Současně neváhal prokládat hudbu k velkým hollywoodským blockbusterům účastí na menších snímcích - mezi jeho vysoce ceněné patří např. hudba k Zimnímu hostovi v režii Alana Rickmana. V průběhu 90. let také začal projevovat svůj zájem o dětské snímky a krom ústředních témat televizních seriálů X-Men a Zachraňte Willyho se krátce po sobě dostal i k práci na snímcích Železný obr a 101 Dalmatinů, ve kterých kombinoval hudební komiku s poctivou orchestrální prací. Velmi silný rodinný aspekt obsahovaly i snímky Frekvence, u které nahradil původně najatého J. Petera Robinsona, jehož větší část hudby pro film byla odmítnuta, nebo Jak přicházejí sny, u kterého vystřídal pro změnu Ennia Morriconeho (pro film složil novou hudbu, založenou na starém songu z doby New York Rock and Roll Ensemble, během pouhých šesti dní). Na jeho poslední projekt, western Krajina střelců v režii Kevina Costnera, byl původně najat Basil Poledouris.

Odmítání hudby však Kamen nepoznal jen v roli náhradníka, nemilá zkušenost s producenty ho potkala dokonce několikrát - např. Mstitelé (které obětoval ve prospěch Smrtonosné zbraně 4) a Tomb Raider (u kterého byl film přestříhán až po dokončení nahrávky a Kamen se nemohl vrátit, aby hudbu upravil). Otázkou, která dodnes koluje mezi fanoušky, zůstává historie prvních X-Menů. Podle nepotvrzených teorií Kamen pro film původně složil tématicky mnohem bohatší hudbu, která se však nesetkala s pochopením tvůrců filmu a tak byl následně požádán, aby větší část hudby přepsal, což potvrzuje i skutečnost, že Klaus Badelt se nechal slyšet, že byl Kamenem požádán z časových důvodů o pomoc - jaká je však skutečnost, se dnes už nejspíš nedozvíme.

Ve svých filmových kompozicích se Kamen nikdy nebál mísít nejrůznější žánry, od saxofonových variací ve Smrtonosných zbraních, přes lokálně poplatné skladby ve snímcích jako Don Juan De Marco, až po rock a hard rock Posledního akčního hrdiny nebo čistý klavír Zimního hosta, největší popularitu mu ale přinesly jeho práce založené na velkém orchestru. Jde o styl, který Kamen poprvé předvedl v několika sekvencích Brazilu a dovedl k dokonalosti o řadu let později, prostřednictvím televizního seriálu Bratrstvo neohrožených, hlavního motivu Ze Země na Měsíc a na filmovém plátně pak v Opusu pana Hollanda a Železném obrovi.

Kromě filmové práce však ani nadále nezapomínal na své přátele z rockové a popové branže a příležitostně aranžoval řadu nahrávek písní pro Bryana Adamse, Roda Stewarta, Davida Bowieho či Erica Claptona. Pro orchestr zaranžoval písně Boba Dylana, stejně jako dirigoval koncert Metallicy, pro kterou nově zaranžoval klasickou hudbu Ennia Morriconeho z westernu Sergia Leoneho Hodný, zlý a ošklivý - nahrávku, ze které později vzešla platinová deska.