Narozen: 1976, Cardiff, Wales, Velká Británie

Vzdělání: University of York, UK; University of Southern California

Bydliště: Los Angeles, USA

Zastoupení: Jean-Marc Lofficier

Spolupráce: Marco Beltrami, Harald Kloser

Oficiální stránky: www.ceiri.com

Jméno Ceiri Torjussena a jeho hudba neřekne příliš mnoho ani těm nejotřelejším filmovým fanouškům, aby taky ne. Jeho dosavadní tvorba je omezena jen na pouhou hrstku celovečerních snímků, z nichž se u nás svého uvedení dočkaly pravdpodobně pouhé tři tituly (z toho ke Scary movie 2 složil jen několik málo minut hudby), zatímco dále je zodpovědný za přibližně 20 krátkých snímků a stejný počet dokumentů. Většinu svého času dělí mezi orchestrátorskou práci a koncertní pódia, na kterých je tento rodák z velšského Cardiffu (narozen 1976), již proslulým veteránem.

Hudba měla, a má, v jeho životě velmi důležitou roli. Již od 8 let se učil hře na trubku a klavír, aby se následně vydal cestou kompozice, ke které přispělo studium na Universitě v Yorku a roku 1998 získané stipendium, jenž mu umožnilo odcestovat do Spojených států a završit učednická léta na prestižní University of Southern California (USC). Předtím, než odcestoval do Spojených států, strávil roku 1995 několik měsíců v Indii, kde nejen studoval tamější hudební techniky a historii, ale současně vyučoval klasické západní hudbě. Kromě symfonické práce, se nebrání ani experimentování s nejrozličnějšími hudebními styly a neváhá kombinovat jazz, hudbu inspirovanou lidovou tvorbou Indie a Indonésie s možnostmi elektronického samplingu a moderních kompozičních technik 20. století.

Několik let strávil hraním v soulových, funkových a disco skupinách. Byl zakládajícím členem Captain Mambo and the Funky Fandangos. Řadu let rovněž působil u skupiny Supernatural jako aranžér a napsal několik skladeb. Hlavním těžištěm jeho zájmu je však koncertní tvorba, jejíž seznam značně přesahuje seznam jeho filmových prací. Mezi jeho nejdůležitější díla patří L.A. Stories for chamber ensemble (2000), Momentum for full orchestra (1999), Blodeuwedd for large orchestra (2001), Welsh Folk-Fantasia for large orchestra (2002) a dále řada menších komornějších počinů určených pro netradiční nástrojové skupiny např. Varkalla (1997) pro 8 fléten, Rhumbato for Four Percussionts (2002) nebo Cofio for baritone voice and piano (2001), a v neposlední řadě i několik skladeb pro sólové piáno a housle. Za svou koncertní práci byl třikrát oceněn cenou Composers Medal at the Urdd National Eisteddfod. V oblasti jazzu získal cenu Daily Telegraph Jazz Arrangers Award. V roce 2000 byl jmenován "Bílým druidem Britských ostrovů" za jeho službu velšské hudbě a při této příležitosti vznikl i krátký televizní dokument o jeho tvorbě.

Právě koncertní úspěchy vedly k tomu, že Torjussen, ve věku pouhých 24 let, začal pracovat pro skladatele Marca Beltramiho, jako jeden z jeho orchestrátorů. Jejich prvním společným snímkem byl v závěru roku 2000 Dracula 2000 v režii renomovaného střihače Patricka Lussiera (Scream 1-3, Mimic, Cursed), který tímto snímkem debutoval coby režisér. Nebyla to však ani zdaleka první Torjussenova práce pro film, jelikož v té době měl za sebou již několik kratších televizních dokumentů a především i novou hudbu ke Kubrickově 2001: Space Odyssey (pouze 13 minut). Spolupráce s Beltramim pokračovala i snímky jako Angel Eyes, Joy Ride, Dangerous Lives of Altar Boys, I am Dina, při které mohl dát průchod zájmu o severskou lidovou hudbu, Blade 2, Terminátor 3: Rise of the Machines, Hellboy, I, Robot, Flight of the Phoenix. U posledních projektů pak pravidelně (nejčastěji společně s Marcusem Trumppem) skládá dodatečnou hudbu pro některé z Beltramiho projektů jako Underworld Evolution, Live Free or Die Hard, The Eye a nedávno dokončený snímek Amusement .

Jeho bohaté zkušenosti a spolupráce s Beltramim v posledních letech vedou k práci pro další skladatele, jako tomu bylo například u kompozic The Day after tomorrow a 10,000 B.C. Haralda Klosera nebo Cheaper by the Dozen Christopha Becka.

Jeho samostatné filmové počiny jsou především laciné a krátké snímky 9:30, Rooftop Kisses, zatímco těmi největšími poněkud pochybná komedie Funky Monkey a draculovský sequel Dracula III: Legacy (opět v režii Patricka Lussiera). Díky omezeným prostředkům, které tyto snímky mají nejen k dispozici v rámci své produkce, ale tedy notně i postprodukce, se jejich hudební zvuk značně odráží na jejich omezeném rozpočtu. Oproti původnímu Beltramiho Draculovi 2000 , se 3. díl v rukou Torjussena nese v mnohem chladnějším a gotičtějším kabátě. Dominují pomalé ženské vokály, varhany, smyčce a elektronika, které ve své kombinaci dávají hudbě velmi unikátní charakter.

Bohužel, jak už to v případě laciných a špatných snímků bývá, jejich hudební doprovod se velmi zřídka dočká svého vydání na CD, a tak jedinou možností i pro Torjussena představovalo zahájení vydávání svých kompozic na vlastní pěst a v současnosti jsou pod hlavičkou Wenalt Music dostupné jeho nahrávky pro snímky Undoing, Soul's Midnight a Mentor . Jeho dosavadní dostupné kompozice a ukázky z řady dalších filmových i nefilmových projektů dávají tušit, že základem jeho hudebního jazyka není tematická pompéznost a snaha o exhibici s omezenými prostředky. Torjussenovy řídké skladatelské počiny jsou povětšinou velmi decentními hudebními skladbami, jejichž dominantou nejsou jednoduché a snadno zapamatovatelné hudební motivy, ale především až expresionistické momenty a kombinace nástrojů, známé z děl evropských hudebních klasiků jako byli Georges Delerue a Nino Rota.

Množství cen a oblíbenost, které se těší v současném Hollywoodu, a jeho pozvolné prosazování se jako schopného orchestrátora i u dalších skladatelů, spolu s množstvím cen, které získal za svou koncertní práci, napovídá, že se v něm skrývá velmi zajímavý potenciál, který doufejme dojde brzy svého uplatnění i u některého většího projektu, jenž mu umožní zviditelnění mezi širokou diváckou obcí. Jako životní cíl to je zjevně poněkud málo, ale jako další krok v kariéře, si lze jen stěží představit jakýkoliv zásadnější.