Postava Judy Ben-Hura se zrodila v hlavně amerického generála, guvernéra, senátora a spisovatele Lewise "Lew" Wallace (1827 - 1905) v roce 1876. Kniha byla vydána v roce 1880 a téměř okamžitě se stala bestsellerem. Wallace tvrdohlavě odmítal nabídky divadelních producentů. Obměkčili jej až Mark Klaw a Abraham Enlanger, kteří navrhli, že postavu Ježíše nestvární herec, ale že místo něj použí hru světel. Rozjela se do té doby nejdražší divadelní produkce a v roce 1899 byl Ben-Hur uveden na Broadwayi. Na stříbrném plátně se BEN-HUR objevil v roce 1907. Patnáctiminutový opus společnosti Kalem drží dva primáty. Jedná se o první filmovou adaptaci Wallacova románu a zároveň jde o první porušení autorských práv v dějinách filmu. Další filmové zpracování mělo premiéru v prosinci roku 1925. Na natáčení, které provázely nejrůznější katastrofy a které málem položilo společnost M-G-M krátce po jejím vzniku, se podílel také mladý William Wyler. Tomu v M-G-M svěřili režii nejznámější a nejúspěšní filmové verze BEN-HURa.

Wylerův remake z roku 1959 obdržel jedenáct Oscarů včetně ocenění za hudbu. První zlatou sošku získal skladatel Miklós Rózsa (1907 - 1995) za hudbu k Hitchcockovu thrilleru SPELLBOUND (1945), podruhé si ji vysloužil o dva roky později za svou práci na filmu A DOUBLE LIFE (1947). Volba autora hudebního podkresu byla pro Wylera a producenta Zimbalista snadná. Miklós Rózsa měl už několik epických velkofilmů za sebou (QUO VADIS, IVANHOE) a byl znám svým profesionálním přístupem a hlubokými znalostmi hudební historie. Wyler dokonce některé scény přestříhal, aby lépe pasovaly k hudbě. Vzhledem k tomu, že střih asi tří set kilometrů natočeného materiálu trval téměř rok a Rózsa byl u filmu už od začátku, měl asi rok a půl na to, aby složil a nahrál hudbu. O takových podmínkách si dnešní skladatelé s mnohdy šibeničními čtrnáctidenními lhůtami mohou nechat jen zdát.

Už práce na QUO VADIS byla pro Rózsu vlastně odměnou. Podle jeho slov byl placen za studium kultury antického Říma s cílem obohatit svou hudbu o dobové prvky. BEN-HUR vyžadoval pestrou paletu propojených motivů a pokud možno co nejvěrnější dobovou hudbu. Pátrání Rózsu dovedlo pouze k útržkům řecké, hebrejské nebo arabské hudby. Jak tehdy vypadala římská hudba, mohl usuzovat jen z toho, co věděl o tehdejších nástrojích. Tyto poznatky využil zejména v pochodech, v nichž se zřejmě starořímské hudbě přiblížil nejvíc (např. Gratus' Entry to Jerusalem nebo Parade of the Charioteers). Ze stejných zdrojů čerpal také, když komponoval hudbu k filmům QUO VADIS, JULIUS CAESAR nebo KING OF KINGS.

S problémy se Rózsa potýkal také při výběru nástrojů pro Ježíšovo téma. Studio chtělo elektronický nástroj theremin (zní podobně jako hra na pilu), který Rózsa úspěšně využil ve SPELLBOUND. Jenže Rózsovi elektronika do dva tisíce let starého příběhu nepasovala. A tak, když se Ježíš poprvé objeví ve scéně, kdy podává vodu vyprahlému Ben-Hurovi, uslyšíme varhany a jemné vysoké smyčce (Prince of Peace Part I, Prince of Peace Part II), které vyvolávájí dojem něčeho skutečně nadpozemského. Podobným způsobem pracuje Rózsa s tématem Ježíše také v KING OF KINGS. V tomto provedení se téma znovu objeví např. při jejich opětovném shledání na Křížové cestě (Recognition). Radostnější variace přichází v době, kdy Ježíšova krev koná zázraky a uzdravuje malomocné The Miracle. Majestátnější podání se objevuje až v závěru filmu (Finale), kde přijdou na řadu také sbory. Zajímavé je, že v celém filmu Ježíš nikdy nepromluví, a přesto si to málokdo uvědomuje. A to zejména díky Rózsově hudbě. Krásný příklad je scéna Kázání na hoře (The Sermon).

Výše popsané téma se vztahuje k již dospělému Ježíšovi, ale pro jeho narození a příchod tří králů napsal Rózsa krásnou melodii pro šestnáctičlenný ženský sbor a orchestr (Star of Bethlehem, Adoration of the Magi). Star of Bethlehem se pak stala motivem Baltazara (Balthasar (extended), Balthasar's World (extended)). Pro scénu Ježíšova narození chtěl režisér Wyler původně použít koledu Adeste Fideles (v češtině známou jako Pojďme a pokloňme se Pánu, případně ji můžete znát s jiným textem z filmu ANDĚL PÁNĚ) z 18. století, jejíž autorství se připisuje Johnu Francisi Wadeovi. Proti tomu se Rózsa tvrdě ohradil s tím, že tam mohou rovnou dát I'm Dreaming Of A White Christmas, což je taky vánoční píseň.

