Edward Artemyev  As Far As My Feet Will Carry Me ber-tram: "Elektroshock records obecenstvu doručili záznam, jak Artemyev ozvučil multijazyčný koprodukční projekt. A soundtrack nad 70 minut už musí setsakra obhájit sebe sama poutavými motivy a rovnovážnou strukturou, aby dosáhl na nadprůměrné hodnocení. Artemyev sází více na vyváženost dosaženou náporem tvrdého orchestru a sboru, melodie jsou poplatně tématu střídmější, nijak na odiv zakulacené a mermomocí vřelé, nýbrž účelně prochladlé a pokryté krustičkou ledu. Teprve finálem zalomcuje přehnaná laskavost."  ****   (3.8.2017)    Barber of Siberia, The ber-tram: "Do světa distribuovaný velko-(přesněji předlouhý) film z r. 1999 nadobro zůstane nejpopulárnějším soundtrackovým dílem právě komentovaného ruského skladatele. Ne pro hudební originalitu, tu dávno zkonzumovaly svérázné projekty Tarkovského, nýbrž pro přístupnost masám. Solidní orchestrální základna, vitální cirkusové tanečky, trocha zasněné melancholie i prudšího dramatu. Vše v 66 minutách. No přeslechněte to!"  ****   (31.7.2017)    Bogatstvo ber-tram: "Informace na tomto digipacku ´muzyka iz kinofilmov´ jsou v azbuce a 56-minutový hudební záznam z televizního formátu Bogatstvo (2004) leží na druhém disku. Prostor tu dostaly spíše elektronické mašinky, čímž posluchače vracejí kamsi do osmdesátých let, avšak není to návrat křečovitý. Váhání mezi *** a **** zlomilo uspokojení, že se vůbec něco z novější tvorby ruského skladatele objevilo na CD. Pozn.: první disk obsahuje výcuc z toho, co již bylo zveřejněno na kompilaci Territory Of Love."  ****   (9.8.2017)    Doctor Zhivago ber-tram: "Hudba je jazykem, jehož znakům sice nerozumí každý, ale může v nich nalézt zalíbení. Hranaté azbuce na obalu už nerozumí skoro nikdo, a ani moc nelahodí esteticky. Takový dojem zanechává zjištění, že klasická Pasternakova literární látka našla přízeň filmařů přímo ve své domovině a že se jí ujal skladatel, jehož respektujete, ale neprotěžujete. V roce vzniku (2006) chvályhodně vyšla na CD, které trvá málem hodinu a garantuje barvitý a propracovaný poslechový nadstandard."  ****   (8.8.2017)    Driver for Vera, A (promo) ber-tram: "Poměr složeného vůči vydanému bývá u mnohých skladatelů pro film hodně příkrý. Tvůrčí zásoba bohatá, diskografie hubená. Čili buďme rádi za každý realizovaný počin, aniž bychom pátrali, zda by se k vydání nenašlo něco lepšího. Driver For Vera (2004), jak zní překlad z ruštiny, totiž nehraje dvakrát úchvatně a libozvučně, nicméně jednotně v orchestrální linii, bez odboček do únikových žánrů typu jazz či blues. Na jednom CD sdílí prostor s hudbou k Mama."  ***   (7.8.2017)    Inner Circle, The ber-tram: "Že kromě skladeb výslovně označených všechny ostatní zkomponoval skladatel? A proč některé znějí jako prachsprosté odrhovačky (např. č. 3, 7, 9, 11)? To je holt obecný nešvar, přisuzovat hudbu volnou přímo autorovi, který ji v přiměřeném rozsahu či úpravě jen použil. Čím přispěl z vlastní hlavy, koresponduje manýře skládat temněji, pomaleji a placatěji, než by mi echt imponovalo. Z lidské stránky se dohaduji, jestli Artemyeva svému bráchovi Končalovskému dohodil Michalkov? "  ***   (17.7.2017)    Mama (promo) ber-tram: "Partitura k Mama (1999) bydlí na jednom CD s Driver For Vera a jakžtakž si sousedsky vycházejí vstříc. Tzn. nepředhánějí se v avantýrách a plní primární rezidentské povinnosti: udržovat s posluchačem slušné vztahy, živě konverzovat, ale bohapustě neklevetit, přiměřeně zaujmout, ale neprovokovat výstřednostmi. Mama o trochu víc probzikává elektropopem."  ***   (1.8.2017)    Odyssey, The ber-tram: "Režisérští braši Končalovští našli v sovětském rodákovi vhodného zhudebňovače svých filmů či televizních produkcí. Ať už výsledek dopadá jakkoliv. Zde víc než 70 minut přednáší London Philharmonic Orchestra, aniž by vyvrátila dotěrný pocit, že spolupachatelství na zvuku nese i elektronika, ne pouze živí muzikanti. Asi proto zní tahle TV odysea při své délce poplatně svému názvu, tj. utahaně a podvyživeně, jakoby ztratila nutriční motivaci."  **   (19.7.2017)    Shadows of a Theater (kompilace) ber-tram: "Dramaturgickou všehochuť ospravedlňuje náladově vyvážená náplň vedená perem jednoho autora: divadelní hodinka se totiž točí kolem adaptace Moliérova kusu a k modelaci hudební fazóny a lá 18. ? 19. století si dopomáhá napřeskáčku zařazenými úryvky ze tří starších filmů a jedné divadelní hry."  ***   (2.8.2017)    Soleil Trompeur ber-tram: "Po názvoslovně ukotvující častušce ve verzi tango notně zabouří orchestr, jenže rychle klesne do hloubavého rozjímání, aby i se sborem náramně obživl v osmiminutové Souvenirs de famille. Přeskočí-li se ´ladění sovětského rozhlasu´ pod č. 8, klene se nahrávka plasticky a nerušeně (ačkoliv ten srandovní Football) takřka až k epilogu, jemuž předchází titulní píseň pro dětský hlas. Pokud aspoň něco ukázkového od Artemyeva, pak tenhle soundtrack přijde vhod."  ****   (18.7.2017)    Solyaris (LP, 40 min) ber-tram: "Tarkovského filmy jsou prý živnou půdou spíš pro filmové teoretiky než pro běžného diváka, a jak je na tom hudba k nim? Solaris (1972) na CD portrétu dominuje 40 minutami nesoustředěnými do souvislého bloku, tudíž je potřeba si je nejdřív pospojovat do jedné linie. Ta zní elektronicky, na dobu vzniku experimentálně, a nejen na dobu, rovněž na místo původu - Sovětský svaz. Kdo by čekal revolučně kosmický ambient? A přece! Nuže, své k svému: i ruchová hudba nadchne spíše muzikologické badatele nežli řadového posluchače."  ***   (11.7.2017)    Stalker (Toei Music, 17 min) ber-tram: "Tendence porovnávat Stalker (1979, 19 min.) se Solaris je svůdná: stejná dekáda, stejná země, stejný režisér, stejné CD... rovná se stejný experiment. Úctyhodný vzhledem k místním a dobovým okolnostem, lhostejný k žádoucímu indexu poslouchavosti."  ***   (12.7.2017)    Territory of Love: Music to Nikita Mikhalkov's Films (komplilace) ber-tram: "Pěkně v azbuce, aby si odvyklý našinec oprášil kdysi vnucovanou lingvistiku, je nutno se proluštit skromným slovním arzenálem k 2CD mapujícímu hudební výplody pevného tvůrčího tandemu Michalkov + Artemyev. Každý počin především ze sedmdesátých a osmdesátých let se několika skladbami představuje jako užitný mix elektrifikovaného popu a bigbandových postupů, což záslužně dokumentuje tamější scénu a éru, leč mezi pamětihodné šlágry nevstoupí. Nejpronikavěji nakonec hrají výtahy z dříve samostatně vydaných titulů Urga a Soleil Trompeur, to už jsou ovšem léta devadesátá."  ****   (13.7.2017)    Urga ber-tram: "Artemiev (Artemyev?!) vyrostl na provzdušněné elektronice a stabilně se činí ve prospěch režiséra Nikity Michalkova, vzkazuje esoterická Urga z r. 1991. Čímž pádem i písně v pojetí Badema tu neleží jako přebytečná siláž, nýbrž mají svůj smysl, souzní s orientální atmosférou alba. Ve filmu dost možná zazní i písnička ruská (č. 13), která však šikmookému zvuku CD moc neprospívá."  ****   (14.7.2017)