"Funguje to tak, že já něco napíšu a zeptám se: "Zní to africky?" On na to: "Jasně." A vymyslí si historku, že nějaký africký kmen možná takhle skládá hudbu. l když mu zahraju Mozarta, řekne: "Tohle může fungovat." Takhle my vždycky pracujeme."

- Hans Zimmer o africkém zpěvákovi Lebo M.


Animovaný film primárně určený dětskému publiku vyžaduje mnohem více než jakýkoliv jiný druh filmového umění precizní propojení obrazové a hudební složky. Ve velké míře se uplatňuje hudební ilustrativnost děje, důraz je kladen na písňové pasáže, kterými je velmi často odvyprávěna určitá část příběhu. Požadavky na hudbu, která je přímo napsána pro animovanou tvorbu, vycházejí z potřeby zaujmout diváka, vytvořit kompozici, která je přitažlivá, která vystihuje podstatu příběhu a dokáže ho tlumočit svým specifickým způsobem. Velmi zřídka se využívá hudební složky v kontrastu s obrazem. Emotivní dopad filmové hudby v animovaných filmech by měl být jednoznačný, hudba má povětšinou vyvolávat zcela konkrétní pocity, přesnou náladu jednotlivých okamžiků, charakter scény. S tím souvisí i její další aspekt, kterým je její nadměrné užívání i v běžných dialogových pasážích. Vlastnost, která by možná ve většině hraných filmů působila jako zbytečný anachronismus, se u animovaných děl stala ve větší míře běžnou praxí. Instrumentální hudební doprovod pomáhá ozvláštnit, obohatit â?žplochouâ?ś animaci a efektivněji charakterizovat kreslené postavy. Atraktivita hudebního doprovodu je pro íspěch tohoto žánru nezbytná a proto jsou najímáni ti opravdu nejlepší hudební skladatelé, přičemž někteří â?? jmenovitě Alan Menken, David Newman, Joe Hisaishi apod. â?? jsou v tomto oboru označováni za skutečné odborníky. Tato práce bývá mimo jiné i otázkou jisté prestiže a mnozí komponisté jí vyhledávají i proto, že právě u animovaných filmů se jejich muzika stává výraznou dominantou a skutečně rovnocenným ekvivalentem obrazu.

Lví král vznikl jako třicátý druhý celovečerní film v roce 1994 ve studiu Walta Disneye. Ve své podstatě se jedná o klasicky disneyovské schéma (využité například v Knize džunglí, Bambi atd.), ve kterém jsou nejrozmanitější lidské vlastnosti přeneseny do světa zvířat. Lví král je jakousi animovanou parafrází na Shakespearova Hamleta. Lev Simba se narodí do královské rodiny a ještě jako malé lvíče je předurčen k tomu, aby se stal nástupcem svého otce. Ten je však kvůli moci zabit vlastním bratrem Scarem a vina padá na malého Simbu, který je ještě jako malé lvíče vyštván daleko do vyhnanství. Po letech se přeci jen rozhoduje pro pomstu a hodlá obhájit své právo na post krále lví říše. Jakožto příkladná disneyovka je i Lví král dílem založeným na vyváženém střídání humorných a vážných okamžiků, přičemž forma odpovídá takřka muzikálovému stylu. Vložené, patřičně stylizované muzikálové sekvence komentují děj a formují myšlenky, emoce hlavních postav a v několika momentech i posouvají děj, přičemž nejreprezentativnější je píseň Hakuna Matata, během které sledujeme ve filmové zkratce Simbovo dospívání ve statného lva.

