Portrét:
David Arnold
 

"Nejlepší na hudbě je její dokončování. Dost vás to stojí, protože jste do toho hodně vložili. Emocionálně vás to vyprázdní a fyzicky také. Cítíte jak vás fyzicky zpracovává stres, úplně cítíte jak vás ty věci zevnitř drtí a je to hrozně nepříjemné. Takže je pěkné, když vidíte, jak se to všechno trochu filtruje a pak ten materiál dostáváte na svět a všechno, na čem jste dělali celý rok se začíná provětrávat. A vy si začínáte uvědomovat jestli jste udělali dobrou věc nebo ne. Ale bez ohledu na to se mi to album (Shaken and Stirred) líbí a líbí se mi, jak se rodilo. Takže bez ohledu na to, jestli si vede dobře nebo ne, stejně si myslím, že je to dobrá deska, a to samé si myslím i o hudbě k filmu. Myslím, že jsem nějak našel cestu, jak pohnout s bondovskou muzikou dopředu. Požádali mě, abych dělal dalšího Bonda, takže jsem asi nějak našel způsob jak na něj."

- 1997          
 

Jedna z největších nadějí filmové hudby poloviny 90. let David Arnold se narodil roku 1962 (různé prameny uvádějí data 5/2, 27/1, 23/1) v rodině irského profesionálního boxera a kabaretního zpěváka v britské průmyslové oblasti Lutton, kde se rovněž začal postupem let uplatňovat jako hráč na klarinet, kytaru a klávesy v řadě místních podniků, orchestrů a hudebních skupin.

Postupem času se však jeho hlavním zájmem stala spíše skladba než hraní hudby jiných autorů. V té době se také, při zkoušení své hudby v jednom z kulturních center Luttonu, setkal s mladým aspirantem režie na National Film and Television School Dannym Cannonem, který v té době začínal točit své amatérské filmy a David pro ně následně psal hudbu. Jejich spolupráce pokračovala až do Cannonova absolventského snímku Strangers (již 23. Arnoldův krátký studentský snímek), který získal mimořádnou pozornost profesionální filmové komunity. 
 

                       

 

Nedlouho po té dostal Cannon nabídku na celovečerní režijní debut Mladí Američané (1993) a díky spolupráci s Arnoldem nebylo divu, že ho protlačil jako skladatele k tomutou projektu. Nahrávání hudby se v jednodenní nahrávací frekvenci zúčastnil jak Národní symfonický orchestr, tak i pěvecký sbor, který dostal největší prostor ve skladbě Christian‘s Requiem, jež byla jakousi předzvěstí všeho, co mělo teprve následovat. Ale nepředbíhejme, pro Mladé Američany Arnold spolu s islandskou zpěvačkou Bjork složil i píseň Play Dead, která provázela film v jeho reklamní kampani a poukázala na Arnoldovu schopnost pracovat s moderními kompozičními postupy blízkými rockové hudbě a zdárně je mísit s klasickým orchestrálním podkladem.

