Thomas Newman je výjimečný skladatel. Nenechává se ovlivnit nikým a ničím a už dlouhá léta má svůj vlastní, lehce identifikovatelný styl. Problém ale je, že se ho většinou drží tak pevně, až jsou si leckterá jeho díla vzájemně někdy až přehnaně podobná a to, co je někde originální a pozoruhodné, mnohde jinde zase působí všedně a nezajímavě. PHENOMENON patří k Newmanově ranější experimentální tvorbě (rok 1996), kdy ještě kladl důraz na výraznější orchestrální prvky a ony originální hudební finesy, které definují zejména jeho hlavní současný styl, tehdy používal spíš jako doplněk. PHENOMENON sice pochází z doby půvabně orchestrálních Little Women nebo působivého a všeobecně uznávaného THE SHAWSHANK REDEMPTION, jenže narozdíl od obou jmenovaných, ve FENOMENÓNOVI bohužel nefunguje vše, tak jak by mělo. Film, který příliš drze balancuje na hranici hned několika žánrů, svému názvu rozhodně nedostál, stejně jako soundtrack, který zní na Newmanovy poměry až neuvěřitelně všedně.

Hned v ívodní skladbě se v plném znění předvede příjemný, ale nijak zvláštní ístřední motiv, který v hlavě neudržíte déle než pět minut po skončení alba. Následující Something to Do je tak tichá a tak kratičká, že ji ani nezaznamenáte a tak první (a zároveň poslední) výraznější a zajímavější okamžik přichází až ve skladbě třetí (The Orchard), která zaujme klasickými Newmanovými perkusivními hříčkami na pozadí jednoduché ale působivé kytarové brnkačky. V tomto okamžiku se chtě nechtě musíte smířit s tím, že lepší už to prostě nebude. A co víc, bude to už jen a jen slabší. Dvě nadcházející skladby sice nabízejí vcelku příjemnou kombinaci smyčců a piana, ale opět jsou natolik krátké, že je sotva postřehnete, natož abyste si je zapamatovali. Ĺ estému tracku (Chicken Wire) pak dominují nějaké ty klasické jižanské rytmy vyluzované zejména pomocí perkusí, a jak elektrické, tak klasické kytary - tento motiv lze slyšet i v závěru ívodní skladby. O zbývajícím obsahu alba se už dál nemá smysl jakkoliv rozepisovat, protože žádný nový prvek nebo motiv už se na soundtracku neobjeví a za zmínku nestojí ani závěrečná skladba, která (i když se snaží) rozhodně není žádným odpovídajícím vyvrcholením.

Ale abyste to nechápali špatně, PHENOMENON není vyloženě špatná hudba a má pár světlých míst, jen na mě prostě působí dojmem, že byl Newman při její tvorbě asi hodně unaven, protože nejenže své dílo neobohatil ničím alespoň trochu novým, ale očividně jel jen na půl plynu a neobohatil ho ani ničím opravdu zajímavým. Ještě jsem nezmínil, že na příšerné zkratkovitosti a celkové nevýraznosti alba má samozřejmě podstatný podíl i jeho délka, která se vejde do pouhých 25 minut! Vzhledem k tomu, že jde o bootleg, který vznikl z kratinké promo kazety, není se krátké stopáži co divit. Navíc se dá spekulovat, jestli v tomto případě není malá délka nakonec spíš plusem.

Ve filmu sice funguje spolehlivě, ale pod vlivem všech výše uvedených faktorů na mě Newmanova kompozice působí jako silný podprůměr z pohledu jeho tvorby a lehký podprůměr pak z pohledu všeobecného. Jestli bych mohl PHENOMENON s klidem v duši někomu doporučit, pak snad jedině skalním Newmanovým fandům a to ještě pouze v případě neznalosti THE SHAWSHANK REDEMPTION, které obsahuje v podstatě íplně to samé (a ještě mnohem víc), ale výrazově, emocionálně a zejména kvalitativně se pohybuje minimálně o třídu výš.


SCAJO