Stejně jako Tom Hanks už má svůj věk a nikam se nežene, nespěchá ani hudba k jeho poslednímu filmu. Tom Hanks se poprvé vydal na Západ, aby ho režíroval - pro někoho zcela jinak - Paul Greengrass. Stejně jako film dává vyniknout scenériím, tedy zemi a její kráse, James N. Howard se noří do duše pocitů a nálad, které barví houslemi, tu kytarou a jindy bicími do hávu westernu. James N. Howard se už na Západ vydal, v roce 1994 podmaloval svojí hudbou snímek WYATT EARP, myslím, že jeho hudba byla jedním z mála povedených prvků tohoto velkofilmu.
Hlavní roli v hudbě o vyprávění příběhů hrají smyčce, housličky, klavír, místy kytara. Vše je jemné, elegantní, plíživě podmanivé, pomalu se linoucí, lehce melancholické. Hudba jako by identifikovala rozpoložení mysli a hledala souznění, pochopení. Jako by sjednocovala veškeré pocity básníka - smutek, naději, hledání pravdy, hledání hodnot. Celkově se jedná o jakousi lyrickou báseň, jak filmovou, tak hudební. Ve filmu, kde se lidé potkávají a přesto se míjejí, kdy jeden vypráví a mnozí neposlouchají, se příběh pomalu loudá. Není těžké pochopit, kam směřuje, ale důležité si užít ten pocit, který silně podmalovává a posiluje právě Howardova překrásná hudba.
Motiv kapitána Kidda vystřídá v druhé skladbě nádherná melodie, ne nepodobná silně podmanivé a křesťansky laděné Hallelujah od Leonarda Cohena. Vždyť příběh se odehrává na západě Ameriky, v době po občanské válce, kdy lidé hledali víru a nacházeli odpovědi u Pána. Tento motiv zní neskutečně přenádherně a vrací se několikrát během scóre v dalších variacích. Pokaždé je ohromující jeho krása, pokaždé když se vrátí a znovu objeví. Ve čtvrté skladbě, Arriving at Red river, poprvé zmohutní hudba, aby zvýraznila cestu, změnu, protože celým filmem se táhne linka o cestě domů, o cestování za svou rodnou hroudou. Ne však tam, kde se člověk narodil, se cítí nejlépe, celá etapa cestování starého kapitána Kidda a malé Johanny je o porozumění a nalezení míru, pochopení, vzájemné úcty. Přestože i nadále jde o poslech spíše náročnější, jde o hudbu navýsost kvalitní a její zabarvení láskou k přírodě a hledání naděje a spasení jde hodně do hloubky. Celé scóre je tak intimní zpovědí skladatele, kterému příběh hodně sedl a on se našel v hudbě, kterou dodal. Snad mu u komponování za zády andělé křídly vířili prach a dohlížely na jemnost témat, které se tu a tam mísí s dramatickými tématy. Tak jak je přináší cesta dvou hlavních protagonistů.
Hudba zde nachází podobu jakési ozvěny, ozvěny, která se vrací z hor, hustých lesů, neproniknutelných nebes. Pokud si představuji, že nějak je popsán vztah člověka a jeho rodné půdy, asi bych si vzpomněl právě na NEWS OF THE WORLD.
Hudbou, na celkové ploše cca 71 minut, probleskují jemné klavírní nuance podkreslené hlubšími, či temnějšími záchvěvy smyčců. Občas zpěvu, občas kytary - akustické, či elektrické v příslušných dramatických pasážích. Náročnost poslechu je dána především celkovou stopáží, která neustále vyžaduje pozornost a chvílemi může přicházet pocit skomírající svíce.
Přesto je zde neochvějný pocit přírody kolem nás, skoro je slyšet zpěv ptáků a šumění větví ve větru, tyto pocity připomenou to niterné, co James umí (VESNICE, 2004; SNÍH PADÁ NA CEDRY, 1999).
Skladbou The Road to Dallas vyznívá v celé kráse a síle James, coby klasik holllywoodské hudby se vším dobrý, i špatným. Jasně definovaná melodie, vystupňovaná a následně upozaděna. Dalo by se říci, no jo, celý James - on klenuté hudební plochy umí, gradaci a drama uschované pod notičky vyladěné do pozoru. Po takovýchto kratších vznešených tématech se vždy vrátíme do pocitů a malých drobností, které jsou vyprávěny na vlnkách jemné hudby, vždy velmi elegantní a vždy nenápadné. S tím jak se blíží druhá půlka hudební stopy, stejně tak i blížící se finále, dostáváme pořád několik příjemných nápadů, jemných variací na melodie ze začátku- někdy jemně ťuknutá, jindy v náznacích nedohraná.
Hudba si vyžaduje pozorný poslech, který člověku přinese klid do duše, pozorný poslech, který odhalí malé nuance a detaily schované tak nevtíravě v hudbě. V hudbě mistra Howarda, který zde skládá to nejhezčí a nejlepší ze své letité tvorby. Ačkoliv se nerýsují zpěvné motivy, negradují dramatické elegie, přesto jde o pozoruhodný počin, který si zaslouží vaši pozornost. U tohoto filmu se sešli tři legendy, Tom Hanks, Paul Greengrass a James Newton howard. Jeho hudba zde vystupuje možná až silně před dva ostatní jmenované, ale to je do určité míry dáno zpracováním celého příběhu. Není zde akce, klasický western to skutečně není, což pochopil i James. Jde o krásný lidský příběh o vyprávění příběhů, protože historie tvoří dějiny, které rýsují budoucnost.