Japonsko, země vycházejícího slunce, dálky, které voní exotikou. Souostroví, které nám dalo šóguny a pro filmovou hudbu skladatele jako Joe Hisaiši, Kendži Kawai, Kitaró, Rjuiči Sakamoto. Mezi touto elitou nově najdeme i skladatele jménem Naoki Sato, který se aktuálně objevuje mezi TOP 5 „anime“ hudebními skladateli.
Anime je označení pro japonské animované filmy a seriály. Pochází z Japonska a zde je také nejrozšířenější. Vyznačuje se charakteristickým stylem kresby postav a pozadí. Pro animovaná díla vzniklá mimo Japonsko se tento termín nepoužívá. Mezi nejznámější anime díla tohoto autora patří trilogie Pretty Cure All Stars DX a Stand By Me Doraemon. Druhý zmíněný titul byl nejlépe vydělávajícím japonským anime filmem roku 2014 v Japonsku (196,4 milionu dolarů), hned za Disneyho Frozen. V únoru 2015 získal film cenu za animaci roku na 38. ceně Japonské akademie a jde o 3D počítačově animované sci-fi. Kombinace komedie a dramatu z roku 2014 založené na manga seriálu Doraemon. Z dalších titulů anime stojí za zmínku Blood-C, což je japonský TV seriál z roku 2011. V centru děje stojí Saya Kisaragi, navenek normální dívka, ve skutečnosti zručná šermířka. Děj je plný bitev a příšer, hudba patřičně podporuje určitou divokost a dramatičnost. Mimochodem jde o úspěšný titul, který navázal na předchozí sérii, včetně té z roku 2005, kde komponoval hudbu neméně známý skladatel Mark Mancina (nar.1957). Pokud Sato neskládá pro anime filmy, skládá pro „živé“ filmy, které vycházejí z komiksů, neboli manga (doslova znamená rozmarné kresby nebo nespoutané skici).
Výčet jeho kompozic není obsáhlý, jedná se cca o 50 celovečerních filmů a zhruba 30 seriálových titulů. Komponuje po roce 2000 a hudební zabarvení jeho kompozic mu udělilo několik „nálepek“. Pro jeho vzletné melodie a využívání sborových partitur „japonský Horner“. Díky dalším věcem, kde probublávají basové plochy, bubny a podbarvení syntetizátory, je to pro změnu „japonský Zimmer“.
Naoki Sato se narodil 2. května 1970 ve městě Chiba, v roce 1993 vystudoval Tokijskou vysokou školu hudby. Na 29. ceně Japonské akademie v roce 2006 získal cenu za nejlepší hudbu za práci na filmu Always Sanchome no Yuhi. V roce 2015 byl za práci na titulu Eternal zero nominován v kategorii Nejlepší score. I když nominaci neproměnil, jednalo se o významné dílo, které posbíralo několik ocenění. Jedná se o poměrně dobře hodnocené válečné drama z druhé světové války.

Seirei no mamoribito je japonská TV minisérie, která je adaptací populárních historických akčních fantasy románů od autora Nahaoko Uehashiho. Vypráví příběh tajemného válečníka s oštěpem jménem Balsa. Ten po příchodu do království New Yogo zachrání prince Chaguma před slabě zahaleným pokusem o atentát. Balsa je poté najat, aby prince chránil a jak spolu cestují, vychází najevo složitá minulost Balsy a odhalovat Chagumovo tajemné spojení s legendárním vodním duchem s mocí zničit království. Brilantní score od Naoki Sata je chronologicky druhou z devíti partitur, které napsal v roce 2016. A z prací pro rok 2016 vyznívá tento titul jako nejvíce tradiční, svým „japonským vyzněním“, zároveň využívá geograficky specifických nástrojů a více jedinečných postupů a akordů, které tak často definovaly score japonských filmů v průběhu let. Někomu může tento druh hudby být navýsost blízký – svojí exotikou, druhému naopak nesedne. Chvílemi posluchač nachází tóny posazené „mimo“, jinde se znenadání vnoří melodie do jiné. Některé tóny a náznaky melodie zní jedinečně, a to může být jádrem sporu o líbivost poslechu. Partituru otevírá honosné, dobrodružné hlavní téma pro celý orchestr, plné tanečních fléten, bombastických frází rohů, činelů a neobvyklých, až snových vokálních efektů. Své uplatnění zde mají hudební nástroje – er-chu, koto a v neposlední řadě oblíbená tradiční shakuhachi flétna. Občas vyznívá kombinace nástrojů, feeling a zpěvy jako ozvěna slavného Avatara Jamese Hornera. Satoův přístup k hudbě se střídá mezi vysoce melodramatickými segmenty s poměrně citlivějšími plochami. Stejně tak i další dílo bývá připodobňováno k Hornerovi – Kyojo a jeho závěrečné skladby (styling Jamese Hornera pro filmy jako Clear and Present Danger a Courage Under Fire). Celé Kyojo je nádherným score od působivého skladatele a stává se tak jedním z nejlepších děl roku 2020.