Byl to právě snímek Mladí Američané, který vedl k tomu, že si Arnolda všimli v zámoří – konkrétně to byl producent Mark Freedman, který v té době spolu s Rolandem Emmerichem a Deanem Devlinem dokončoval sci-fi Hvězdná brána (1994), poslal Arnoldovu nahrávku režiséru Emmerichovi a po úvaze mu nabídli spolupráci. Nebylo to poprvé, co Emmerich s Devlinem dali šanci dosud nepříliš známému skladateli, aby pracoval na jejich „nákladných“ projektech. Podobně u jejich amerického debutu Měsíc 44 dostal na dlouhou dobu největší skladatelskou příležitost Joel Goldsmith. Arnold byl v podobném stylu nováček, který sice za sebou měl zkušenosti z práce na krátkých snímcích, ale doposud nikdy nepracoval v podobném epickém žánru. Výsledkem se stal jeden z nejvýpravnějších soundtracků roku 1994. Arnold pro film zkomponoval hudbu, která byla s přispěním orchestrátora a dirigenta Nicholase Dodda (viz odstavec níže) rozepsána pro Londýnský symfonický orchestr a pěvecký sbor. Arnold tentokrát zcela opomněl elektroniku a vydal se klasickou cestou s řadou hudebních motivů v rozsahu od romantického tématu vztahu Davida a Sha’ri, přes výpravné motivy doprovázející scenérie pouštní civilizace, až po rytmické smyčcové téma hlavního padoucha Ra a akční sekvence s využitím rozsáhlé žesťové a perkusní sekce. Ve Hvězdné bráně se nejen odrážela Arnoldova touha zazářit, ale prostřednictvím své hudby rovněž vzdát svým skladatelským vzorům. Těžko však říci, nakolik bylo občasné variování instrumentací a nápadů jiných skladatelů dáno požadavky Emmericha s Devlinem a nakolik Arnoldovou znalostí postupů vyzkoušených v téměř 70 leté historii filmové hudby.

                         

Hvězdná brána se stala filmovým hitem a z Emmericha, Devlina a Arnolda tvůrčí tandem, který v následujících letech v podobném stylu přivedl na světlo světa i zlotřilé marťany a hrdinného prezidenta Spojených států ve Dni nezávislosti (1996), v němž Arnold zúročil své velmi rychle se rozrůstající zkušenosti a jeho výsledná dvouhodinová partitura (na které pracoval přibližně půl roku) patří nejen mezi jeho nejrozsáhlejší díla, ale i nejlepší soundtracky let devadesátých a zcela poprávu vynesla Arnoldovi roku 1996 cenu Grammy. Ještě než ale mohl pracovat s Emmerichem znovu, měl opětovně spojit síly s Dannym Cannonem na jeho americkém debutu Soudce Dredd (1995). Z nepříliš jasných důvodů však Arnold od snímku odstoupil a jeho místo nakonec převzal Alan Silvestri, který se v Dreddovi vydal v rámci své kariéry poprvé směrem k velkolepým orchestrálním orgiím, které v posledních letech rozpoutal i v případě Sommersovy Mumie se vrací a Van Helsinga. Podobným nezdarem skončila práce i na Ostrově hrdlořezů (1995) Rennyho Harlina. Arnold pro film složil několik demo skladeb, jež však byly po oboustranné dohodě s režisérem shledány nevyhovujícími a Arnold z filmu odstoupil. Podobně jako Soudce Dredd do značné míry nastartoval další fázi Silvestriho kariéry, u Ostrova hrdlořezů předvedl svůj dosavadní životní výkon John Debney. 

Splnění Arnoldova dlouholetého snu přinesl rok 1997, kdy nedlouho po vydání výběrového alba cover verzí písní z klasických bondovek Shaken and Stirred: The David Arnold James Bond Project, na kterém spolupracoval mimo jiných se skupinou Propellerheads, Iggy Popem, Davidem McAlmottem a dalšími, nastoupil na místo Johna Barryho u 17. bondovky Zítřek nikdy neumírá (1997). Již u snímku Last of the Dogmen (1995) vzdal hold Barryho výpravnému romantickému stylu a jako dlouholetý Bondovský fanoušek (od doby kdy v 7 letech poprvé viděl Žiješ jenom dvakrát) byl pro „Zítřek“ ideální volbou. Jeho výsledná kompozice jednak navazovala na stylové pilíře klasických bondovských snímků, ale zároveň je modernizovala pro 90. léta. Se skupinou Propellerheads spojil Arnold síly i u skladby Backseat Driver a kromě akčních sekvencí využívajících 85 členný orchestr začlenil do své partitury i několik východoasijských hudebních nástrojů (pro sekvence odehrávající se v zátoce Kowloon) a vůbec poprvé v bondovce zazněl pěvecký sbor. Tématicky bohatá a stylově mimořádně pestrá kompozice se začlenila okamžitě mezi nejpopulárnější Arnoldovy soundtracky, byť byla v době příprav na vydání CD nahrána pouze hudba pro první polovinu snímku. Až v roce 1999 byla dnes již neexistující společností Chapter III vydána rozšířená verze obsahující i hudbu z druhé poloviny filmu. Bohužel stejně jako u jeho poslední bondovky Dnes neumírej (2002), byla Arnoldova titulní píseň Surrender v podání k.d.langa (použitý song v podání Sheryl Crow i přes nominaci na Zlatý Glóbus velmi rychle zapadl) odmítnuta a v případě Tomorrow Never Dies zazněla alespoň pod závěrečnými titulky, u Dnes neumírej se však Arnold netajil uštěpačnými poznámkami na adresu Madonny a jejího titulního songu.