Téma samotného Ben-Hura poprvé zaznívá v Overture. Rózsa hlavního hrdinu představuje jako ušlechtilého muže se zdravou hrdostí, druhá část tématu pak Ben-Hura ukazuje jako citlivého člověka.Tato část je pak brilantně rozvedena zejména ve scénách Ben-Hura s Ester (Esther, Love Theme, Ring for Freedom). Je možné, že druhá část Hurova motivu má být tématem Ester. Spíše se ale kloním k tomu, že jde o téma Hurovy lásky obecně. Pro vztah Ben-Hura a Messaly použil Rózsa hravé téma, v němž se ale skrývá jakási podivná nejistota (Friendship (extended)). Skoro nerozpoznatelně Rózsa tenhle motiv zapracoval do legendárního pochodu Parade of the Charioteers, který ve filmu doprovází přehlídku vozatajů a kde jsou již z Messaly a Ben-Hura nepřátelé. Když Messala umírá, objevuje se truchlivá, až pietní, variace motivu přátelství (Bitter Triumph).

Ovšem emocionálně nejsilnější a snad i nejkrásnější motiv napsal Rózsa pro Ben-Hurovu matku a jeho sestru Tirzu. Opět jej poprvé uslyšíme v Overture. Ve filmu se většinou objevuje ve vypjatých scénách. Ať už Ben-Hurova matka přemlouvá Ester, aby mu zatajila, že jsou s jeho sestrou naživu (Promise), nebo se Juda dozvídá, že žijí, ale mají lepru (The Uncleans). Troufnu si tvrdit, že scénu The Uncleans přímo citovali Spielberg s Williamsem v SCHINDLER'S LIST ve scéně a skladbě I Could Have Done More. Obě situace jsou si nápadně podobné jak hudebně, tak v tom, že by hlavní hrdina chtěl změnit něco, co změnit nejde.

BEN-HUR však není zajímavý pouze motivy svázanými s příběhem a postavami, nýbrž také hudbou dobovou a etnickou, které dokreslují atmosféru. Soundtrack i film jsou plné pochodů a fanfár. Nejznámější z nich je bezpochyby již zmíněný Circus Parade (Parade of Charioteers), s nímž se mohl i BEN-HURa neznalý posluchač setkat na nejrůznějších kompilacích nejen filmové hudby. Neméně zajímavé jsou však i další pochody (Gratus' Entry to Jerusalem nebo Victory Parade, Parts 1 & 2). Dalším vrcholem soundtracku je skladba The Galley (Rowing of the Galley Slaves), Parts 1 - 4. Otroci veslují v neustále s zrychlujícím těžkopádném rytmu basy, tympán a postupně se přidávajících žesťů. Je úžasné, jak se Rózsa dokázal vypořádat s rytmem a napasoval tympány s orchestrem tak, aby seděly s bubnováním a veslováním na plátně, aniž by to trhalo za uši.

Za zmínku stojí také Ježíšova cesta po Via Dolorosa (The Procession to Calvary, The Bearing of the Cross), kde hudba velmi dobře dokumentuje jeho bolest a útrapy. Nabízí se srovnání s Debneyho THE PASSION OF THE CHRIST. Obecně lze říct, že Debney jde po povrchu a hraje efekt, což není myšleno nijak pejorativně, zatímco Rózsa jde víc do hloubky a je propracovanější. Ve filmu se vyskytují také scény z různých oslav a banketů. I k těm napsal Rózsa hudbu. S využitím dřevěných dechů, strunných nástrojů a různých perkusí doprovodil břišní tanečnice (Fertility Dance), i hodující Římany (Arrius' Party, Parts 1 & 2).

Během celého filmu/soundtracku se hudební témata potkávají, prolínají a vyvíjejí a v úplném závěru se motivy Ježíše, Ben-Hura a jeho matky a sestry setkávají ve velkolepém vyvrcholení (Finale). Ačkoli Rózsova hudba dokonale koresponduje s děním na plátně, nikdy neruší. Jenom podtrhuje, zjemňuje a v případě Ježíše taky zastupuje. Dodává filmu ten pravý náboj. A zřejmě právě proto dokáže bez problému obstát i sama o sobě. S dílem tak obrovského rozsahu, jakým BEN-HUR bezesporu je, snesou srovnání jen komplexní mistrovské kusy typu STAR WARS nebo LORD OF THE RINGS. Není proto divu, že Miklós Rózsa přebíral Oscara za BEN-HURa se slovy: "Tohoto ocenění si nesmírně vážím. Hudba k Ben-Hurovi je pro mě srdeční záležitost." Jistě by byl potěšen, kdyby věděl, že se jeho mistrovské dílo stalo srdeční záležitostí mnoha fanoušků a dodnes si nachází nové.

Soundtrack k BEN-HURovi se dočkal řady vydání. Zde recenzované dvojCD je vydání od firmy Rhino z roku 1996. Balení je vyvedeno jako kniha s pevnými deskami. Po otevření jsou na pravé straně nad sebou umístěna dvě CDčka, na levé straně je kapsa s vyobrazením Michelangelova Stvoření Adama, v níž je ukryt booklet. Booklet je v podstatě knížka, která má 52 stran, začíná předmluvou Charletona Hestona, je plná informací o vzniku filmu a soundtracku a také obsahuje podrobného průvodce jednotlivými skladbami a jejich výskytem ve filmu. Mezi obrovským množstvím fotografií naleznete taky jedinou dochovanou fotku představitele Ježíše, na níž je v kostýmu a zepředu! :-) Tento release by měl nabídnout veškerou ve filmu použitou hudbu plus některé kousky nepoužité. Pokud s hudbou ze starých velkofilmů nemáte zkušenosti, doporučuji se raději poohlédnout po některém kratším vydání, jež se v minutáži pohybují někde mezi 45 a 90 minutami. Přecejen poslech dvou a půl hodiny takto komplexního díla nemusí být snadný. Labužníkům, kterým nebude stačit ani těch stopadesát minut, radím obstarat si tří a čtvrthodinové neoficiální vydání od Aldebaranu. To by mělo obsahovat veškerou existující hudbu, která byla pro film nahrána.



GIMLI