Než se stal James Newton Howard hudebním mecenášem M. Night Shyamalana a složil takové 'seriózní brilantnosti' jako UNBREAKABLE nebo SIGNS, operoval s proměnlivým íspěchem a hlavně ve stínu svých velkých kolegů v mnoha žánrech. Jeho největším dílem této staré doby byl WATERWORLD - nonstop melodické a na samostatný poslech přímo ideální exotické dobrodružství s nesmírně pestrou nabídkou hudebních stylů od vzletné výpravnosti a nabušené akce, až po poetické snění a romantickou idylku.

Stylem by se dal WATERWORLD přirovnat k pozdějšímu Howardovu DINOSAURovi. Oddychově, místami až pohádkově znějící hudba, ve které stejný prostor jako orchestr, dostávají různé etnické flauty, chorály a v neposlední řadě i výrazné syntezátorové efekty, místy zavánějící až kýčovitostí na írovni Goldsmithova Ĺ amana. Ale Vodní svět, třebaže nemá až tak goldsmithovsky ížasné motivy, je jako celek pestřejším soundtrackem. A pokud má nějaký výraznějši handicap, je to dle mého pouze repetitivnost. Vzhledem k tomu, že se Howard snaží měnit každou skladbou i tvář hudby, na poli 24 tracků se tyto tváře často opakují. Je to pestrý a příjemně poslouchatelný gulášek, ale je to prakticky dvakrát to samé za sebou. Je jen na vás, jestli to budete jako já považovat za zbytečné nastavování kaše, nebo vám vyhovují dlouhé soundtracky, obsahující pokud možno co nejvíce hudby.

Ještě k té kýčovitosti a jednoduchosti - WATERWORLD obsahuje syntetiku a samply, které se už dnes ve filmové hudbě příliš nepoužívají, co dělá album trošku staromódním a zastaralým. Ovšem tady je opět jen na vás, jestli to přijmete za slabinu. A do jisté míry to bude záviset na tom, jestli se soundtracky teprve začínáte, nebo jste již zkušený guru. V druhém případě si totiž v této staromódnosti dílka najdete roucho nostalgie a budete si jej pouštět ze stejných důvodů, z jakých si někdo dneska pouští z videokazety Schwarzeneggerovo Commando. Je to out, ale jistým způsobem je to pořád cool.