Hans Zimmer byl pro složení hudby najat zcela záměrně. Hlavním důvodem se stal jednak Zimmerův obdiv k etnické, konkrétně africké hudbě a nemalou zásluhu měly i kvality soundtracku ke snímku Síla muže (The Power of One - 1992), jehož děj se odehrává právě v Africe. Na základě afrických melodií, které složil a nahrál se skutečným africkým sborem, byl Hans Zimmer angažován na Lvím králi. Texty písní složil Tim Rice, který se podílel již na předchozím animovaném filmu studia Walt Disney Aladin (Aladdin â?? 1992), melodie k nim a ístřední píseň Can You Feel The Love Tonight dodal populární zpěvák Elton John. Hans Zimmer a jeho spolupracovníci z Media Ventures â?? Mark Mancina, Nick Glennie-Smith, Jeff Rona a další â?? se podíleli na instrumentaci Johnových melodií, díky čemuž působí celá kompozice kompaktním dojmem a v písňovém aranžmá je patrný charakter ostatní ryze instrumentální hudby a opačně. Jedná se o podobný proces jaký Hans Zimmer užil i v dalších zakázkách na animovaných filmech Princ Egyptský (The Prince of Egypt â?? 1998), El Dorado (Road to El Dorado â?? 2000) a Mustang (Spirit: Stallion of the Cimarron â?? 2002), kde jsou písně známých textařů a interpretů zinstrumentovány tak, aby souzněly se scénickou hudbou a tvořily tak příjemně celistvé dílo.

Styl, který Zimmer zvolil pro hudební doprovod je přímočarý, nicméně právě nezaměnitelnost a korespondence hudebního žánru s žánrem příběhu je u animovaných filmů víceméně samozřejmostí. Zimmerova kompozice je ceněna zejména pro brilantní nasazení hudebních změn â?? jakými jsou crescendo, nástupy sborů, sólových nástrojů, změna nálady apod. â?? na momenty, které po hudební stránce přímo vyžadují patřičné zvýraznění. Zimmer navíc vsadil na překvapivě â?ždospělýâ?ś a v mnoha ohledech nesmírně dramatický hudební doprovod. Jeho muzika neobyčejně dokonale souzní s obrazem a stává se nepřehlédnutelným dramatickým spolunositelem děje prakticky pokaždé, když zazní. Hans Zimmer pro film složil více než pět hodin hudby a ve výsledném díle zní kolem deseti rozvinutých motivů. Každý z nich se vztahuje k určité postavě, tématu, a každý je v průběhu filmu jemně odstíněn řadou variací. Charaktery jednotlivých postav se pochopitelně odráží i v hudbě. Simbovo téma (skladba King of Pride Rock) je patřičně hrdé a vznešené, motiv jeho intrikánského strýce Scara se vyznačuje temným laděním, včetně chmurného sborového zpěvu a hudba věnovaná trojici hyen je směšná a místy vyloženě excentrická (Hyenas). Ve velkolepých a dramatických scénách se většina motivů prolíná v závislosti na tom, které postavy se objevují na plátně, popřípadě jaké ideály, emoce jsou v onen moment akcentovány. Na zřetel je brána hlavní divácká skupina, kterou se v případě Lvího krále stává dětské obecenstvo, tudíž je i hudební doslovnost a polopatičnost zcela legitimní.

Většina hudby vychází zejména z možností africké lidové muziky, která je specifická svým rytmem, ale i nástrojovým omezením. Afričtí hudebníci využívají především potlesk, dupání, pískání, ale nejdominantnější zůstává neobyčejně temperamentní a osobitý zpěv. Ten je specifický tím, že každý sborista je v něm do jisté míry individuální, jednotlivé hlasy se často nescházejí v souzvucích a ve zpěvu vznikají kouzelné konflikty mezi mužským a ženským zabarvením hlasu. Hans Zimmer v prvopočátku dokonce uvažoval o tom, že celou kompozici ke Lvímu králi pojme výhradně formou afrického zpěvu a nejrůznějších druhů perkusí a bicích nástrojů. Nakonec však přeci jen propojil etnickou hudbu s hudbou západu a hudebníky kmene Zulu tak nechal doprovázet klasickým orchestrem.

