?žakčníâ?ś prvek v Howardově kompozici, a to perkusivní motiv Těch, o kterých se nemluví (na albu zazní dvakrát, poprvé ve stejnojmenné skladbě Those We Donâ??t Speak Of).

Ptáte se, kdo jsou Ti, o kterých se nemluví? Stručně jde o tolik: Obyvatelé typické americké vesnice konce 19. století, o které je řeč, již řadu let relativně spokojeně žijí v uzavřené komunitě uprostřed hlubokých lesů. Trápí je jen Ti, o kterých se nemluví â?? zlí tvorové z lesa, s nimiž obyvatelé vesnice uzavřeli dohodu, že nebudou vstupovat do okolních lesů a Ti, o kterých se nemluví je na oplátku nechají na pokoji. Zástupcům mladé generace ale taková ímluva pochopitelně nedá spát, už jen proto, že jejich rodiče je stále krmí podivnými příběhy o lidech z města. Odvážný Lucius (Joaquin Phoenix) jednoho dne dohodu poruší a příběh plný čekaných i nečekaných zvratů je na světěâ?? film má samozřejmě ryze hororové prvky, které se lekačkami na těch nejnevhodnějších místech odráží i v hudbě, proto tento soundtrack není příliš ideální do sluchátek na usnutí. Faktem ale je, že ani lekačky, ani hrstka napětí, které některé skladby skýtají, tady nejsou nijak zvlášť rušivé. Ač bývá Howard thrillerovým rutinérem, všechny jeho spolupráce se Shyamalanem oplývají jistou dávku invence i ve skladbách ryze thrillerových, nejinak je tomu i v tomto případě â?? temná stránka kompozice zaujme prací s pichlavým pianem, tajemnými zvonky a dalšími živými i elektronickými efekty.

Howardova hudba obsahuje obrovské množství na první poslech nepostřehnutelných motivů, které všechny mají v souvislosti s filmem hlubší smysl, ale nemůžu o nich psát, aniž bych neprozradil něco podstatného z děje. Ač je toto třičtvrtěhodinové album výrazově od počátku do konce téměř neměnné, jeho pestrost je dík velice flexibilní práci s motivy (nemluvě o spoustě skrytých témat) obrovská. Na malé ploše a v podstatě s minimem výrazových prostředků dokázal Howard přivést na svět podobně unikátní kousek, jakým je například Murder in the First Christophera Younga. V případě Vesnice je ale pro plné pochopení Howardovy hudby potřeba zhlédnout film, který se vás navíc musí nějakým způsobem dotknout. Nestane-li se tak, i přes všemožnou náklonnost tento soundtrack zřejmě milovat nebudete. V případě, že se vám film líbil, bleskově si sežeňte album, protože se vám odmění způsobem nebývalým. Dost možná nejkreativnější dvojice současného Hollywoodu se opět blýskla a nezbývá než se těšit na jejich další pracovní setkání.




SCAJO