                       
 

Práci na posledních třech bondovkách Arnold proložil řadou projektů. Do třetice spojil své síly s dvojicí Emmerich-Devlin u Godzilly (1998), pro kterou opětovně zapřáhl mamutí symfonický ochestr a pěvecký sbor. Bohužel díky nepostačujícímu (producenti od snímku holt očekávali poněkud víc, i když skutečně nešlo o žádný katastrofický propadák) úspěchu filmu a faktu, že byl soundtrack nahrán ve finančně neúnosném Los Angeles, však zůstalo jen u písničkového alba, které obsahovalo pouhé dvě orchestrální skladby. Arnold měl pracovat i na Patriotovi, pro kterého složil několik demo skladeb, ale u nich bohužel zůstalo, na Arnoldovo místo nastoupil John Williams, který dodal jednu ze svých nejsterilnějších kompozic a kromě nepříliš vysoce ceněného snímku Mušketýr (2001), šlo v případě Godzilly o dosud poslední Arnoldovu velkolepou orchestrální zakázku.

Již v roce 1997, kdy pracoval na snímku Dannyho Boylea Life Less Ordinary začal Arnold do své hudby začleňovat rozličné alternativní styly a experimentovat s elektronikou a možnostmi samplingu. K jeho nejodvážnějším počinům v tomto směru patří pravděpodobně Incident (2002) se Samuelem L. Jacksonem a Benem Affleckem, pro který složil typickou „urban“ hudební směs, jež velmi těžko najde srovnání jak v kontextu Arnoldovy kariéry, tak i filmové hudby obecně. U snímku Rychle a zběsile 2 (2002) byl naopak veden režisérem Singletonem k tomu, aby složil instrumentální hudbu, která bude zapadat mezi ostatní rapové písničky a Arnold tak oslovil ohledně  spolupráce rappera  Pitbulla, který k některým skladbám doplnil vokální složku. V podobně experimentálním duchu se nesly i ostatní Arnoldovy spolupráce se Singletonem – zatímco Baby Boy (2001) představoval v podstatě komorní projekt, Shaft (2000) dal Arnoldovi další příležitost modernizovat klasické hudební téma shaftovské série z pera a hlasivek Isaaca Hayese. Nejnovější Čtyři  bratři  (2005)   pak  mísí    typické   Arnoldovy  orchestrální postupy  s  

netradičním použitím černošského pomalého vokálu, alt safoxonu, jazzových perkusí na jedné straně a dnes již typickým mixem elektroniky a orchestrálního podkladu.Kromě svých filmových projektů, Arnold nezřídka pracoval i pro televizi. Pokud ignorujeme Stargate-SG1, ve které Joel Goldsmith a Kevin Kiner (mimo jiných) využívali Arnoldovy původní hudební motivy, šlo především o Emmerichem produkovaný televizní seriál Návštěvník (1997), pro který Arnold kromě titulního motivu složil i bohatě strukturovanou a na televizní poměry nebývale orchestračně rozsáhlou hudbu k pilotní epizodě, zatímco zbytek dílů na základě jeho motivů rozpracoval a na elektronických samplech rozváděl Kevin Kiner. Dvojice Arnold-Kiner se sešla i u sci-fi podle populární hry Wing Commander, kterou režíroval sám její tvůrce Chris Roberts. Míra Arnoldova podílu na tomto projektu je však nejasná. Podle titulků filmu je autorem základních hudebních motivů, zatímco podle popisu na přebalu CD z jeho dílny pochází jen hlavní motiv.

