Považte, že kdyby byl soundtracking vždycky jen výroční událostí, scházíme se už čtvrt století! Ten letošní, uspořádaný pro změnu a opět v Toulcově dvoře, totiž byl pětadvacátý. Na malé jubileum by však hádal pouze ten, kdo není zasvěcen - všichni skalní účastníci přece pamatují dřívější frekvenci setkávání i dvakrát do roka.

Tentokráte se fanoušků filmové hudby sešlo méně, než obvykle (že by ve špičce všehovšudy čtrnáct?), čímž můj optimistický odhad: minimálně dvacet, kterému jsem přizpůsobil tisk soutěžních formulářů a Lokutus výši vstupného, dopadl tak, že já jsem měl přebytek a Lokutus manko... Pravověrné jádro oslabila překvapivá neúčast některých stálic (např. Antony, Aman, Dealer).

Nižší počet hlav a kazící se počasí vyvolaly atmosféru vesměs komorní a vzpomínkovou, s diskuzí div ne existenciální: cédečka už málokoho táhnou, ta, která by zaujala, nikdo nevydá, naopak se recykluje pořád to samé…nakupuje se líp, poněvadž celníci prý v aktivitě polevili, ale prodává hůř, protože poštovné jde nahoru a poplatky a limity na ebayi jakbysmet…ten Ottman je stejně neskutečný popleta, málem kvůli jeho zmatkům krachnul vrchol SoundtraConu…ani soundtracky uložené na speciálních harddiskách v bankovním sejfu nejsou v absolutním bezpečí…Zkrátka jsme se podělili o to, co komu ve vztahu k filmové hudbě zrovna leželo na jazyku.

Světlý bod reprezentovala pečlivě vypravená třetí kompilace filmové hudby Jiřího Šusta, na níž má zásluhy Zia. Z jeho komentářů jsem usoudil, že překážkou vydavatelského úsilí a práce na převádění hudby není jen lakota manželek pozůstalých po skladatelích, ale i bujaré společenské radovánky rozvíjené přímo u vydavatele (rozuměj u Zii doma) jeho sestrou. Ani jsme tedy v této souvislosti nepočítali, zdali návratnost nákladů investovaných do převáděcího přístroje lze očekávat do příštího soundtrackingu nebo někdy v přespříštím století.

Ojedinělé bylo setkání v Toulcově dvoře tím, že se dvakrát soutěžilo, což trochu navodilo program v čase dopoledním i odpoledním. Nezastírám, že jsem si svojí soutěží malinko přihřál již jednou vroucí (svatební) polívčičku. Mimoto jsem předpokládal, co se následně potvrdilo: i notoricky známé kousky se časem mnohým vytratí z paměti, ne tak neustále povědomým zvukem, jako požadovanou schopností přiřadit tomu zvuku název filmu a jméno skladatele. Na sobě jsem si toto zjištění ověřil během druhé soutěže přichystané VanTomem. Nicméně výsledky byly uspokojivé. V první soutěži z 87 dosažitelných bodů získali:

1. Lokutus 59 b.
2. VanTom 39 b.
3. YaroslaF 31 b.
4. Ubik 30 b.
5. Ewan 25 b.
6. Steve 24 b.
7. Zia 23 b.
8. Pepak 21 b.
…

Namísto kompletních výsledkových listin jsem zaznamenal, že o ceny (alias přines, co ti doma přebývá) se žádná velká bitva nestrhla, spíše byly glosovány s nostalgickým úsměvem. Ještě před pár lety se skoro všechna nabízená CD-R co nevidět a s vážným zaujetím rozebrala, kdežto dnešek zřejmě nasvědčil trendu: nač si přetěžovat police kopiemi, když je hudba k poslechu na internetu. Anebo všichni všechno máme v originálech? Možná ano, poněvadž i nabízená originální CD byla počastována víceméně zdvořilostním zájmem.

No nic, doba se holt mění a spolu s ní i my. Někdo pružně a zvesela, druhý těžkopádně a s povzdechem. Jelikož patřím spíše do té konzervativní ligy, rád ji budu hájit na příštím soundtrackingu!

bertram