20. výročí Soundtrackingu (Soundtracking 30)
 Toulcův dvůr, 6. září 2020
     

„A long time ago in a galaxy far, far away…“
Kdysi dávno, jen ne v předaleké galaxii, ale na Praze 6 v soukromém bytě. Tak se započaly srazy fandů filmové hudby, SOUNDTRACK´s fanoušků, v roce 2000. Roky ubíhaly, měli jsme za hosty Karla Svobodu, Ondru Soukupa, okupovali jsme byt, bowlingovou hernu a dostali se i do přednáškové haly VŠ, popř. do kulturního domu. Semknutost kolem našeho svatého grálu v podobě filmové hudby, soundtracku, nás bavila, nabíjela, dokonce jsme se uměli kolem jednotlivých titulů i pohádat. Za těch 20 let se mnohé změnilo a mnozí z nás si našli nová témata, mnohé z nás si našly nové povinnosti a tak mnohý má nějaký důvod, že nemůže dorazit. V roce 2019 jsem hučel do Lokiho, že neuděláme sraz jako takový, ale záměrně zahrajeme na strunu vzpomínek, jakési melancholie. Proto výroční, proto velká vzpomínka. Doufal jsem, že se sjede zavzpomínat na ty staré dobré časy více hlav. Poté co Loki zajistil prostory, tentokrát to byl Toulcův dvůr, ne náhodou asi třicet kroků od Lokiho ložnice, jsme po dvou změnách termínu odsouhlasili neděli 6.září. Jak praví klasik, někdo září, jiný v září. Ačkoliv tedy ve finále dorazilo cca 12 oddaných bláznů – já tomu fakt kdysi říkal Srazy bláznů – byla to příjemně strávená neděle. Zářilo sluníčko, poblíž funkční restaurace nabídla něco málo k snědku, i pivečko rozzářilo nejednu tvář.
Sraz, který měl připomenout naši 20-ti letou štaci, lehce dirigoval Loki, který hned u hradební brány vybalil své poklady a zároveň vybíral desátek. Poslouchalo se, debatilo se. I soutěže byly. Poslouchací soutěže byly tři, dvě si vzal na starosti Ubik a jednu Lokutus. Oba připravili mix hodnotný, od jasně identifikovatelných titulů, až po vlastnoručně vybrané méně známé lahůdky. Rozebraly se ceny, tentokrát i filmové placky, někdo něco prodal, někdo koupil, bylo to na pohodu. Na rozdíl od srazů v letech dávno minulých, jsme o hudbě mluvili méně, poslouchali klasiku, ochutnávali novinky, ale často jsme probírali témata a problémy našich životů. Děti, práce, politika, bydlení, jak kdo z nás stárne, někdo s grácií a někdo jen tak letargicky vadne :-) Na začátku jsme měli pár jmen, Goldsmith, Barry, Horner, Williams, Morricone, Poledouris, Bernstein, Zimmer. V průběhu doby se nám profilovali další jména – J.N.Howard, Elfman, Doyle, H.G.Williams, Tyler a další. Dnes když si čtu ta jména, u každého si zároveň zabroukám jeho TOP kousek, zároveň ale zatlačím slzu, kolik těch velikánů nás opustilo. Jerry, John, James, Ennio, Basil, Elmer. Tak nějak jsme se s nimi po těch letech sblížili, tak nějak se nám dostali pod kůži.
Nakonec si říkám, že ačkoliv mnohé se změnilo a jistě ještě změní, jedna věc se za ty roky nezměnila, naše láska k hudbě. Každý z nás má naposloucháno tolik hudby, že při darování krve by se ze žíly draly ven notičky. Každý z nás máme svoji modlu, svého Maestra, pro kterého jsme schopni skákat přes ploty. Už to nebude jako dřív, svět se změnil, jsme bez Karla Gotta, jsme bez Maestra Morriconeho. Jejich hudba tu s námi zůstává a nás to baví. Nenechme si vzít naše nadšení a naše sdílení nad hudebními tituly, zachovejme si určitou pokoru před tou nadpozemsky krásnou náladou schovanou v hudbě, která umí připomenout příběh, připomenout chvilku, naší chvilku, chvilku, kdy tu můžeme být a žít.

S úctou Rocketeer