Pro větší autenticitu se Zimmer obrátil na svého dlouholetého přítel Leba M., se kterým předtím již spolupracoval na výše zmiňovaném snímku Síla muže. Tento africký rodák se podílel zejména na aranžmá sborů, pro které složil texty v africkém jazyce a sám nazpíval i několik zásadních vokálních partů (nejtypičtější je jeho žalm v samém ívodu filmu, jenž je poctou probouzející se přírody, poklonou nově narozenému lvímu králi). Vokály, které jsou přítomný prakticky ve většině scénické hudby, se velkoryse objevují v několika různých polohách od elegického žalozpěvu, přes hlasité skandovaní, až po jemný šepot, což je charakteristické pro scénu se smrtí Simbova otce Mufasy, který je ušlapán stádem divokých býků (â??To Die For). úvod scény, kdy se stádo žene ízkým kaňonem a Mufasa, pokoušející se o záchranu malého Simby přitom přichází o život, je podkreslen jednoduchým, veskrze typickou zimmerovsky ídernou melodií. Nicméně ta je inovativně interpretována skandujícím sborem, který ve chvíli, kdy Simba oplakává mrtvého otce, zvolní a přechází až do bolestného â?žnářkuâ?ś. Tento motiv je příznačně spjat se Simbovým smutkem, touze po domově a Zimmer ho nechá v průběhu celého filmu zaznít při každém okamžiku reflektujícím Simbovo tragické vyhnání z vlastní země.

Lví král se stal ve světě animované tvorby skutečným fenoménem a komerčním hitem, díky čemuž nezůstala upozaděna ani jeho hudební složka. Hans Zimmer získal v roce 1994 svého prvního Oscara, stejně jako Elton John a textař Tim Rice za píseň Can You Feel The Love Tonight. Z hlediska funkčnosti Zimmerovy kompozice ve filmu a vztahu hudby k obrazu se rozhodně nejedná o výrazně novátorské dílo, přesto je brilantně napsanou kompozicí v nejlepší tradici klasického zpracování hudební složky pro animovaný film. Pro Zimmera neměl Lví král přílišný význam ani ze strany stylového posunu â?? de-facto se jedná o kompilaci již dříve využitých postupů -, nicméně íspěch filmu a posléze i samostatného soundtracku (ídajně se prodalo přes 8 000 000 kopií) ho výrazně zviditelnil a umožnil mu pozdější spolupráci na některých lukrativních projektech včetně několika animovaných - Tajemný ostrov pokladů (Muppet Treasure Island â?? 1996), Princ Egyptský, El Dorado, Spirit nebo Příběh žraloka (Shark Tale â?? 2004). Je příznačné, že v sérii animovaných filmů ke kterým Zimmer komponoval hudbu, představuje každý z nich jiný hudební přístup a jiný žánr. Zatímco Princ Egyptský je inspirován zejména hudbu středního východu, El Dorado, na kterém se opět sešel s Eltonem Johnem, je postaveno na principech španělské a latinskoamerické muziky. V Příběhu žraloka Zimmer citoval hudbu italského skladatele Nina Roty pro film Kmotr a v loutkovém snímku Tajemný ostrov pokladů zase pro změnu paroduje velkolepé pirátské opusy, včetně své vlastní kompozice pro ponorkové drama Krvavý příliv.

Práce na animovaných filmech je pro skladatele bezpochyby přínosná záležitost. Jejich hudba v porovnání s běžnými, hranými snímky vyniká, získává mnohem větší prostor a je téměř bezpodmínečným faktorem ovlivňujícím íspěch filmu. To dokazuje i pečlivý výběr skladatelů a slavných interpretů, zpěváků, kteří by měli zaručovat jednak kvalitu výsledku, ale i jeho komerční potenciál. Tato strategie, íspěšně započatá a důsledně dodržovaná ve studiu Walta Disneyho, se stala základní podmínkou při vzniku každého nového filmu a v současnosti se íspěšně aplikuje i na poli snímků tvořených pomocí 3D animace.



LUCAS