Veskrze průměrný a snadno odhadnutelný snímek dostal na starosti velký Elmer Bernstein. Ten zde kombinuje náznaky svých známých věcí jako Krotitelé duchů, s thrillerovými prvky Mysu hrůzy Bernarda Hermanna, který adaptoval a aranžoval pro zpracování z roku 1991, nebo místy zaslechneme povědomě náznak ze Sedmi statečných. Hudba se stává jedním z mála lepšího na tomto "jednohubkovém" filmu.
V té době populární Macaulay Culkin byl obsazen jako malý andílek s nevinnou tváří, skrytý ďábel, který rád páchá zlo. S přibývajícími minutami filmu se tak i hudba stává více démonickou.
Celé album otevírá nádherná klavírní melodie, která se v různých obměnách vrací skrze celé skóre. Melodie, která odráží lstivou nevinnost, se snaží v každé další skladbě dostat pod kůži. Z počátku jako vzpomínka na dětství plné bezelstnosti, s přibývajícími minutami se však vše mění a přibližuje osudovému střetnutí a závěru.
S hudební složkou filmu se noříme do dětských her, skrytých nástrah a nečekaných naschválů. Hořkosladké emoce se hrnou v kratších skladbách, kterých je celkem 19. Při sledování filmu se nedá hudba přehlédnout, i já jsem si ji pamatoval, než jsem po letech sehnal toto album. Kombinace perkusí, smyčců a dechových nástrojů je konstantní a dodává dramatické prvky. Melodie dětské hravosti se střídá s patřičně thrillerovými náznaky zlé události. Pasáže hravějších melodií jsou střídány kluzkými žesti a hluboce znějícími strunami.
Celé album se lehce identifikuje Elmerovým rukopisem, filmu dodává nápadité, někdy až kýčovitě krásné melodie, aby je vzápětí zahnal záchvěv ponuré linky. Začátek alba, až někam do dvou třetin, se nese ve střídání ústřední melodie, která se zabarvuje více a více do podlého a "zlého" obalu, aby se závěr skóre změnil ve víceméně thrillerovou hudbu.
To už ve filmu jde i o život a hudba to podmalovává buď klouzáním smyčců, nebo elektronicky rezonující flétnou. Skladby nabízejí v prvním dojmu opětovně nový námět, ale bohužel záhy končí. Jde o bohatý poslech, ale posluchač si odnáší skutečně jen úvodní klavírní nádheru. Celá hudba působí dojmem, že byla psaná pro "velkolepější" film, než jakým ve skutečnosti je. Malé rodinné drama o parchantovi, který potajmu demoluje vše krásné a dobré.
Posluchač se nemůže na Elmera zlobit, že podmaloval tento film plně odpovídající hudbou, ačkoliv ta ve finále nepřináší nic navíc. Splnila účel, střídavě potěšila, ale i přiškrtila. Celkově jde u rutinní album, se kterým je vhodné se seznámit, ale často se k němu nevrátíte.