"Před pár dny se mě někdo zeptal, proč je soundtrack k filmu Lepší už to nebude tak evropský, proč jsem napsal evropsky laděnou hudbu pro typicky americký příběh? Proto, že Jack Nicholson je ve filmu skutečný blázen a já si v Americe neustále ověřuji, že my Evropané jsme pro ně zkrátka blázni. Takže jsem složil hudbu, která se stylem blíží té evropské a je to můj prostředek, jak říct, že Jack Nicholson je šílenec, ale není na tom vůbec nic špatného."

- Hans Zimmer


Hudební doprovod ke komedii režiséra Jamese L. Brookse Lepší už to nebude (As Good As It Gets â?? 1997) se diametrálně odlišuje od většiny Zimmerovy tvorby. Obzvláště v porovnání s kompozicemi typu Krvavý příliv, Lví král nebo Skála vyniká tento soundtrack láskyplnou atmosférou, decentním nástrojovým obsazením (malý orchestr, zhruba deset hudebních nástrojů) a místy hudba dosahuje neurotické, až groteskní nálady, která charakterizuje povahu hlavního hrdiny, cholerického spisovatele Melvina Udalla.

úspěšná romantická komedie Jamese L. Brookse (Cena za něžnost) byla v roce 1997 nominována na několik Oscarů, včetně toho za nejlepší hudbu ke komedii. Cenu nakonec získali pouze herci Jack Nicholson za roli podivínského spisovatele a Helen Huntová, která ztvárnila svéráznou číšnici Carol.

Melvin Udall píše romány o lásce, ale sám je paradoxně nesmírně jízlivým, nepříjemným misantropem, který je posedlý hygienou a spoustou jiných bizardních návyků. Jediný člověk, jenž dokáže Udallově arogantnímu chování čelit je Carol, osamělá matka, do které se Melvin zamiloval a výhradně ta má tu schopnost udělat z nevraživého a zapšklého spisovatele lepšího člověka.

James L. Brooks nepřinesl do žánru romantické komedie výrazné novum, nicméně podařilo se mu bezchybně sloučit množství oblíbených prvků a motivů, které formují žánr. Vynikající jsou zejména dialogy, báječně fungují vztahy mezi jednotlivými protagonisty a v neposlední řadě herecké obsazení, které je výsostným kladem celého filmu. Režisér navíc dokázal citlivě vyvážit humornou a hořkou linii příběhu. Do komediální polohy se tak jemnými náznaky, mikropříběhy dostávají vážnější chvíle, jež mírně rozšiřují a obohacují žánrovou tradici.

Hans Zimmer s Jamesem L. Brooksem spolupracoval již na snímku Princezna (I´ll Do Anything - 1994) a k překvapení jeho fanoušků i odpůrců byl přizván i na film Lepší už to nebude, pro který zkomponoval hudbu, jež je v intencích tradičního doprovodu věnovaného romantické komedii, ale zároveň je v něm cítit nesmírná svěžest, vynalézavost a hravost, se kterou se skladatel chopil své zakázky. Zimmer nahrál kompletně celý soundtrack bez syntezátorů, pouze s malým orchestrem, jehož dominantou je především klavír, violoncello a klarinet. â?ž(â??)Jim Brooks po mě chtěl velkou, romantickou, americkou hudbu a já mu napsal malé evropské dílko.(â??)â?ś

Hudební doprovod k filmu Lepší už to nebude je opravdu velice skromným počinem, který není založen na bohatých instrumentacích, extrémně dojímavých momentech či podbízivě â?žpřeslazenýchâ?ś momentech. Zimmerova hudba je dokonale promyšlená, postavená na jednoduchosti, jasných motivech bez zbytečných ozdob a střídání dvou hudebních poloh. První z nich je spojena s hlavní postavou Melvina Udalla a na základě jeho cholerické povahy je patřičně neurotická, místy dosahuje až bláznivé, bizardní povahy. Toho je dosaženo smyčcovým staccatem, trhanou hrou na violoncello, včetně neustálého střídání rytmu, nečekaného crescenda apod. (skladba Too Much Reality). Tento agresivní, ale i neobyčejně svižný doprovod má vztah ke scénám, ve kterých se plně odhaluje Udallova zvláštní povaha a jeho více než podivné zlozvyky, jakými jsou překračování špinavých prasklin a spár v chodníku, pedantská hygiena či zamýkání svého bytu na pět západů. Excentricitu a ironii střídá sentimentální hudba, která se váže na vztah mrzutého spisovatele k servírce Carol a především pak k jeho přerodu v jinou, lepší povahu. Změna z nesnášenlivého člověka v klidného dobráka je předvedena pomocí klavíru a jemných smyčců (Greatest Woman on Earth).