 

Mezi další Arnoldovy televizní projekty patří nepříliš úspěšná resuscitace televizního seriálu ze 60. let Randall a Hopkirk: zesnulí (2000) a práce na letos již třetí sérii britského komediálního seriálu Little Britain – jenž je podle některých svých komentářů a synopsí popsatelná jako britská verze Saturday Night Live. Arnold u seriálu působí již od jeho počátků v roce 2003 jako hudební režisér a skladatel, zatímco se příležitostně mihne i v některém skečích jako byla jeho minirolička léčícího se narkomana. Pochvalné recenze přinesl i jeho jevištní debut s hudbou pro divadelní hru Harolda Pintera Old Times, která byla v Londýnském Convent Garden uváděna s mimořádným úspěchem v roce 2004. Kromě skladby působí i jako vyhledávaný hudební producent a pravidelně spolupracuje s takovými veličinami jako Pulp, Aimee Mann, Propellerheads, Iggy Pop, David McAlmont, Natascha Atlas, Nina Persson a další…

I když Arnold v posledních letech poněkud omezuje svou práci pro film a soustředí se na televizní  Little  Britain,  u  které  jednotlivé  série  prokládá  filmovými  produkcemi,  jeho nynějším hlediskem výběru projektů dozajista  není  jejich  komerční potenciál, ale osobní hlediska a spolupráce  s  režiséry 

jako je již zmiňovaný John Singleton. Před nedávnem dokončil hudbu ke snímku Stoned pojednávajícím o životě a nevysvětlené smrti spoluzakladatele Rolling Stones Briana Jonese. I když tento snímek mu zcela určitě neposkytuje dostatek možností jak uplatnit svůj cit pro výpravnou orchestrální práci, v současnosti se spekuluje o jeho účasti na několika projektech jako je komiksový Ghost Rider, Emmerichův (bohužel vzhledem k současné Emmerichově spolupráci s Haraldem Kloserem značně nepravděpodobný) King Tut a s nedalekým odstupem stále čeká MGM a nezničitelný agent jejího veličenstva 007 James Bond, jenž se příští rok vrátí ve snímku Casino Royale.

 

 

 

 

 

Portrét:
Nicholas Dodd

  "Někteří skladatelé řeknou: "Takhle to chci. Přesně." My máme s Davidem to štěstí, že spolu pracujeme už dlouho. David je úžasný, vždycky příjde s tím pravým a já mám rád pomyšlení, že ho doplňuji."
 

Stejně jako v každé jiné profesi i mezi orchestrátory a dirigenty se objevují hvězdy první velikosti. Pokud bychom ignorovali Peta Anthonyho, se kterým v současnosti spolupracují takové veličiny jako Christopher Young, Marco Beltrami, James Newton Howard, Danny Elfman a další, byl by dalším v pořadí Nicholas Dodd (narozen 1963). Stálý spolupracovník Davida Arnolda a velmi vyhledávaný orchestrátor a dirigent, jenž v současnosti pravidelně spolupracuje i s bratry Dannovými.

