![]() |
|||||||||||||||||
![]() |
|||||||||||||||||
|
|||||||||||||||||
![]() |
![]() |
EL CID vzkříšen ve Smečkách
Hudební vydavatelství Tadlow Music se loni naplno pustilo do svého nejambicióznějšího projektu. Produkční tým, který minulý rok připravil re-recording kompozice Miklóse Rózsy pro film SOUKROMÝ ŽIVOT SHERLOCKA HOLMESE (The Private Life of Sherlock Holmes, 1970) režiséra Billyho Wildera, si tentokrát vytkl skutečně troufalý cíl. Společně s 94-člennou Filharmonií města Prahy, souborem Cornets of the Central Band of the RAF a sborem Crouch End Festival Chorus se nyní pokusí přivést k životu kompletní nahrávku veleslavného Rózsova opusu EL CID, na kterou někteří fanoušci čekali více než půl století. Původní nahrávky z roku 1961 totiž byly nešťastnou (?) náhodou zničeny a tak byl re-recording jejich poslední nadějí. Příznivci Golden Age ani nedýchají. |
|
|
|
Z Rózsovy partitury, která zahrnuje více než 140 minut hudby, by neměla chybět jediná nota. Poprvé producent Tadlow Music James Fitzpatrick s dirigentem Nicem Rainem přijeli do Prahy loni na začátku září, aby tu pořídili první blok skladeb. Na první nahrávací frekvence vybrali skladby, které nevyžadovaly výrazný restaurátorský zásah: “Overture”, “Prelude/Main Title”, “Entry of the Nobles”, “Coronation”, “Fight for Calahorra”, “The Road to Asturias/13 Knights”, “The Expedition”, “Wedding Night”, “The Barn – Love Scene”, “El Cid March”, “Battle of Valencia”, “The Death of El Cid” a “The Legend and Finale” (viz. ukázky na stránkách Tadlow Music). Během dvou dní (čili čtyř nahrávacích frekvencí) tehdy pořídili nějakých 70 minut hudby, kterou zrekonstruoval Pat Russ. |
|
|
|
Také jarní nahrávací frekvence vyblokovaly studio na celé dva dny. Ve čtvrtek 13. a v pátek 14. března 2008 se tu nad EL CIDem podruhé sešli producent James Fitzpatrick, dirigent Nic Raine a mistr zvuku Jan Holzner s Filharmoniky města Prahy. Programový plán byl tentokrát skutečně nabitý a vyčerpávající. Opět zhruba 70 minut hudby (včetně té, která nebyla ve filmu použita). V šibeničním termínu čtyř týdnů ji z původních Rózsových partitur a poznámek zrekonstruoval a zorchestroval sám Nic Raine, který patří k lidem z nejpovolanějších. Dělal instrumentace například pro Elmera Bernsteina, Maurice Jarreho, Gabriela Yareda, Michaela Kamena, George Fentona, Carla Davise nebo Johna Barryho, především ale kdysi společně s Christopherem Palmerem pracoval přímo pro Miklóse Rózsu. | |
|
|
Dobrá nálada tvůrčí tým neopouštěla ani přes velké vypětí a obdivuhodné nasazení. Pro mnohé se dnes totiž pradávný sen stával skutečností. Účast byla ve čtvrtek vskutku hojná, dostavilo se přes devadesát profesionálů z řad Filharmoniků města Prahy. Rózsova kompozice je skutečně ROZSáhlá a tomu odpovídalo i velkorysé složení málem stohlavého tělesa. Hudebníci zaplnili nahrávací studio až po vrchní hranici kapacity. Pár členů navíc a už by o sebe šťouchali lokty.
Objevením dobře zasutého hudebního studia Smečky, které je součástí Barrandov studia a.s., člověk vstoupí na půdu docela jiného světa. Jen pár kroků boční uličkou z Václaváku, v řadovém obytném domě, který je k nerozeznání od zbytku budov v úzké ulici Ve smečkách, v prvním poschodí a za oprýskanými chodbami, tam se už 40. let minulého století tiše kryje proslulé útočiště filmové hudby. A skutečně, jako by na nově příchozího dýchla sama doba Golden Age. |
|
|
|
12m x 19m x 7m - takové jsou míry hudebního studia Smečky. Pod vysokým stropem se na hudebníky sklánějí široká ramena stojanů s mikrofony. Jsou jich tu desítky. Přímo nad dirigentovou hlavou se pak rozpíná impozantní konstrukce, která připomíná strnulá hmyzí tykadla. Mikrofony z ní míří do středu místnosti. | |
|
|
Za dirigentovými zády, nízko nad vypolstrovaným vchodem svítí červené TICHO. Protější stěně dominuje širokoúhlé projekční plátno, na které se ale tentokrát nepromítá. Jediný obraz z filmu, který má dirigent příležitostně k dispozici, poskytuje malý monitor u pultíku, ale ani ten není závazný a při nahrávce re-recordingu se na něj dirigent může ohlížet, ale také nemusí. V prostoru mezi stěnami se tísní zatím opuštěná, nahusto rozestavěná stovka židlí a stojanů na noty. Mezi nimi se proplétá technik s motivem pochodu El Cida na rtech. „Dáte se kávu nebo čaj“, ptá se nás neposedný mužík ve vínovém pulovru, kterého je všude plno, a ihned odspěchá do kuchyňky. Není to asistent, ani inscipient, nýbrž sám producent James Fitzpatrick. Jakmile se ozve „jedeme na červenou, vážení“, zadržíme dech.