Podstatou komponování a celé práce Naoki Sata je jeho mistrovství v melodii, jeho krásné a zajímavé orchestrace. Dále dramatická citlivost a schopnost vytvářet povedenou hudbu napříč různými žánry. To vše z něj činí podle mého názoru jednoho z vynikajících skladatelů filmové hudby. Styl skladatele Naoki Sato má zřetelně západní vkus při zachování klasické japonské citlivosti. Sato vyniká komponováním odvážné hudby, akčních motivů, ale je také známý svými měkčími, zcela strunnými motivy.
Kano - tchajwanský sportovní dramatický film o baseballovém týmu Kano z jižního Tchaj-wanu. Jde o důležitý a slavný příběh v tchajwanské sportovní kultuře. A stejně jako tituly Rudy, The Natural nebo Miracle, i zde jde o příklad smolaře, překonávajícího předsudky a nepřízeň okolí a osudu. Sato je silně zakořeněný v bohatých orchestrálních tradicích západních filmových partitur a Kano je inspirativní a poslechově příjemným titulem. Partitura se tu míchá, jak by si člověk představoval, na základě témat filmu o sportovním triumfu a hrdinství. Krátká předehra představuje hlavní téma, které se opakovaně vrací. Jsou tu krásné, intimní klavírní skladby, se svou něhou vás téměř ukolébají. Stejně tak i hořkosladké motivy a v neposlední řadě pocit vznešené vzpomínky a nostalgie. Jde o příjemný klidný poslech, nicméně posluchač zde nenajde tolik zapamatovatelné skladby, jako řekněme Priceless nebo Space Battleship Yamato. Nicméně je to Sato, skladatel plný srdce a emocí. Při této příležitosti podbarvený pocitem sentimentality.
Rurôni Kenshin – soundtrack, kterého si všimne divák u filmu. Už z něj je patrná povedená a jedinečná hudba. Nadšenec si hudbu pořídí ihned poté, co viděl film. A rozhodně nebude zklamaný, protože CD za to stojí. Soundtrack dokáže dobře držet krok s Hansem Zimmerem, Jamesem Hornerem, Johnem Williamsem a jinými. Obzvláště silné je hlavní téma, ostatní témata vás pak přinutí zamyslet se nad cestou do Japonska, či se jen ztratit v myšlenkách po exotické zemi. Naoki Sato scóroval všechny tři filmy Rurôni Kenshin. Hudba má kořeny v současných akčních stylech navzdory historickému prostředí filmu, ale Satoova kreativita je taková, že míchá styly a hudební postupy, necítíte se ani v historii, ani zahlceni moderní hudbou. Jde o konzistentní požitek, který na vás vysílá energii. Score je kombinací orchestru, jemné elektroniky, tradiční japonské instrumentace a hlasů, což má za následek silné a příjemné dílo, které by si fanoušci moderní akční hudby měli nesmírně užít. Místy připomínající Christophera Younga, kombinuje až liturgicky znějící melodie s honosným dramatem. Zvony uvozují jakési duševní hledání v podtextu. Lyrická linka i místy až strašidelné plochy, s využitím japonského hoboje-hichiriki. Akční hudba je kinetická, má perkusivní styl, výborně využívá koto - japonský cimbál.