Na soundtracku se přeci jen objevují syntezátory či lépe řečeno samply, a to ve skladbě Always Look on The Bright Side of Life, která je transmutací slavné písně z filmu Život Briana od britské komediální skupiny Monty Python. Zimmer použil samplované mužské sbory velmi podobné těm, jež zazněly v ponorkovém filmu Krvavý příliv. Píseň nazpíval zpěvák Art Garfunkel a zní pod závěrečnými titulky. Slavný pythonovský hit má vztah k postavě Melvina Udalla, který si ho velice oblíbil a v jedné scéně ho zpívá psovi svého souseda, jehož je nucen proti hlídat své vůli. Zimmerovy aranžérské schopnosti jsou ve filmech využívány relativně často. Populární písně skládané přímo pro daný film bývají založené právě na Zimmerově melodii a jako leitmotiv jsou přítomny převážně v závěrečných titulcích. Tak je tomu například ve filmech Bouřlivé dny (Days of Thunder - 1990), Fanatik (The Fan â?? 1996) nebo z poslední doby v Králi Artušovi (King Arthur â?? 2004). Do značné míry jde o komerční tah zpopularizovat soundtrack, ale i o Zimmerův návrat ke svým začátkům, kdy působil jako aranžér a skladatel u rockových, potažmo popových skupin.

Lepší už to nebude není ani zdaleka Zimmerovou první kompozicí pro romantickou komedii, nicméně jako jedné z mála se jí dostalo veřejného uznání a v kontextu jeho komediální tvorby se jedná o nejznámější a patrně nejzdařilejší soundtrack. Vedle konvenčních a standardně zkomponovaných doprovodů pro filmy Princezna (I´ll Do Anything - 1994), Dva v tom (Nine Months â?? 1994) nebo Síla lásky (Something to Talk About â?? 1995), vyniká zejména hudba pro snímek australského režiséra Petera Weira Zelená karta (Green Card â?? 1990), kde Zimmer rezignoval na klasické romantické melodie a celý soundtrack postavil na směsi new age syntezátorů a etnických perkusí. Obdobnou invenci a smysl pro netradiční zacházení s hudebním doprovodem projevil i ve filmu Myslete na Henryho (Regarding Henry â?? 1991), kde postupoval podobným způsobem.

Je pravdou, že soundtrack Lepší už to nebude je zajímavý a do jisté míry originální především prostřednictvím excentrických smyčcových pasáží, které přesně vystihují Udallovu povahu. Postupně s vývojem jeho charakteru se tento prvek pochopitelně vytrácí a ke slovu přicházejí tklivé, romantické melodie, které představují spíše Zimmerův lepší standart. Modelování a zachycení Udallových stavů a nálad je v kontextu s obrazem mnohem funkčnější než skladatelovo vyprávění o lásce, porozumění a toleranci. Velmi neotřele je pracováno i s nadsázkou a humorem, který je přítomný ve větší části kompozice. Skladatel k navození vtipné situace nevyužívá v komediích častého principu â?žmickeymousinguâ?ś tj. otrocké napasování hudebních frází na jednotlivé záběry (postup běžný převážně u animovaných filmů), ale raději vsází na výstavbu melodie, kontrast, kontrapunkt hudebních nástrojů, jenž je sám o sobě nesmírně svěží a humorný. Se stejnou elegancí a smyslem pro ironii se Zimmerovi podařilo navázat na kvalitu soundtracku Lepší už to nebude v hudebním doprovodu ke snímku Ĺ vindlíři (Matchstick Man â?? 2003), kde opět s íspěchem předvedl komediální polohu své tvorby. Hudba k filmu Lepší už to nebude je výjimečná zejména proto, že se její autor vydal jiným směrem, než je u něho běžné. Pro tohoto skladatele příznačný a nezaměnitelný rukopis se ve mnoha momentech téměř ztrácí a výsledek vypovídá o bohatosti, žánrové a stylové různorodosti Zimmerovy filmografie.

â?žHans Zimmer se svým týmem měl prý na složení této hudby 10 dnů! V tom případě klobouk dolů. Syntezátory tentokrát odpočívaly a ke slovu přišel klavír jako z Forresta Gumpa a malý orchestr jako z pošťáka. Menší polovinu alba tvoří romantické písničky, ze kterých nejzajímavější je ďábelský Zimmerův remix montyypthonovské (nepříliš romantické ) â?žAlways Look on the Bright side of Lifeâ?ś v podání Arta Garfunkela. Text â?žLife is a piece of shit â?ž je z pochopitelných důvodů nahrazen slovy â?žLife is a counterfeitâ?ś.â?ś


â?žJaký kontrast! Po militaristickém, elektronickém soundtracku pro Peacemakera a Skálu, přichází Zimmer se srdečnou, romantickou hudbou, která se v žádném případě nepodobá jeho předchozímu, specifickému stylu. Lepší už to nebude, nominované na Oscara, představuje pro fanoušky Hanse Zimmera osvěžující změnu.â?ś


LUCAS