Pro Christophera Younga byla POVODEŇ jedním z prvních skutečně velkých a vysokorozpočtových filmů. A i když v kinech nakonec propadla, definitivně potvrdila Youngův status zručného a flexibilního skladatele, navíc v žánru, který â?žmistrovi hororůâ?ś není zcela vlastní.

Spousta diváků byla zklamaná proto, že místo očekávaného velkého katastrofického filmu se jim dostalo klasické akční historky, která titulní povodeň využívá jenom jako kulisu. V zaplaveném a evakuovaném městečku někde na středozápadě Spojených států se odehrává obvyklý příběh, kdy nepovedená loupež značného množství peněz vyístí v honičky a přestřelky mezi â?žtím dobrýmâ?ś (zaměstnanec bezpečnostní agentury v podání Christiana Slatera) a gangem â?žtěch zlýchâ?ś (vedených vynikajícím Morganem Freemanem). Vše je ještě eskalováno neustále stoupající vodou a hrozbou protržení blízké přehrady.

Jak již bylo naznačeno, katastrofická povodeň slouží jenom jako pozadí pro non-stop akční jízdu (nezapomenutelná je hlavně honička na vodních skítrech v budově místní školy), která Christopheru Youngovi nedává žádné možnosti pro budování subtilního napětí či pro vývoj jednotlivých charakterů. Hlavním jeho íkolem bylo složit hlasitou â?ždusajícíâ?ś akční hudbu, která by film hnala neustále dopředu a dodala obrázkům dynamiku. Pokud výsledný soundtrack zhodnotíme z tohoto íhlu pohledu, lze mu vytknout jen velmi málo.

Album otevírá nejsilnější a nejlepší skladba celého CD. Hard Rain (Main Titles) představuje oba dva hlavní motivy díla, v obou případech v té nejrozvinutější a nejpropracovanější verzi. Hned počáteční temná a zlověstná fanfára (pro osm lesních rohů) s velkou dávkou osudovosti předznamenává sílu povodně a tragédii, kterou do zaplaveného města přináší. Druhým motivem je teskná melodie hraná na foukací harmoniku, která patří banditům a svým stylem upomíná na â?žwesternovéâ?ś místo konání děje (malé, opuštěné město). Bohužel, zatímco v první skladbě jsou oba tyto motivy prezentovány v celé své kráse, v dalším průběhu alba se z nich už objevují jenom kratičké fragmenty, které sice (hlavně v případě ozvuků harmoniky) působí velmi osvěžujícím dojmem, ale mohlo se s nimi pracovat mnohem více a důkladněji.

To však neznamená, že zbytek score už nic nenabízí. Londýnský metropolitní orchestr se do Youngovy partitury mohutně opřel a vznikla tak velmi našlapaná, tepající a svěží akční hudba, které na síle ještě notně přidává použitá elektronika. Syntetizátory a elektronické bicí jsou přítomny téměř neustále, ale poměrně decentně, hlavní slovo má rozhodně orchestr (perkuse a bicí linka dodávají hudbě výrazný rytmus a ženou ji tak neustále dopředu). Za celou stopáž CD hudba zpomalí jen výjimečně, klidné momenty se skoro nevyskytují (snad jen krátké skladby Karen či The Rain). Jinak se jedná o nepřerušenou akční jízdu, která sice originálními nápady šetří, ale vše je zpracováno velmi zručně a melodicky.

HARD RAIN jednoznačně potěší milovníky poctivých akčních soundtracků (hlavně těch od Jerryho Goldsmithe, protože celkovým â?žsoundemâ?ś jako by mistrovi z pera vypadl). Hlavní výtka směřuje k malému využití motivů a možná i k občasné jednotvárnosti hudby, protože kromě temné akce nenabízí už žádnou jinou polohu. Nicméně v rámci žánru se jedná o mimořádně kvalitní počin, který za celou stopáž ani chvíli nenudí a který si zasluhuje nadprůměrné hodnocení.


VanTom