Lisa Gerrard a Naoki Sato

Mezi povedená díla patří i volně navazující série zakončená titulem Brave Hearts: Umizaru (2012). Jde o čtvrtý celovečerní film po Umizaru (2004), Limit of Love: Umizaru (2006) a Umizaru 3: The Last Message (2010) a televizní seriál Umizaru: Evolution (2005). Každý díl má své úžasné hudební momenty, plné vznešených melodií, vojensky podbarvených témat a určité poklony záchranářům na moři, o nichž děj pojednává. Space Battleship Yamato je sci-fi film z roku 2010 vycházející ze stejnojmenného anime od Yoshinobu Nishizakiho a Leiji Matsumota. Původní série měla skvěle zpracované díly a její počátky se datují v roce 1974. Následovaly další adaptace, pokračování a filmy. Mimo Japonsko byla série nejčastěji známá jako „Hvězdné blazery“. Navíc jde o jedno z prvních představení japonského anime pro USA. Nesmírně populárním dílčím úspěchem byla hudba. O počátky hudby se staral v Japonsku uznávaný Hiroshi Miyagawa. Hudba spojená s vlasteneckým duchem a určitým národním patriotismem. Následoval, tehdy čtyřicetiletý Naoki Sato, který zajistil kontinuitu pro film z roku 2010. Hudba proměnila s postupem času žánry, i třeba „nadšený“ diskotékový háv, aby spočinula v řádném velkém symfonickém pojetí. Na povrch vyplouvají pochodové motivy, které vzbuzují vlastenecké pocity. Povedlo se mu upravit, modulovat a hlavně modernizovat původní Miyagawovu práci. Odkazuje na původní témata s pozorností, která si to zaslouží, upozadil popové zabarvení a přidal zabarvení, které je vlastní hollywoodským trhákům. Patrný je zde vliv např. Hanse Zimmera. Údajně se produkce filmu opozdila, aby byl dostatek času pro zkomponování adekvátní hudby ve standardu, který po roce 2000 nastolil pro „veliké“ filmy Howard Shore se svým Pánem prstenů. Bohatá instrumentace i struktura a okázalé hudební přechody, doprovázeno povedenými vokály. Poslech nenudí, ba právě naopak, zaujme i laika ve filmové hudbě. V příběhu dominuje okázalost, majestátnost a tragická osudovost. Ozdobou pak je operní sólový vokál. Svojí stavbou může připomenout The Last Airbender od J. N. Howarda.
Gaku je zpracování japonské manga Gaku: Minna no Yama a je ve své domovské zemi oblíbená. Úspěšný prodej v roce 2000 pomohl filmové adaptaci z roku 2011, kde se sešlo více základních momentů z těchto komiksů. Vzniklo horolezecké drama, pro které se skvěle hodí hudba Naoki Sata. Skladatel i zde spojuje organické a syntetické tóny. I zde hrají roli vokální efekty. Často jednodušší melodie umocňují pocit velikosti hor svojí rezonancí a často užívaného kontrapunktu. Chvílemi konejšivě ukolébá do klidu, aby se následně rozběhla rytmická skladba. Zcela příjemné a do jisté míry originální dílo. I zde najdete širokou škálu emocí, melodickou vznešenost i perkusní nervy-trhající plochy.
A Life je rozsáhlá a pestrá partitura, která zahrnuje jak současný pop, rock, tak rozhodně moderní klasickou hudbu. Úvodní skladba je dokonalým příkladem: začíná jako odvážné a dramatické sólo klavíru, ale rozrůstá se o stejně strhující strunovou sekci, elektrické kytary, rytmy syntezátorů a sadu rockových bicích, vše hraje svěží a nezapomenutelné hlavní téma, které se stává velkým a strhujícím směrem k jeho závěru. Jde spíše o niternější poslech, přesto jde o score nádherně čerstvé a povzbuzující; šikovně kombinuje elektroniku s rockovou hudbou, vždy dodává melodické jádro a je celkově příjemně poslouchatelná.