Teprve od 10 let se učil hrát na klavír, aby nedlouho na to do svého repertoáru začal přidávat i hoboj. Ve svých 12 letech zpíval v kostelním sboru v té době řízeném Dr Georgem Thalbenem Ballem, jehož i po letech Dodd označuje jako jednoho ze svých nejdůležitějších mentorů. Studoval v soukromých hodinách na Junior Royal College of Music. Následně hrával jak na klavír a hoboj na řadě koncertů. Po té, co absolvoval na Royal College of Music, inicioval založení Chelsea Symphony orchestra,  jenž byl v té době složen z nejlepších absolventů stejné školy, na které studoval sám Dodd. Úspěch se dostavil velmi záhy a Dodd s orchestrem putovali po Evropě, kde jim například v Paříži byla odměnou 10 minutová děkovačka stojícího publika. Srovnatelných  úspěchů pak Dodd dosahoval  i na  Newyorském 

festivalu a při koncertech v Royal Albert Hall. Přibližně v té době byl Dodd požádán Richardem Adlerem, aby dirigoval jeho koncertní skladbu Wilderness Suite.
  

                          
 

Na počátku 90. let velmi často cestoval mezi Spojenými státy a Britskými ostrovy a dirigoval nejprestižnější hudební tělesa na obou stranách Atlantického oceánu. Roku 1990 nahrál orchestrální cyklus písní La Chanson du Voyage se sólistkou Janice Grissomovou a vypravěčem Robertem Powellem. Téhož roku působil i jako hudební ředitel a dirigent na „World Student Games“ v Londýně, pro jehož ceremoniální části sám zkomponoval několik skladeb.

Roku 1993 se poprvé setkal s Davidem Arnoldem, kdy po dokončení nahrávky další Adlerovy skladby Look Homeward Angel, dirigoval a orchestroval jeho první filmovou kompozici Mladí Američané, při jejímž nahrávání řídil National Symphony Orchestra. David Arnold spolupráci s Doddem komentuje slovy: "Já píšu podle obrazu a když už vystavím celou věc od začátku do konce, vím jaké to bude mít melodie, znám všechny akordy, přijde Nick, vezme si partituru a já mu pak musím říct: Tohle je part hornů, tohle je part pro flétnu a on to rozvine od tud po tud (ukáže nejprve cca 15 cm vzdálenost a pak půl metrovou)."  Od té doby vytvořil Dodd s Arnoldem mimořádně pevný tvůrčí tandem, který zatím drží u všech Arnoldovských projektů. I když jejich společné úspěchy přinesly Doddovi i zájem dalších skladatelů (Jeff a Mychael Dannové, Joel Goldsmith a další), i přes mimořádně stylový rozsah jeho filmových zakázek, Dodd v současnosti stále neztrácí zájem o klasické koncerty a nahrávání klasických skladeb.
 

                          
 

I když je velmi obtížně doložitelné, co je v rámci dané kompozice vůle skladatele a co rozhodnutí a invence orchestrátora, Doddovy filmové projekty ve svém výpravnějším stylu patří k nejpropracovanějším a nejbohatěji strukturovaným kompozicím posledních let. Jeho typickým prvkem je vrstvení a rozpracování smyčcové a žesťové sekce, jejich vzájemné proplétání a variování tvoří tématickou páteř jím vedených kompozic. V rámci dramatické hudby pak Doddem orchestrované skladby povětšinou nepostrádají výrazné žesťové party, bohatou rytmickou linku, složenou jak z elektronických perkusí, tak především nástrojů z nejrozličnějších částí světa. Mezi jeho poslední triumfy patří především snímky Sahara, u které dirigoval Londýnský symfonický orchestr, a která obsahovala i vokální part  pro zpěvačku  Nataschu Atlas,  Ararat  Mychaela Danny,  či

biblický televizní snímek Gospel of John Jeffa Danny, pro který kromě Duduku Dodd začlenil i pěvecký sbor a na televizní poměry nebývale bohatý orchestrální základ. 

Zkrátka, ať již Dodd pracuje na výpravných projektech pro přední hollywoodské projekty nejlepších současných skladatelů, či v televizní oblasti s průměrnými skladateli, jeho jméno je již dávno nejen zárukou kvalitně provedené, ale především i na současné poměry bohatě orchestrálně strukturované symfonické práce v těch nejlepších hollywoodských tradicích.
 