Za studiem a odhlučněným průchodem se nalézá nevelká, ale o to zásadnější místnost, kam se sbíhá veškerá kabeláž. Režie. Oproti kontrolním místnostem jiných nahrávacích studií nemá režie ve Smečkách přímý vizuální kontakt s halou s hudebníky, protože stojí bokem, a tak dění v sále přenášejí kamery. Nejvíce prostoru kolem sebe v režii přirozeně má mistr zvuku Jan Holzner. Ovládá panel stojící uprostřed místnosti a míří na něj trojice obřích reproduktorů (včetně dvou zadních, které jsou menší a zavěšené u stropu). Sérii monitorů, na které se přenáší záběry z vedlejšího studia a pracovní plocha záznamového softwaru Pro Tools HD1 7.1 s výstupy ze všech 32 mikrofonů, doplňuje plochá televize uprostřed mezi okny. |
|
|
|
Za zvukařovými zády mu přes rameno naslouchá pohodlně usazený skromný muž a je znát, že se tu cítí jako doma. James Fitzpatrick, producent a výkonný ředitel Tadlow Music, je ten, který celou tuto odyseu uvedl do pohybu. Ke štěstí a ke své práci nepotřebuje víc než sešité notové archy rozložené před sebou, sadu barevných zvýrazňovačů, na dosah umístěné tlačítko interkomu s telefonním sluchátkem s přiléhavou nálepkou PHONE HOME a DVD přehrávač s filmovým EL CIDem. A příležitostně pochopitelně i čaj, nebo kávu. Zbytek osazenstva v režijní komůrce tvoří už jen zvídaví fandové. Britský nadšenec Doug Raynes s poznámkovým blokem, zamlklý fanoušek z Maďarska Gergely Hubai, který je evidentně v sedmém nebi, a hrstka českých zevlů (jmenovitě Geoffrey, E-Wan, Hana‘an). Netroufáme si ani hlesnout, byť kolem nás panuje vstřícná pohostinnost a profesionální soustředění zbavené jakéhokoliv napětí. A to i přestože se náročný kus ani napočtvrté nedaří zahrát bezchybně a komunikace zaškobrtne. Nikdo však ani tehdy nezvedne hlas. Známky nervozity patrné nejsou. Ozývá se jen přívětivá angličtina, humor a pokyny pohotově tlumočené zkušenou paní překladatelkou Stáňou Vomáčkovou, která si hbitě poradí i s náročnější muzikologickou terminologií. |
|
|
|
Sedíme jak pět peněz, ani nedutáme. Krčíme se v koutě a snažíme se být co nejméně na obtíž. Vždyť tu jsme jen z milosti laskavého pana producenta, který nemusí mít nejmenší zájem na tom, aby nás mezi sebou trpěl. Docházíme k závěru, že za to s největší pravděpodobností můžeme být zavázáni sdílené vášni pro filmovou hudbu. | |
Máme ještě jeden důvod být potichu, jak to jen jde. Jakmile se jede naostro a mistr zvuku k odposlechu pustí do reprobeden pouze to, co sbírají mikrofony, špiclují jak on, tak i James Fitzpatrick uši, aby jim nyní, kdy lze ještě zjednat okamžitou nápravu, neunikl jediný rušivý element, který by nahrávku znehodnotil. | |
|
|
Může to být nesoulad mezi sekcemi orchestru, vadná nota nebo ruchy od muzikantů (od pokašlávání po upadnutí smyčce), ale i třeba přelet letadla, který citlivé mikrofony zachytí i přes černě odhlučněné okenice. Pak je nutné nahrávku stopy nebo její inkriminované části zopakovat. V rychlém tempu bez prodlev, kdy se mezi pauzami točí jedna stopa za druhou - a pod mikrofony sedí takoví profesionálové, že některé Rózsovy kusy, zvláště ty kratší a jednodušší, jedou hned na první ostrou – se také snadno stane, že například za harfou zrovna nikdo nesedí, protože si harfenistka akorát odběhla. I nad takovými drobnosti je zapotřebí bdít. | |
