|
 | |  | |  | |  | |  | |  | |  | |  |
|
|||||||||||||||||
|
|||||||||||||||||
|
|||||||||||||||||
|
|||||||||||||||||
|
|
Portrét:
|
|
Narodil se 9. června 1951 v Los Angeles v USA jako James Howard a svůj nepřehlédnutelný hudební talent předvedl svému okolí už v útlém věku. Důkazem budiž lekce piana, které dostával již od 4 let. Velmi brzy rovněž objevil kouzlo klasické hudby a dodnes obdivuje její tvůrce (zejména Brahmse, Tchaikovského, Ravela a Debussyho). Jamesův největší favorit však vždy byl (a stále je) Beethoven: "Z této hudby, která se pro mě už v dětství stala neodolatelnou, cítím ušlechtilost, stejně jako neuvěřitelnou touhu, cit a sílu." Po absolvování střední školy (na konci 60. let) se James vydal na Music Academy of the West v Santa Barbaře, kde studoval pod vedením klavírních učitelů Leona Fleishera a Reginalda Stewarta, později svá klavírní studia ještě doplnil na University of Southern California School of Music a formální vzdělání si definitivně dokončil studiem orchestrace pod vedením legendárního aranžéra Martyho Paiche, jenž se stal později dirigentem mnoha Howardových nahrávek. James se ale v mládí nevěnoval pouze klasice, pokoušel se psát také populární hudbu a jazz. "Byl jsem sice totálně zamilovaný do klasického repertoáru, ale psal jsem spíš populární hudbu," vzpomíná. Krátce byl dokonce členem rockové kapely Mama Lion, s níž, coby klávesista, nahrál v letech '72 a '73 dvě alba a sám toto období považuje za zlom, kdy se stal ve své branži konečně profesionálem (v té době byl ještě titulkovaný jako Jim Howard). V roce 1974 vydal své první sólové album, nazvané jednoduše James Newton Howard. "Newton" tam přibyl z jednoho prostého důvodu - jeho jméno nebylo nijak výjimečné, a tak chtěl James zabránit případné záměně s dalším autorem. Inkriminované album, jež bylo směsicí nejrůznějších žánrů, od rocku, jazzu a R&B až po klasiku, však na trhu neuspělo. James byl proto nucen vrátit se k profesi klávesisty a střídavě účinkoval hned v několika kapelách. Ve stejném roce, kdy vydal své první album, se oženil s bubenicí Brie Brandt, ale jejich manželství vydrželo pouhých 10 let. V roce 1975 se James (jako druhý klávesista) připojil ke kapele Eltona Johna, s níž byl v letech '75 a 76' na turné a nahrál s ní několik alb (později i jako aranžér a dirigent). Právě tehdy si James poprvé ve své kariéře vyzkoušel práci s větším orchestrem. Toto účinkování definitivně prolomilo ledy. Jamesova popularita začala nabírat na obrátkách a krom profese klávesisty a orchestrátora se stále více věnoval psaní písní a hudební produkci. Během všech těch let, strávených posléze v popředí hudebního průmyslu, si připsal na konto slušný seznam velkých jmen, se kterými spolupracoval (jen namátkou - Eric Clapton, Diana Ross, Cher, Barbra Streisand, Randy Newman, Olivia Newton-John, TOTO a mnoho dalších). |
|
|
|
K filmové hudbě James úplně poprvé přičichl v roce 1983 a jednalo se o snímek Twilight Zone: The Movie. Hudbu k němu sice komponoval (v té době už legendární) Jerry Goldsmith, který pro film napsal několik poměrně složitých klavírních partů a právě Howarda (jakožto vyhledávaného syntetizátorového specialistu) požádal, aby je nahrál. James k tomu později řekl: "Byl to velmi složitý klavírní part, Jerry je neuvěřitelný skladatel. Tenkrát jsem k němu byl, a stále jsem, naplněn obrovskou úctou. Již mnohokrát předtím jsem pracoval s různými orchestry, takže to nebyla má první orchestrální zkušenost, ale rozhodně mě dost ovlivnila." Ten nejzlomovější (a pro fandy filmové hudby nejšťastnější) okamžik Howardovy hudební kariéry však přišel až o dva roky později, kdy James zčistajasna dostal nabídku napsat hudbu ke komedii Kena Finklemana Head Office s Dannym DeVitem v hlavní roli. "Byl jsem tehdy opravdu vyděšený, protože jsem skutečně netušil, zda dokážu psát na pokyn.", svěřil se později. Nicméně to dokázal. "Pamatuji si, že jsem měl na komponování šest nebo sedm týdnů a hned na začátku jsem si tu práci zamiloval." Tenkrát se nevědomky definitivně octl na startu své životní kariéry, která ho tolik proslavila. |
|
V roce 1986 se James po více než dvouletém vztahu oženil s herečkou Rosannou Arquette, ale ani druhé manželství mu nevyšlo, skončilo rozvodem po necelých dvou letech. První větší filmovou zakázku dostal v roce 1987, kdy mu byla nabídnuta práce na dramatu režiséra Michaela Hoffmana Promised Land. Hoffman s Howardem si tehdy zřejmě padli do oka, protože od té doby spolupracovali na dalších 4 filmech a jejich pracovní vztah trvá dodnes. Za jejich oboustranně nejvýznamnější a nejoceňovanější projekt je považováno historické drama Restoration (1995), nevšední snímek plný skvělých herců, pro který James složil hudbu bezpochyby klasických parametrů. První známější režisér, pro kterého James ve svých začátcích pracoval, byl Taylor Hackford, ale tehdy (1988) šlo pouze o nijak výjimečný romantický snímek Everybody's All-American. Z období 80. let ještě stojí za zmínku Davisův thriller The Package s Genem Hackmanem (1989), kde Howard poprvé naplno předvedl světu svůj akční talent, ovšem brány Hollywoodu se mu definitivně otevřely až o rok později (na počátku 90. let), kdy napsal krásný (bohužel dodnes nevydaný) hudební doprovod pro popelkovskou romanci Garryho Marshalla Pretty Woman a zároveň velice profesionálně zhudebnil duchařský thriller Joela Schumachera Flatliners. V tomto období konečně vešel ve všeobecnou známost i jako seriózní autor filmové hudby a pomalu si začínal brousit zuby na první ligu. Titulově nejbohatší spolupráci, která trvá dodnes, navázal James v roce 1991 s režisérem (a rovněž plodným scénáristou) Lawrencem Kasdanem (šlo o snímek Grand Canyon). K dnešnímu datu čítá jejich společná filmografie celkem 5 filmů, přičemž hudebně nejzajímavějším titulem je zřejmě epický western Wyatt Earp s Kevinem Costnerem. Ale vraťme se k roku 1990. Tehdy se totiž James poprvé objevil na seznamu nominovaných na významnější filmovo-hudební cenu, když byl nominován na BMI Film Music Award za již zmiňovanou Pretty Woman. Rok nato se pak stal poprvé oscarovým laureátem, když ho Akademie ověnčila nominací za nádhernou hudbu k filmu The Prince of Tides, jež je dodnes všeobecně považována za jednu z nejvýznamnějších Howardových kompozic. Vyjma dvou originálních filmových písní ('Look What Love Has Done' z Juniora a 'For the First Time' z Báječného dne) už byl ale k dnešku na tuto (v zábavním průmyslu vrcholnou) cenu nominován jen třikrát, a to v roce 1993 za thriller The Fugitive, o 4 roky později za komediální score My Best Friend's Wedding a naposledy letos za mysteriózní thriller The Village. Právě snímek Andrewa Davise The Fugitive (a vůbec celý rok 1993) se dá směle označit za vrchol rané Howardovy tvorby. Kromě zmiňovaného, lehce akčního Uprchlíka doprovodil James ve stejném roce ještě tři další nadprůměrné snímky (Alive, Falling Down, Dave), a protože v každém z nich se zaskvěl, přívaly nabídek od režisérů a producentů rostly a Howard se konečně stal nezpochybnitelným členem hollywoodského skladatelského "áčka". |