 

 

 

Filmografie: 
David Arnold

Filmografie:
Nicholas Dodd

2010
Chronicles of Narnia: Voyage of the Dawn Treader

2008
Bond 22
How To Loose Friends and Alienate People

2007
Bitter and Twisted (TV)
Amazing Grace

2006
Hot Fuzz
Venus
Casino Royale

2005
Four Brothers
Stoned

2004
Little Britain Series 2 (TV)
Old Times (divadlo)
The Stepford Wives

2003
Little Britain (TV)
2Fast 2 Furious

2002
Die Another Day
Enough
Changing Lanes

2001
Zoolander
The Musketeer
Baby Boy

2000
Shaft
Randall and Hopkirk Deceased (TV)

1999
The World Is Not Enough
Wing Commander (themes)

1998
Godzilla

1997
Tomorrow Never Dies
The Visitor (TV)
A Life Less Ordinary

1996
Independence Day

1995
Last of the Dogmen

1994
Stargate

1993
The Young Americans

 

 

 

 

 

 


 
 

 

 

 

 

 

 

2010
Chronicles of Narnia: Voyage of the Dawn Treader (D. Arnold)

2008
Bond 22  (David Arnold)
How to Loose Friends and Alienate People  (David Arnold)
Heaven on Earth  (Mychael Danna)
Adoration  (Mychael Danna)
Closing the Ring  (Jeff Danna)

2007
Bitter and Twisted (TV)  (David Arnold)
Fracture (Mychael + Jeff Danna)
Surfs Up  (Mychael Danna)
Breach  (Mychael Danna) 
Amazing Grace  (David Arnold)
Île au(x) trésor(s), L'  (Nicholas Dodd)

2006
Call of Duty III (VG, Joel Goldsmith)
Hot Fuzz  (David Arnold)
Skinwalkers  (Andrew Lockington)
Nativity Story, The  (Mychael Danna)
Casino Royale (David Arnold)
Renaissance (Nicholas Dodd)

2005
Four Brothers (David Arnold)
Stoned (David Arnold)
Sahara (Clint Mansell)

2004
Being Julia (Mychael Danna)
Little Britain Series 2 (TV) (David Arnold)
Resident Evil: Apocalypse (Jeff Danna)
Old Times (divadlo) (David Arnold)
Vanity Fair (Mychael Danna)
The Stepford Wives (David Arnold)

2003
Little Britain (TV) (David Arnold)
The Statement (Normand Corbeil)
2Fast 2 Furious (David Arnold)
Gospel of John (Jeff Danna)
Helen of Troy (TV) (Joel Goldsmith)

2002
Die Another Day (David Arnold)
Enough (David Arnold)
Antwone Fisher (Mychael Danna)
Ararat (Mychael Danna)
Changing Lanes (David Arnold)

2001
Zoolander (David Arnold)
Hearts in Atlantis (Mychael Danna)
The Musketeer (David Arnold)
Baby Boy (David Arnold)
15 Minutes (Anthony Marinelli, J. Peter Robinson)

2000
Bounce (Mychael Danna)
Shaft (David Arnold)
Randall and Hopkirk Deceased (TV) (David Arnold)

1999
Girl Interrupted (Mychael Danna)
The World Is Not Enough (David Arnold)
Ride with the Devil (Mychael Danna)
Diamonds (Joel Goldsmith)
Wing Commander (David Arnold, Kevin Kiner)
8 MM (Mychael Danna)

1998
The Eighteenth Angel (Jeff Eden Fair, Starr Parodi)
Godzilla (David Arnold)

1997
Tomorrow Never Dies (David Arnold)
The Visitor (TV pilot) (David Arnold)
Steel (Mervyn Warren)
Kull the Conqueror (Joel Goldsmith)
A Life Less Ordinary (David Arnold)

1996
Independence Day (David Arnold)

1995
Last of the Dogmen (David Arnold)

1994
Stargate (David Arnold)

1993
The Young Americans (David Arnold)
 
 

Petr Kocanda

Copyright (c) 2005 Filmpub