Profesionální souhra zvukaře Jana Holznera a producenta Jamese Fitzpatricka v režijní kajutě udiví. Pak si člověk uvědomí, kolik společného toho mají oba za sebou. Dohromady utvářejí sehraný a dobře secvičený tandem, který bezděky budí respekt. Za léta spolupráce si vypěstovali způsob komunikace na úrovni posunků a drobných, nepatrných pokynů. Zbylým článkem pracovního kolektivu je Nic Raine, který na dirigentském stupínku ihned chápe komentáře z režie a tlumočí je prostřednictvím taktovky a paní inscipientky tělesu. Práce bez zbytečného vysvětlování odsýpá. Čas je zde drahocenný. Pronájem studia ani Pražských filharmoniků není zadarmo a ohled je třeba brát i na málem stovku hudebníků ve vedlejší místnosti, na které s postupujícím odpolednem doléhá už i fyzická únava. Obvykle se totiž začíná v 9 hodin ráno a končí v 6 hodin večer. | |
|
|
Pobyt v kontrolní režijní místnosti skýtá ještě jednu unikátní příležitost. Můžeme si na profesionální aparatuře vyslechnout skutečně impozantní znění Rózsovy kompozice. Při mixu sice ještě dojde k úpravám a k dalšímu ladění, takže na skutečně luxusní poslech dojde až tam, ale už při poslechu hrubého záznamu padá brada. Fanfárová epika, vznešená, výpravná témata nesená hrdinskými pochody, nádherná romantická hudba a všeobjímající „a lovely BIG sound.“ Během naší přítomnosti na place se bohužel nenahrávala žádná skladba se sólovým výstupem houslistky Lucie Švehlové. Nicméně její přesvědčivý výkon na loňském re-recordingu The Private Life of Sherlock Holmes dává tušit, že i tentokrát uspěje. Zveřejněné ukázky (viz. výše) jsou toho důkazem. Nahrávka Jana Holznera nyní poputuje do mixážních pultů Garetha Williamse v Cambridgi. Je třeba ještě přidat nahrávku sboru, souboru Cornets of the Central Band of the RAF a varhan z katedrály v Peterborough. Teprve pak se dočkáme kýženého vydání EL CIDa. Oproti původnímu plánu, který počítal s balíčkem dvou CD a jedním DVD, které by po vzoru kompletních nahrávek LOTRa přineslo hudbu v prostorovém mixu 5.1, to však v tuto chvíli vypadá, že se James Fitzpatrick rozhodl pro verzi o třech CD. Důvodů je několik. |
|
|
|
V Praze prý nahráli o fous víc hudby, než se dopředu propočítalo, a byla by věčná škoda smést přebytečnou pod stůl. Na třetím CD také vzniká prostor ke zveřejnění nejenom alternativních verzí některých skladeb, Fitzpatrick také konečně bude moci vydat Rózsovu hudbu k POJISTCE SMRTI (Double indemnity, 1944) od Billyho Wildera, klasickému filmu noir, kterou nahrál už během frekvencí k re-recordingu The Private Life of Sherlock Holmes. Tehdy se pro ni nenašlo místo. V datové stopě by se také mělo objevit video z nahrávacích frekvencí. Dalším – a prozaičtějším – důvodem, proč EL CID nebude i na DVD v 5.1 mixu je ten, že na jeho přípravu není dost času ani prostředků. Cena za takový komplet by také byla výrazně vyšší, přičemž není jisté, zda by o DVD fanoušci jevili zájem a byli si ochotni připlatit. Nejpravděpodobněji 3CD EL CID od Tadlow Music vyjde letos na podzim. |
|
Bližší informace o jednotlivých skladbách, které se 13. a 14. března v Praze nahrávaly, viz. podrobnější poznámky zběhlejšího Douga Raynese. |
|
První nahrávací frekvence
13. března od 09:00 do 13:00
|
Druhá nahrávací frekvence
13. března od 14:00 do 18:00
|
Velký dík za unikátní příležitost nahlédnout do kuchyně re-recordingu Rózsova EL CIDa patří jak producentu Jamesi Fitzpatrickovi, který nás velmi přívětivě strpěl, tak E-Wanovi, který to celé zprostředkoval. |
|
Tomáš Vlček, Robert Richter |
|