Skladatele Naoki Sato (nar. 1970 v Japonském městě Chiba), kterého jsem objevil v roce 2020, v roce odchodu Maestra Morriconeho, jsem si zamiloval na první pohled. Vlastně na první poslech.
Při prohlížení a hledání nějakých věcí mne na internetu upoutal obrázek, pod kterým se schovávala ukázka titulu DESTINY. Následoval kousek z filmu UMIZARU (aka SEA MONKEY). Totální nadchnutí se motivem hrdinství, možná trochu přehrané na hranu, ale chytlavé. Jal jsem se shánět tento kousek, musel jsem, objednal jsem, koupil, poslechl a poslouchám pravidelně dodnes. Jedná se o film o výcviku záchranářů pobřežní hlídky, který sloužil jako předloha pro americký remake ZÁCHRANÁŘI s Kevinem Costnerem. Japonský originál má své neoddiskutovatelné kouzlo, snad díky jakési naivitě, přímočarosti a upřímnosti děje a jednání hlavních postav. Naoki Sato dodává několik témat, jsou vesměs krásná, melodická, heroická, až monumentální.
Úvodní skladbou je písnička Open Arms od Caina Jonathana. Známý americký písničkář a keybordista dodává písničku sladce ucouranou, naivní i příjemnou. Kombinace klavíru a elektrické kytary udávají směr, kterým se ponese i album orchestrální od mistra Naoki Sato. Písnička má 70.-kový feeling, překrásný úvod pro drama na moři, ale i osobní a milostné, v příběhu plným klišé, ale příběhu, který je napínavý a který baví.
Opening Title, první skladba score, začíná jemným klouzáním smyčců, které nádherně evokují klidnou mořskou hladinu, klidné prostupné hlubiny, kde je vidět na dno. Klouzavý motiv vody vás vtáhne na hladinu, poté pod ní. Zlom, tupě zvonivé tóny dávají tušit drama, přichází motiv hrdinství. Nádherný, silný, aby se změnil v jemnou variaci na milostný motiv a ukončil se motivem militantním pochodovým, pohřebním. Své místo zde i v následujících skladbách hraje trubka.
Další skladba je silně elektronická a pulsující, podmalovává výcvik nováčků na vodě. Bubnující tympány, elektrické kytary, divoká směs, která ale správně funguje. Pro poslech funguje jako energetický nápoj, který posílí a dá drive. Další skladbou, opět zcela v jiném provedení, jsme v jakési elektro-westerno-country melodii, která posouvá děj kupředu. Další překvapivě příjemný motiv. Přesouváme se doprostřed dění, kovové dunivé zvonění, elektronika, bicí. Skladba, která trochu přibíjí, ale má své místo. Stále ve výběru nástrojů je cítit všudypřítomnost vody. Následující skladba, jako by vysvitlo sluníčko, vše je krásné. Další motiv, i když do sebe halí ten hlavní. Smyčce, zlom, kovové podtóny. Když jsem poprvé poslouchal, představoval jsem si, co se asi děje ve filmu. I následující skladba má sílu, nosné téma, hlavní, militantní, trubka a jí vykřičená síla do příboje vln. Vždy se přistihnu, jak si podupávám nohou, slzí mi koutek oka, záchranáři a jejich akce. Celý film jako by vyzdvihoval jejich výsostné postavení, jejich odevzdání se a obětování pro druhé.
Téma vzájemné úcty a pokory před přírodou, hledání vzájemného respektu. Téma, které obnáší tolik patosu a přesto je natolik úchvatné. Skladby se střídají, po akci a hrdinství je i chvilka na výdech, resp. nádech. Smyčce vzpomenou na ty, kteří nepřežili, bubínky udají rytmus, zástup kamarádů a příbuzných pláče. Ano, film má jednoduchou linku, ale v ní je její síla. Na nic si nehraje, servíruje nám hrdiny, kteří se rozhodli umírat pro druhé a nastavovat svá ramena tíze, která by druhé zlomila. I následná skladba si nese hlavní nosné téma, tentokrát posilněné rytmem desítek bubínků, ve filmu se pořád něco děje a hudební doprovod to neustále akcentuje. Ono se vlastně celé score mění jak moře, po rozbouřených vlnách přichází klidný vánek, který jen čeří hladinu. Mezi dramatem pod vodou se odehrává i jemný romantický prvek, poznávání se dvou mladých lidí. I tato dějová linka má svůj hudební motiv. Proplouvající, pokukující po rozkvetlých sakurách. Romantický motiv na klasickou kytaru, to se málokdy zažije.
Co skladba, to kousek děje, žádná vycpávka, ale vyprávění příběhu dál. Málokterý soundtrack má tuto sílu, bez znalosti filmu si v duchu odžijete celý dramatický oblouk. Prožíváte s hrdiny jejich zoufalství, prohry a jejich výhry. Záchrany nebyly nikdy tak silně podmalované hudebním motivem. Chvílemi to má Zimmer-feeling, chvílemi melodie od prvotřídních starých bardů filmové hudby. Hlavní, silný, motiv v několika variacích, přesto se neomrzí. Tento film je první z celkové čtyřdílné, volně navazující ságy o záchranářích, plus jeden seriálový zátah, všechny pod hudební patronací mistra Naoki Sato.
Poslech tohoto titulu mne donutil si sehnat i film, který jsem zhltl v japonštině s anglickými titulky, musím uznat, že to byl úžasný zážitek. Od doby prvních titulů mistra Naoki Sato uběhl cca rok a já zaplnil místa jeho tituly, musím přiznat, že žádný mne nezklamal, snad jeden mne nenadchnul :-)

Rocketeer