|
|
|
V té době už měl James spoustu fandů, i kritika ho respektovala, a proto je neuvěřitelné a zároveň poměrně ojedinělé, že kvalita jeho děl nejenže dodnes ani trochu neupadla, ale naopak stále roste. V roce 1994 se znovu oženil a zdá se, že "do třetice všeho dobrého" bylo nakonec šťastným krokem. S třetí manželkou Sofií žije James dodnes a má s ní 2 syny. Když teď přeskočím několik následujících let (i když neopomenu zmínit skvělá díla jako Waterworld či Outbreak) a jen stručně se pozastavím u roku 1997, k němuž se datuje mimořádně působivá ďábelská hudba Devil's Advocate, kde Howard doposud nejdokonaleji skloubil orchestrální prvky s elektronikou a působivými chóry, ocitneme se v roce 1999, v roce Šestého smyslu. Příběh malého Colea, kterého pronásledují duchové, se stal největším diváckým tahákem roku. Scénárista a režisér v jedné osobě, M. Night Shyamalan, prokázal už v prvopočátcích natáčení svého prvního hitu, že má ve výběru spolupracovníků, jimiž se obklopuje, šťastnou ruku, protože volba Jamese Newtona Howarda znamenala pro filmový svět zrození nového geniálního tandemu - Shyamalan/Howard. Těžko přesně stanovit, který z dosavadních 4 Shyamalanových filmů je nejlepší a který naopak nejslabší, co se však dá vyhodnotit poměrně jednoduše, je právě Jamesova hudba k nim. Ta má totiž (zatím) jednoznačně rostoucí tendenci a všechny Shyamalanovské kompozice (The Sixth Sense, Unbreakable, Signs a The Village) patří k tomu nejlepšímu, co kdy James vytvořil. O nic slabší není ani další Howardův projekt ze sklonku 90. let - Snow Falling on Cedars. K tomuto nenápadnému dramatu Scotta Hickse zkomponoval překrásnou intimní hudbu, která sice v podstatě jen vyjadřuje pocity a ilustruje nádhernou zasněženou krajinu, ovšem ve výsledku se jedná o mimořádně kvalitní atmosférickou kompozici a jedno z vrcholných (a nejrespektovanějších) Howardových děl. |
|
Dnes má James své vlastní studio (JNH Studios), které si nechal zřídit v roce 1997 v Santa Monice v Californii. Kromě vlastní tvorby také již několik posledních let příležitostně vypomáhá méně zkušenějším filmovým skladatelům. Složil například hlavní témata k Frizzellovým kopozicím The Rich Man's Wife a Dante's Peak nebo k Debneyho Liar Liar. Již dnes má James Newton Howard na svém kontě tolik skvělých filmů a tolik skvělých kompozic, že i kdyby už nikdy nic nesložil, už jen za přínos filmové hudbě v oblasti akce a napětí, může být považován za velikána. On ale stále skládá a ještě dlouho skládat bude, a jestli to bude i nadále dělat stejně dobře jako dosud, máme se na co těšit. |
|
Scajo |
Filmografie:
|
James Newton Howard se ve sférách filmové hudby pohybuje letos už 21. rokem a během oněch předcházejících dekád se vypracoval až na post jednoho z jejích nejžádanějších a nejpopulárnějších autorů. Je jedním z těch, kteří už na počátku své kariéry vyrukovali s vlastním, lehce čitelným rukopisem, který James celá léta, strávená komponováním pro filmy nejrůznějších žánrů, stále piloval, až nakonec stanul na současném hollywoodském filmovo-hudebním Olympu. Nejsilnější stránkou jeho děl je jednoznačně výpravně-akční hudba říznutá romancí, ale v posledních letech se výrazně prosadil také v oblasti napětí, mystérie a hrůzy. Talent James Newtona Howarda však sahá mnohem dál. V jeho filmografii najdete celou paletu nejrůznějších žánrů, přičemž v každém z nich dříve či později slavil úspěch a mnohými je považován za nejkomplexnějšího a nejuniverzálnějšího filmového skladatele současnosti.
